Co provýst slabýmu veliteli

„Auto má dneska taky každej a každej tudíž musí počítat s tím, že se domů třeba nevrátí, i kdyby jel jen za blbej roh, do sámošky pro mlíko a pět rohlíků ke snídani!” obhajoval Švejk svůj návrh, aby se nebáli rizika. „A stejně všici jezděj až do Tramtárií a nevobtěžujou se s pečlivejma testaméntama, než tam šoupnou kvalt a dupnou na plyn!

Nebo ty adrenalýnový sporty? Nikdo prostě nemůže žít věčně, i kdyby jen seděl převopatrně doma a do ničeho se nepletl! Co by to ale bylo za život, bez trochy toho tóča, rajtu, rajcu, vzrušení, nebezpečnejch chvilek, kdy můžete přijít docela vo všecko, a co vám názorně připomenou, že stále eště žijete? Spousta věcí v životě je prostě vo hubu, a nikdo s tím nic nenadělá! Ani my dva né!

Ale legální to je, jak se řeklo, a my ty vojedinělý informace moc nutně potřebujem! Dyť jsem vám přece vykládal už na začátku, že aby elita mohla vykonávat moc, musí bejt kapánek nelítostná, nevidět nepříjemný vobrázky, umět potlačit neblahý myšlenky, esli koná správně! Musí tomu ouplně věřit, voddat se tý nejpevnější víře ve správnost vlastních kroků, s jasným vědomím, že je to zájem celý společnosti, kterej je přece posvátnej! Já vím, je to těžký, ale kdo tydle pocity nezvládne, nemá u válu co dělat!

Teď si dovolím bejt až bezvohledně upřímnej, pane obrlajtnant! Vy mi svejma vyjádřeníma vopakovaně potvrzujete, že v tomdle projektu jste ten slabej článek! To musíte vidět sám! A to mě naplňuje neblahým přesvědčením, že né kolegyni Dvořákovou, ale vás by měli vyměnit! Podle mýho názoru sem nepatříte!

Možná jste dobrej voják, možná jste byl ve válce, možná jste byl za drátama na patróle a pálili na vás z kalachů, možná jste byl až ve Státech na exkluzývní PSYOPS stáži, ale i přes to všecko v sobě ňák nemáte to, co tadle konkrétní prácička ouplně jednoznačně vyžaduje: nejste zkrátka vosobnostně kvalifikovanej! Todle je speciální věc, a místo nadbytečný zátěže intelektu žádá spíš až bezvohlednou rozhodnost a žádný pochyby! Vidím vovoce? Neřeším, esli je sousedovo, nebo čí, prostě jdu a utrhnu ho, bez váhání, páč ho potřebuju pro svý vojáky, který přece nemůžou běžet do útoku s prázdnejma žaludkama, nó né?

Ty vaše svazující ‚pravidla užití síly‘ a neustálý hodnocení, co je dobrý a co je špatný, jsou tady v civilu jen na vobtíž! Zapomeňte na ně! Todle všecko kolem, to je v podstatě totální anarchie! Jak se to říká, že v lásce a válce je povolený všecko? Koukám, že moderní válka vojákům ňák podivně svazuje ruce!

Chcete vůbec vyhrát, pane obrlajtnant? Jste za to připravenej zaplatit jakoukoliv cenu? Nebo to tady se mnou chcete jen šolejchat, dělat si ze mě věčně lacinou srandu a myslet si, že jste jedinej správnej a chytrej, že se to uvaří samo vod sebe, ňákým nadpozemským zázrakem, nebo že někdo shora zatahá za tajný nitky?

Já nemám tydlety škóly a kurzy, ale byl jsem celý roky tam venku, v divočině, mezi tygrama a lvama a liškama a hyénama a štírama a další jedovatou havětí, co si taky jen nehraje na válku, to mi věřte! A přežil jsem! To je moje vysvígro, to je můj životopis, na kterej jsem náležitě pyšnej! A todle dám, s váma, nebo bez vás! Chci ten zatracenej metál, rozumíte mi? A taky ho dostanu, nic mi v tom nemůže zabránit!

