Dyk von je to pracant!

„Tak to vám přeju, abyste se jednou našel, Švejku! Mimochodem, jaké je vaše povolání? Já vím, jste nyní bez práce, ale předtím.”

„Jsem vobyčejnskej prodavač, pane plukovníku! Mám ten učňák vobchodní, v Belgický ulici na Vinohradech, a dokonce i maturitu jsem si pak dodělal, abych nebyl ouplně nemožnej v tomdlenc moderním světě, co tak důsledně bazíruje na diplómech, glejtech a postech!

Ale von se člověk zase dostane mezi lidi a spoustu se toho dozví, nemyslete si! Vono se všude hrozně žvaní, víte! To už jsou holt lidi, všecko musej vykecat, aby je netížily žádný hrozný tajemství, dyk s těma se žije přetěžko!

U nás v Libni máme eště takovej ten starodávnej inštitut pavlačovejch bab, jedovatejch drben, co si vykládaj do voken polštářky, aby se nevotlačily, když konstantně čuměj na svý vartě, kde se jako có šustne! Jó, tam se nic neutají! Ví se vo každým amantovi, kterýho si naše sličná rozvedená sousedka dotáhne do kvartýru, aby mu ukázala svou sbírku luxusního spodního prádýlka!

A pak slyšíte v baráku na chodbě třeba: ‚Takovej elegán, že se s ní zahazuje, kam dal voči? Ten teda musel bejt hladovej, že bere i takový vojetý rajdy!‘ anebo ‚Kde tudle trosku a paródii na mužskýho vyhrabala, paní Erbenová?‘ Von málokdo u nás vydrží bejvat, když se tam teď eště i docela často vybíraj kvartýry!

Přisupíte třeba takhle po těžkým letním dni domů, celej vyprahlej z toho ouděsnýho vedra, jako vonehdá tendle nebohej zelinář Hofman vodněkaď z Kotlasky, už toužíte jen po tom náležitě vychlazeným pívku, co máte v ledničce do foroty nachystaný pro takový lačný chvilky, a ejhle: lednička nejen prázdná a durch vyžraná, ale eště vám ňákej cizí nevoholenej maník chrápe nevyzutej v pelechu a vymlouvá se, že si splet dvéře, přitom má plnou brašnu vošoupanejch planžet a čórnutejch věcí, co ponese do nejbližšího frcu, aby je vyveksloval za rychlý voběživo, a mohl pak s vidinou velkejch zisků roztočit kola forbésu naplno a mít pocit, že žije krásnej život, jak pohádku! Než ho líznou, za jeho hřejchy!”

„A naposledy jste pracoval kde?”

„Nó, nerad na to vzpomínám! V takovým vyloženým podrazu, jak se nakonec vokázalo! Ta podařená firmička se jmenovala ‚SXX Com‘. Telefóny, komunikace, prej trendy dóby! Hrozná banda loupežníků a nestydatejch šméčkařů! Nakonec schválně zkrachovali a dodneška nám visej zaslouženě vodpracovaný platy, který z nich asi už nikdy nevyrazíme!

Podle vosvědčenejch pravidel žánru prej taky převedli vytunelovanou firmu bez majetku na ňákýho vochotnho bílýho koně, co ho asi zdařile podmázli pětikilem a flaškou někde na Hlaváku, a dneska si vesele podnikaj dál, vo ničem nevědí, nic si nepamatujou, a nic neprovedli!

Jeden naivní kolega, Jenda Vranskej, co tam dělal závozníka, taky těžce poškozenej a vokradenej, jako já, tak ten je pak aktývně vyhledal, aby jim jako promluvil do duše a voni se asi vrátili na lepší životní cestu, napravili hřejchy, co spáchali na lidstvu! Nebylo to vůbec těžký, je najít, dyk voni se ani vůbec neschovávali, tak si byli jistý, že jsou na ně svět i ouřady krátký! Hned si totiž votevřeli novej krcálek někde u Tyláku, a zahájili další kolo těch jejich nebetyčnejch leváren!

A tak tam Jenda napochodoval, v plný morální zbróji, moc nazlobenej, měl sebou na papírku podrobně spočítaný, kolik mu maj dát, všecko černý na bílým… vysypal to na ně jak z kulómetu, a voni přitom vostali ouplně v klidu!

Normálně mu řekli, že ho nikdy neviděli, že se mejlí! A tak chladně, vodtažitě, že si fakt dokonce začal myslet, že je tam snad nesprávně! Prostě bylo vidět, že nemaj absolutně žádný skrupule, a vo svědomí a fér jednání nikdy neslyšeli!

