Chceme jenom elitu

Než prezentace začala, Denisa se pečlivě rozhlédla po rozlehlé konferenční místnosti. Seděla tu mezi asi padesáti jinými lidmi, věkem spíše mladšími, muži i ženami. Pár nadšenců se snažilo vzájemně seznámit, a udělat si zde nějaké přínosné pracovní kontakty do budoucna, ale nebylo pochyb, že docela všichni zde jsou na tom úplně stejně, a nemohou si ve věci další kariéry nijak zvlášť pomoci. Naopak, byli prakticky vzato konkurenty, což jim přednášející, asi pětatřicetiletá žena, brzy osvětlila.

„Vítám vás na tomto našem úvodním setkání! Jmenuju se Karolína Rubešová. Moje tituly, vzdělání a podobné věci nejsou pro tuto chvíli důležité. Na to ve Korporaci nehrajeme.

Chci vás nejprve důrazně upozornit, že kdokoliv bude považovat za prioritu svůj mobilní telefon, bude z místnosti okamžitě vykázán! Žádáme jen lidi, co jsou plně připraveni vnímat, nikoliv se věnovat věcem kolem! Náš obchodní úspěch nevznikl náhodou, ale poctivým dodržováním základních pravidel, a to bez výjimky! Takže pokud je pro někoho zde přítomného cokoliv venku důležitější, než tato prezentace, ať prosím hned odejde, a nezabírá tu místo motivovanějším!

Důvod, proč jste všichni tady, je prostý – získat pozici, získat příjem, získat možnost kariérního růstu. To vše vám můžeme nabídnout, ale na oplátku nám budete muset odevzdat vaši píli, vaši pracovitost a důvěru v Korporaci a její kulturu! Ta má několik základních hodnot, se kterými vás nyní seznámím.

Tou první je respekt ke všem kolegům. Jsou mezi vámi mnohé zcela odlišné osoby, ale vyžadujeme, abyste bez ohledu na vzdělání, pracovní zkušenosti, či cokoliv jiného, přistupovali ke každému kolegovi či kolegyni se stejným respektem, jako budete přistupovat ke svému nadřízenému, co na vás bude každý týden psát podrobné hodnocení vašich aktivit a výkonnosti.

Ano, druhou položkou na seznamu je výkon! Nejsme charita, ani relaxační park, jsme elitní zaměstnavatel, a žádáme to nejlepší od sebe i od druhých! Diverzita není všemocná omluva pro něčí neschopnost! Po všech zaměstnancích požadujeme totožné výsledky. Kdo jich nedokáže dosáhnout – nashledanou!

Dál, tohle je elitní klub! Kdo se necítí být společenskou elitou, kdo se jí nechce stát a vyhovuje mu, být takzvaně obyčejným člověkem, nemá v naší skupině místo! Chceme vidět hladové, vysoce motivované obličeje, nic jiného! Nedovolíme, aby někdo náš tým rozkládal pasivitou, lhostejností, liknavostí, posměšky, pochybnostmi, nedůvěrou, a neochotou pomoct druhým!

No, jak to celé na vás zatím působí? Jak to zní?” obrátila se přednášející k plénu s řečnickou otázkou. Odpovědí jí bylo mohutné tleskání. Denisa se též přidala, aby nevyčnívala.

„Naší misí je akvizice společenských assets, a rozšiřování našeho vlivu, pro možnosti širší aplikace našich obchodních operací ve společnosti, na všech jejích úrovních! Každý z vás bude mít svůj úkol, a to, podporovat tyto akviziční aktivity, přesvědčovat druhé, aby podpořili v počestném obchodním úsilí naši společnost. Budete, fakticky, šířit náš věhlas!

Čím úspěšnější v této věci budete, čím cennější assets nám pomůžete získat, tím vyšší bude vaše odměna! Zde je tabulka, názorně ukazující náš unikátní odměňovací systém, ovšemže kromě vašeho základního platu, který budete dostávat po celou dobu zaměstnání u naší společnosti. Ale věřte mi, že jeho výše je proti všem možným bonusům téměř okrajová!”

„Jak zde vidíte,” otočila se přednášející k prezentaci za zády, „hodnotíme veškeré vaše přesvědčovací aktivity, a taktéž hodnotíme asset, který nám buď sami získáte, anebo nám ho takříkajíc přihrajete, a jeho akvizici zajistí váš zkušenější kolega, nebo kolegyně.”

Tabulka to byla náramně zajímavá, a prostá. Připomínala odměňovací systém v pověstném MLM, multi-level marketingu. Denisa si pomyslela, že je asi doma, ale přesto byla nucena se zamýšlet nad tím, co Karolína říkala. Přišlo jí to čímsi velmi povědomé, pořád, znova a opakovaně, jako kdyby snad někdo znal aktivity ‚Speciálního Útvaru C102‘, jen je aplikoval ve velkém korporátním rozsahu? Byla to jen náhoda?

„Všichni začnete sepsáním všech vašich kontaktů, na které si vzpomenete, dneškem počínaje, a útlým věkem konče! Tyto seznamy s vámi následně projde váš manažer, a společně identifikujete vhodné assets k dalšímu zpracování. Následně buď obdržíte instrukce k zahájení přesvědčovacích aktivit, anebo budou data předány dál, a operaci bude realizovat někdo zkušenější.