Každej jsme nahraditelnej, a naše velení zajímá jen, esli se to velkolepý dílo podaří! Já říkám, ano, já to dám, já to zvládnu, dám tý nadmíru citlivý záležitosti přesně to, co žádá, aby uspěla! Řeknete jim i mně to samý? Ouplně bez pochybností? Podle mě kdepák! Sklopíte voči, budete skromně mlčet, a budete si myslet, že je všecko v richtiku. Nejní!

Řekli mi, že naše země je ve válce! To je mimořádná situace, kdy padaj jakýkoliv vohledy na něčí slabost! Dezertýři se nelítostně věšej na stromech, a slabejm komandýrům se dávaj pod polštář čirou náhodou vodjištěný granáty! Pojebáváte celou jednotku svou slabostí, pane obrlajtnant! Já vás nebudu fragovat, ale rozhodně požádám, abych dostal víc kompetentního velitele!” vypálil Švejk nekompromisně.

Nadporučík zprudka povstal. „Slyšel jste někdy slovo vzpoura, Švejku? Za tu se ve válce taky staví ke zdi, a vy ji tu teď pěkně pácháte!

Ale abych vám tu vaši velkolepou upřímnost oplatil: víte, velitel má i funkci, která vám ve vaší omezenosti unikla! Ona ta určitá nelítostnost totiž neplatí jen vůči nepříteli, ale i vlastním lidem! Povězme třeba, že mám v regimentu vojáky, který přišli kvůli nepříteli o rodiče, sourozence, lásky, nevímco. Co budou mít tyhle kluci sklony udělat, jakmile uviděj nepřátelský pozice? No nasadit bajonety a běžet na nesmyslnou zteč proti kulometům a řvát urááá! Ale kde by potom byla strategie, taktika? Byl by to akorát tak bordel, zmatek a ta vaše anarchie!

Musím šetřit materiálem, i lidským! Takže musím ty kluky zastavit, třebaže i s namířenou pistolí, a říct jim: ‚Vykašli se na to, musíš se řídit rozkazama!‘ Bejt voják, Švejku, to v první řadě znamená, bejt podřízenej a poslouchat rozkazy! Nedělat tudíž to, co bych osobně nejradši udělal, jako třeba, eliminovat nepřítele, co se vzdal, protože ho považuju za viníka neštěstí svý země i rodiny, prostě nezapomínat na to, že jsem podřízená součást vyššího celku, a sloužím vyšším zájmům! Nejsem v Armádě, abych realizoval svý pocity! Republika sama řekne a určí, co mám dělat a kdy je ten správnej čas, skrz rozkazy nadřízených!

A pokud nestrávím, že mě dočasně nechají nečinně v zákopu, i když vidím toho nepřítele a mě přitom nic jinýho nezajímá, jen ta pomsta, a proto se bouřím a nesouhlasím a odmítám poslouchat rozkazy? Potom do Armády nepatřím, a měl bych jít k těm paramilitantním jednotkám, nebo povstalcům, partyzánům! Ty si opravdu můžou dělat vše, co uznají za správný!

Takže otázka leží jinak: patříte vy, Švejku, s tímhle přístupem, kdy sveřepě odmítáte vidět hlubší souvislosti a úplně základní pravidla, do Armády? Já bych zase řekl, že nikoliv!”

„Nezapomínejte, že teď jsme v civilu, pane obrlajtnant! Platěj tu spíš mý pravidla, než vaše! Takže pokavad velení zřídilo tendle útvar jako civilní, taky dalo najevo souhlas s použitím spíš civilního přístupu a metód, uznalo civilní pravidla, moje pravidla, to dá rozum, né? Já vám do vašeho vojančení taky nekecám!