Já už se pak radějc nikam nehnal, všude je to stejný! Necálujou vám, nebo leda načerno, na dlaň, aby vyvařili víc a nemuseli tolik vodvádět do lačný státní kasy a zbylo jim na Mercédes v plný palbě, maňasy a čórky vám cynicky házej rovnou na krk a furt hrozej tou vobávanou flastrovou ‚třiapadesátkou‘, pokavad byste ňák zlobil, nebo se jen nerozumně vozval proti tomu tejrání, pletichám a nepravostem… nó, dávám si prostě pracovní pauzu!

Vono mi myslím ani tak nic zásadního neuteče, jak dycky čtu ty noviny v ekonómický sekci, když mě třeba napadne, že bych se měl dát na kšeft, podnikat, a taky něco vyvařit! Nepsali tam ale, že by se už zejtra měl stát ňákej ekonómickej zázrak!

Vo tom by totiž na pracáku určitě něco věděli! Voni vás tam taky hezky naučej pokóře! Tam každej ‚klient‘ přijde nečekaně uctivej, úslužnej, že byste ho venku ani nepoznal, klacka jednoho nevychovanýho! Pořád se tam drží ten příslovečnej klobouk v ruce, a na chodbách tohodle posvátnýho ouřadu je ticho, jak někde v kostele, jak tam všici pilně zpytujou svý černý svědomí, že se málo snažili, málo študovali, málo se vzdělávali, aby měli jistotu fleku, kdyby se krajíc doby votočil případně máslem dolů – jako se to stalo zrovna nejčko, i když nám politikové každý volby slibujou ten nadcházející věčnej ekonómickej ráj a splněný všecky sny!

Třeba tendle Milda Karban z Rolnický ulice, co ho můžete dycinky najít ‚U dráhy‘ nad nejmíň pátým bírem, von mívá z čárek na lístkách vyložený plůtky, prostě první pivní liga! Přitáhnul zase jednou na kobereček na pracovní ouřad, fakt se eště před dvéřma zapřísahával, že tam rači nebude dělat žádný vobtíže, vono se to nevyplácí, že jó, tak si i pečlivě přičísnul pěšinku vopravdickým hřebenem, a nasadil sladkej, skromnej úsměv, aby vodzbrojil případnou nabroušenou zaměstnankyni!

Nó, ale jeho ouředně přidělená referentka i přes tu počestnou snahu vo milý jednání najednou zařve na celej kancl, že všici kolem poskočej leknutím: ‚Tak vy tady jako budete dělat chytrýho?‘ a hned celá rozzlobená vejhrůžně syčí, že na něj prej pošle vedoucího, asi ňákou těžkou váhu, co kdysi boxoval za ty bájný ‚Uhelný sklady‘, tak aby ho pořádně sjel, jako správná vrchnost, a možná ho i bez lítosti vyrazil těma krajně přesvědčivejma róhovnickejma metódama, když se bude cukat a dělat potížistu, co zneklidňuje pokojný ouřednice, který maj pochopitelně dycky pravdu! Dyk si svou vodbórnost taky za prachy daňovejch poplatníků věčně prohlubujou, teda aspoň to píšou ve vejkazech vo pracovní činnosti!

Pan vedoucí ale byl moc hodnej, vstřícnej, chápavej, podal mu dokonce přátelsky tlapu, a pomohl mu z vobtížný situace, aby ho tadle řádící fúrie nevyhodila z evidence! Jen Mildovi nenápadně, skoro šeptem radil, jako dobrej kámoš, že příště má bejt rači vopatrnější, a ouplně nejlíp se rovnou přehlásit na jinou Prahu, páč tadle referentka prej teď pude po jeho nebohý krvi, jak komár po trempovi u večerního vohníčku!

Přitom jí Milda nic neudělal! Jenom jí prej řekl, a poměrně zdvořile, že si včéra taky přečetl ten slavnej ‚Zákoník práce‘, a píšou tam něco kapánek jinýho, než mu jako prezéntovala. A to asi urazilo ten její samozvanej byrogratickej majestát! Voni ouředníci fakt nemaj rádi, dyž se jim pletete do jejich postupů. Kde bysme to taky byli, kdyby si každej hejhula z ulice dovolil, kritizovat štemplama posvícený regule?

Ale nemyslete si, že i takovou hrozivou ouřední saň nedokáže Libeň zkrotit! Tadle holka do konce svýho života nezapomene na libeňskou elitu, vo to jsme se vodpovědně postarali!” chechtal se Švejk.

„Snad jste jí něco neudělali, Švejku?” zarazil se plukovník.