Za každé jméno, které seznáme použitelným, obdržíte okamžitý bonus tisíc korun k základnímu platu, ale splatný ihned! Naše firemní kasa je dobře zásobená hotovostí, nebojte se!” zavtipkovala Karolína, a odpověděl jí nadšený šum, několik lidí opět zatleskalo, a přidali se k nim další. Za chvíli celá místnost zněla ohlušujícím potleskem.

„Je skvělé, slyšet, že se vám náš odměňovací systém líbí! Nuže, dejte se do toho! Naše dnešní assessment center bude probíhat až do osmi večer, takže máte dostatek času na rozmýšlení! Kdo potřebuje, bude mu přidělen notebook, pro rešerši lidí na Internetu.

Nějaké otázky?” uzavřela pak Karolína.

„Ty lidi, to může bejt jako fakt kdokoliv?” zeptal se někdo pro jistotu.

„Přirozeně! Ale s potenciálem, aby se stali našimi assests, hodnotami, posilami. Je tedy třeba, abyste u každého jména dobře věděli, a zdůraznili, čím mohou být jmenovaní našim obchodním aktivitám prospěšní! Zapojte představivost, a nijak moc nepřemýšlejte nad správností! Zhodnocení ponechte na vašem manažerovi.

Opakuji, že za každé schválené jméno, za každou položku v seznamu, ihned, s okamžitou platností, obdržíte vyplacených tisíc korun! Je myslím jasné, že hodně z vás bude mít dnes docela slušný výplatní den! Tak jen hurá do toho, a myslete na penízky, co na vás čekají! Stačí jim jen trochu vyjít vstříc!”

Opět se ozval nadšený potlesk, ale jak Denisa viděla, spousta lidí kolem již nedočkavě psala, a propisky jim po papírech jen létaly. A ty jejich nadšené výrazy tváří!

Vojenské Zpravodajství samozřejmě vědělo, jak tato iniciační fáze náboru probíhá, a došlo k závěru, že se jedná o precizní kontrolní činnost, protože takto si Korporace mohla učinit dokonalý přehled o sociálních kontaktech každého adepta, a poměrně přesně odhadnout nejen, z jakého je prostředí, ale zda též čirou náhodou nemá cosi významěji společného se zpravodajskými či bezpečnostními složkami, což se prověřilo ve státních databázích, ke kterým měla Korporace, jak se vědělo, takříkajíc instantní přístup.

Velení VZ se poněkud ošívalo, když mělo připravit Denise padesát jmen, což ale nemohly být nějaké falešné identity, ale reálně vyhlížející osoby, co obstojí nejen při precizním OSINT zkoumání!

Velmi dobře to měla Korporace vymyšleno, to se muselo uznat! Ani VZ, ani Denisa si nemohli být úplně jistí, zda pokročilé kontrolní nástroje Korporace nebudou s to odhalit nesrovnalosti v legendách jejich prefabrikovaných assets. Mohli jim samozřejmě předhodit i svoje reálné assets, ale to by znamenalo to neskutečné riziko, že se cizí rozvědce tato pečlivě utajovaná data přinesou až na talíři!

To byl bod, kdy též Denisa zaváhala, zda operace není příliš rizikovou, a zda stupeň jejího rizika kompromitace není příliš vysoký!

Ale byla operativcem, a nesměla pochybovat! Proto klidně, svým pečlivým, úhledným a pravidelným dívčím písmem, sepisovala prvních dvacet a něco jmen. Další měla dodat později, jako že si na ně ještě vzpomněla, motivovaná penězi.

„Ukažte, Zuzano,” oslovil ji se sladkým úsměvem její manažer, jakýsi Ruda. Bylo pevně daným pravidlem, že o každého adepta se ‚staral‘ manažer opačného pohlaví. „No vidíte, jak vám to pěkně jde! Máte tu tři modelky, to je vynikající, to jsou velmi jedinečné assets! Karolína vám to raději neřekla nahlas, abyste nám to tu nezbořili radostí, ale třeba právě za modelingové assets je speciální prémie, a to nikoliv tisíc, ale celých pět tisíc korun!”

V té chvíli na Denisu přišly mrákoty! To nemohla být náhoda!

„Je vám dobře? Netváříte se moc nadšeně!” okomentoval její výraz manažer, a sice se dál usmíval, ale Denise bylo jasné, že začíná pečlivě sledovat její nepřirozené chování.

„Ano, já tomu jen nemůžu uvěřit, že je to celý tak snadný, jako pracovat pro vás! Takový peníze… ty by mi hned dneska mohly vyřešit spoustu mejch osobních problémů! Nikdy bych ani nedoufala, že to půjde tak snadno!” vydechla Denisa.

„U nás je všechno možné, otevřete svou mysl a přijměte naše pravidla hry! Vy dáte něco nám, my potom vám. Jasný, prostý byznys, a takový je nejlepší pro obě strany, co říkáte?”