Ale nehádejme se tady už vo něčích směšnejch pravdách! Já povídám, pojďte se mnou za tím frajérem! Změnit dějiny se musí po malejch krůčkách! Už jsem to zařídil. Jmenuje se Dimitrij, znám ho z tý vyhlášený diskotéky na Štvanici, teda vokrajově, z jednoho mejdla. Provozuje pár kiláků vocaď kasíno a taky ňáký herny. Sraz dneska v devět večer u něj v oficíně! Popovídáme si s ním, nezávazně, von je to docela v pohodě řízek a žádnej naježenej mafiózo, zjistíme vzdělávací možnosti, a pak uvidíme!”

„Promyslím to ještě,” odpověděl nadporučík opatrně. „Co se týče tý Matějský, neplánujete doufám, že budeme v rámci PSYOPS vzdělávání jezdit s Cirkusem Humberto? Na to není čas, Švejku, abych dělal někde tenťáka! Nejsme tu na dovolený, nezapomínejte, máme tu velký úkoly státo-bezpečnostního významu!”

„Esli někdo ví hodně vo světě, pane obrlajtnant, tak jsou to světský! Ty byli všude, viděli všecko, přežili všecky ouklady jak dějin, tak rozličnejch politickejch systémů, a přesto dokázali vobstát! Esli teda s někým pokecat vo tom, jak někoho přesvědčit, tak je to tadle speciální společenská skupina, co má i svůj vlastní jazyk, tu jejich hantýrku, zajímavý tradice, pravidla psaný i nepsaný!

A rozhodně se nemusíme vobávat, že by něco vykecali – mají svůj uzavřenej svět a pro ně jsme stejný exóti, jako voni pro nás! Takže voni jsou asi jediný, u kterejch si můžeme dovolit bejt ouplně upřímný! Nebude to vítaný vosvěžení, při všech těch vobavách, aby nás někdo nepřitlačil ke zdi?”

„Tak to jsem zvědavej. A ten multilevel marketing? To budeme něco prodávat, abychom si vylepšili rozpočet a získali alternativní finanční zdroje pro naši činnost, nebo přesvědčovat lidi, aby s důvěrou vstoupili do našeho letadla, pyramidový hry?”

„Pane obrlajtnant, ruku na srdce! Esli je někde budoucnost veškerýho bizu, je to multilévl! A věřte mi, že sám poznáte hodně rychle, v čem je to výjimečný kouzlo! Nechte se překvapit, ale můžu vás ujistit, že mi budete eště vřele děkovat! Páč tady najdeme tolik inšpirace, že nebudem vědět co s ní, a tady nás posunou hodně dopředu! Samozřejmě se všecko provede skrytě, to znamená, že do jednoho multilévlu předstíraně vstoupíme. A pak budete jen zírat, na ten učiněnej ráj nevomezenejch možností!”

„A pak se naučíme poslouchat hip-hop, a vstoupíme do kultu Uctívačů Ginga,” zašklebil se nadporučík.

„V hip-hopu se používaj pokročilý metódy manipulace s veřejností, aby se příslušnej hladovej interpret stal respektovaným, prodal desky a svou řadu značkovejch hadrů, co si kupujou jeho stoupenci, fandové! Takže všici ty klucí se musej minimálně tvářit, jaký jsou vostrý, sprostý, a jak se nikoho nebojej, ani vopásanejch! Maj spolu pořád ňáký oudajný spory, vyřizujou si vzájemně účty songama, aby zaujali publikum! Jinak řečeno, najdeme tam dost zajímavý márketinkový postupy!

Co se těch kultů tejče, znám jednoho vodborníka vod nás z Libně, kterej se mimo jiný zabejvá i analýzou rekrutace novejch členů kultů skrzevá pokročilý psychológický nástroje, tak jednoduchý, ale tak oučinný! Třeba skrze vopačný pohlaví. A vo tom bysme si určitě mohli něco poslechnout, když tu děláme na tý nový skvělý Armádě, kde prej bude spousta ženskejch! Vo tomdle frajerovi vám v budoucnu eště povyprávim, ten má u nás veliký vosobnostní renomé!”

Na poslední tajemnou položku se nadporučík raději neptal. Tušil, že by to nemuselo prospět jeho vyrovnanosti!

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com