„Nó, jak se to vezme… poslali jsme na ni našeho místního speciálistu, náš ultimátní libeňskej trumf, Hezkýho Žandu, profesí sňatkovýho podvodníka, jen dvakrát trestanýho, prostě slušnýho hocha zásadně s bílym karafiátem v klopě, aby se vo ní postaral… haha… sved ji a voplodnil! A dneska je krotká, jako beránek, láskyplně vám pomáhá vyplňovat lejstra, a vůbec byste ji nepoznal, jak ji to vobtěžkání zušlechtilo a naplnilo pochopením až láskou k bližním!

Snad i v kostele jsem ji už potkal, vona se asi dala na modlení, aby jí kolegyně z Ministérstva přicvakly pořádný státní přejspěvky na neouplnou rodinu, když si zlořád Žanda vobratem zmizel ve vejru velkoměsta, a k tomu šťastnýmu nadělení se vejslovně nehlásí! Dyk von taky, kdyby měl vobstarat všecky hladový zobáčky, co si pilným přičiněním z titulu svý pracovní činnosti zpískal, to už by mu asi na jiskřivý šáňo a pravidelný jízdy po VIP bárech nezbylo voběživo!

Vonehdá se tam ale stalo slušný dráma, kvůli kterýmu u nás na pobočce máme zvostřenej bezpečnostní režim, aby se ouřednice nebály pracovat, takže maj precýzní vejcvik v sebevobraně, na krku píšťalku, v kapse slzák a poblíž tlačítko s alármem, jak někde v depozitáři státní banky, co se tam krčí posledních pár cihliček zlata, který se eště vodpovědným hospodařením nerozkradly!

Přikráčel tam prej totiž jeden moc rozčílenej nezaměstnanej, ňákej Férenc Bína z Podlipnýho ulice, a z plnýho srdce si stěžoval, že je vobětí hrozný šméčky, páč za něj jeho proradná firma ňák drze neplatila to povinný sociální pojištění, pak si klidně zkrachovala, a von mu najednou ouřad kategóricky vodmítal vyplatit tu podporu v nezaměstnanosti, i když s ní důvěřivej Férenc najisto počítal, páč měl doma šest z lásky vyrobenejch dítek, a ty musely taky něco jíst a šatit se, aby nechodily jak trhani, nó né? Ta záslužná plaketa za aktývní podporu naší klesající státní porodnosti vod posledního ouředníčka z Ministerstva se jíst nedá!

Ouřednice mu teda poklidně vysvětlovala, že proč to nejde, že nebožák Férenc nevobdrží ani floka, prej přesně podle regulí, ukazovala mu pěkně prstíčkem v kódexu, podle jakýho nehumánního paragrafu ho právě zasklívaj, páč ouřad se nikdy nemejlí a každýmu vodměřuje poctivě, co mu patří!

Nó a vona se ta referentka při tom dlouhým vejkladu mimoděk cpala těma výbornejma šunkovejma chlebíčkama z lahůdkářství ‚Pamela‘ vodnaproti, měla je pohodlně vyložený na tácu vedle sebe, aby byly hnedka pěkně při ruce, a zapíjela je kafíčkem s mlíčkem a třema cukříčkama, vona byla tadle referentka asi ňáká vobzvlášť mlsná už vod přírody, nebo jí prostě jen vyhládlo z toho celodenního tejrání klientů, kdoví?

Ale chudák náš Férenc, jak se strašně nasr… rozzlobil, že je bez práce, platu i podpóry, prostě vymáchanej nelítostným vosudem v ledový vodě, tak vám do něj vjela vyložená zuřivost, že dočista zapomněl na svý předsevzetí, i slušný vychování!

Vočitý svědkové přísahaj, že prej zčistajasna čapnul s nepříčetným vejrazem v ksichtu celej ten plnej lákavej tác, i tu konvičku s kafem, všecko jí to smetl ze stolu do klína, a eště i rozkopal pořadač na ouřední akta, co se nešťastně vocitnul v jeho dosahu!

A při tom běsnění cedil mezi svejma vyceněnejma tygříma zubama něco jako, že esli jeho dítka jako nemaj co žrát, tak vona se tady přece nebude cpát a nalejvat, dyk to prej vypadá, jako vejsměch nebožákům, co vodsra… vodnesli netečnej přístup ouřadů, který přece měly už dávno zasáhnout proti tý nezákonnosti zlotřilýho pana továrníka, co vzal roha na tu zářivě prosluněnou Flóridu, aby si užil předčasnej douchod, ale i s Férencovejma penězma v kapse!