„Tohle je ta nejskvělejší práce, co jsem kdy našla!” chopila se Denisa zase role, a pokračovala v rychlém psaní. „Znáte Miloše Navrátila, toho šéfredaktora z bulváru? To je můj známý! Mohla bych ho tam napsat taky?”

„Novináři jsou za deset, ale tento Navrátil, to je asset nad jiné! Ať už je tam! Vynikající práce! Jdu hned oznámit Karolíně, jaký jsme ve vás samotné našli speciální, skvělý asset!” odvětil manažer Ruda nadšeně, a mávnul dopředu, kde Karolína zrovna cosi pročítala, aby přešla k nim.

S Navrátilem to bylo nejsložitější. Denisa věděla, že ho sem napsat potřebuje, ale riziko, že ho tím ztratí, bylo též obrovské. VZ bylo zásadně proti! A Navrátil sám důrazně odmítal podepsat přímou spolupráci s VZ! Kde nyní byla garance, že ho protistrana nepřesvědčí, k čemu bude chtít, když to dokázala u špičkových vojáků, i zpravodajců? Sázky se při zápolení s Korporací začaly nějak varovně rychle zvedat…

„Podívej se, Karolíno, jaká zajímavá data nám Zuzana připravila!” ukázal Ruda na Denisin papír.

Ani Karolína se nezdržela uznání. „Skvělá práce, Zuzano! Jste velmi platná součást týmu! Jen zkuste ještě pokračovat, dostaňte na ten papír všechna jména, co vás napadnou! Evidentně máte z čeho brát!”

„Vidíte, ještě jste ani neskončila, a už máte u nás… moment… padesát osm tisíc korun! To je slušná částka, co říkáte? Hned zajdu do kasy pro sto, abyste viděla, že svoje lidi dokážeme odměnit!” rozloučil se s ní Ruda, a skutečně odběhl ke stolečku s velkou příruční pokladnou!

Denisa měla konečně trochu času, všechno si srovnat. Bylo to jako neskutečné déja-vu, cítila, jak se jí točí hlava, a slábnou kolena. Za chvíli již nebude schopna racionálně uvažovat! Ale to bylo jejich další pravidlo, které vyhlásili – kdo přestane psát, končí! Kdo odejde, končí!

Dokázali svoje lidi přitlačit ke zdi, aby je dokonale poznali, a objevili v nich cokoliv podezřelého! Denisa nyní dobře chápala, jak mohli tak snadno dostat její předchůdce! Znali zkrátka svou práci – pomyslela si, že metody Korporace byly i ve své zdánlivé prostotě pokročilejší, než veškeré sledovací a jiné technologie VZ! Přímost, jednoduchost… to znamenalo nevídaná efektivita!

Psala dál, jako u vytržení. Ruda byl u ní každou chvíli, a díval se jí pozorně přes rameno. Chválil ji, pobízel, předkládal před ní další a další tisícovky, sliboval zářnou budoucnost, pak přišla i Karolína, taky jí zdálky něco vyprávěla… bylo to jako na kolotoči!

Vědí…?

Denisa měla pocit, že skrz ni vidí, jako sklem! Že její obrana dříve či později padne! Ale oni ji odsud nepustí! Nemá-li selhat… bude to muset dohrát do konce!

Minuty, hodiny běžely, celou dobu ji zpracovávali, hráli si s ní, jako kočky s myší. Doufala, že v těch osm vše skončí, ale jak se mýlila! Nemínili je pustit, když je dotlačili tak daleko, jak chtěli!

„Máte ještě trochu času, viďte, Zuzanko, že bysme si rovnou sedli a probrali ta vaše moc zajímavá jména?” naoko se jí zeptal Ruda, zatímco usměvavá Karolína stála opodál. Nečekali od ní nic jiného, než kladnou odpověď! To byly pravidla, která u nich platila: dáš najevo, že je pro tebe něco venku důležitější, než Korporace a peníze… letíš!

„Jistě, tady budu sedět třeba do rána, za takový královský plat!” donutila se Denisa k nadšení.

„To rádi slyšíme! Tak povídejte, jak jste se seznámila s Milošem Navrátilem?” šel do ní hned Ruda natvrdo. To byl již čistokrevný, rychlý výslech, kde nemohla uhýbat! Jak dlouho jí vydrží před jejich zkoumavýma, cvičenýma očima i ušima její prefabrikované příběhy?

Měla z toho špatný pocit! Mohla však odejít? Měla odejít? Cítila přece, že hrozí proval, že selže!

Odejde-li nyní, sice selže v úkolu, co jí byl přidělen, ale selhali i mnohem zkušenější, tak co!

Zůstane-li… byla chyba, že ji sem poslali! Pokazí se to!

„Co přesně vám tenkrát Navrátil říkal? Jak působil? Jak se choval? Jak vás bral?” doráželi na ní, ale slyšela to již jen zdálky. Stěží dokázala mluvit. Neměla by se vymluvit na nějakou slabost, a raději opravdu odejít?

Poslední záblesk její racionální mysli byla představa ministerských náměstků, co si budou mnout ruce, protože zvítězili se svými hrami… a ona prohrála!

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com