Jediná klika byla, že vona ta dáma, jak byla asi rajsky spokojená po tý vydatný svačince, von každej najedenej člověk je vám takovej příjemně klidnej a smířenej s vosudem, ten zvrat přijala překvapivě docela dobře, nezačala pištět a řádit a volat na zlosyna Férence patrólu, jak by se čekalo, kdepák!

Jen mu na ten nijágarskej vodopád vejčitek vodpověděla důstojným hlasem: ‚Měl jste si sám hlídat, pane Bína, zda váš zaměstnavatel hradí pojistné! To je zase vaše zákonná povinnost, kterou jste porušil, a za tento přestupek vám ukládám blokovou pokutu pět tisíc korun!‘

Tehdá se už nebožák Férenc jen bezmocně chytnul za hlavu, vono toho na něj už všeho bylo moc, a ouplně tichounce, se svěšenou hlavou vodkráčel, zvěstovat ty neradostný zprávy doma. Ty smutný voči jeho dítek ho prej tak emocionálně zdevastovaly, že se vobratem vodešel léčit lihovinama do blízký putyky ‚U rezatý pípy‘ a nikdy se už vodtamtaď nevrátil zpátky!

Ale vobvykle na pracáku bejvá fakt klid! Přídete, hezky si popovídáte vo vašich mnohejch kariérních možnostech, a hned máte pocit, že na vás milosrdnej chápavej stát nezapomíná, ani ve vaší komplikovaný vosobní situaci!

A Férenc? Ten už novou kariéru taky má! Našel svý právoplatný místo v životě! Dělá v tý hospě totiž hlavního vejčepáka a moc pěkně mu to jde vod ruky! Má poctivou míru, rozumí prostě svý celospolečensky vodpovědný funkci, musím říct, jako zasloužilej štamgast! V tý jeho renómovaný putyce by pár nanejvejš voddanejch lidí nejrači i bydlelo, aby nemuseli vodcházet vod dobře natočenýho pivka k nuznejm domácím láhváčům!

Našel si tam i novou perspektývní známost, ňákou Marušku z Podlesí, šikovnou servírku, a budou se asi brát! To je sladkej happyend, né? Dáte si život do pořádku a příde i nová láska, která vás naplní spokojeností! Prostě si vlastní pílí dopřejete novej začátek, jak vo něm bájej všici ty noví páni ministři práce, když věčně poloprázdnou státní kasu žádaj vo další tučný dotace na ‚jedinečné projekty na podporu zaměstnanosti‘, přitom na chodbě pracáku máte pořád starý rozvrzaný židle s vyrytejma srdíčkama vod ňákejch dnešních už důchodců a hajzlíky věčně bez mejdla a toaleťáku!”

„Počkejte, SXX Com… ty majitelé, to byli nějaký moc vykutálený ptáčkové, ne? Měli toho prej na krku spoustu, včetně průmyslový špionáže. A konec firmy prej taky nebyl úplně hezkej!”

Švejk se zatvářil nevinně. „Esli máte namysli tu velkou rozkrádačku mobilů, pane plukovníku, tak vo tom vím jen z doslechu, nezúčastnil jsem se toho! Kolegové, mnohdy s vysokejma hypotékama a rodinama na krku, holt když viděli, že to putuje do kopru, tak se v tý těžký chvíli snažili ňák i nezákonně napakovat, aby snížili svou vosobní ztrátu, a jó, proběhly tam oudajně i takový nehezký věci, jako že si vzali domů ňáký ty svěřený telefónky, že na tom budou asi makat přesčas zákazníkům, co si je k nám dali s důvěrou na reklamaci!

Co vím, tak dva načapaný skladníci vobdrželi flastr, naštěstí podmínečně: soudkyně se kupodivu smilovala, páč má prej sama hypotéku, jako hrom, na vyšňóřenej barák někde v Dolních Břežanech v satélitu, čistý podnikatelský baroko, tak ví móc dobře, co je to tlak vokolností, a jak náramně rychle se dneska vobčan může dostat na šikmou plochu!

A ta oudajná průmyslová špionáž, jak říkáte? Nó, vlastně kvůli tomu to asi krachlo, a já přišel vo práci! My jsme teda ve firmě všici tušili, jakou má ‚drobnou přidruženou vejrobu‘, že se mimo jinejch černot s jistým panem Černotou, kterej tam dovopravdy pracoval a udělal pilným hospodařením ve skladu škodu za statisíce, zabejvá i vejvojem ‚zábavnejch aplikací‘ pro ty chytrý telefóny, ale nikdy by nás laiky nenapadlo, že to může sloužit k takovejm nekalejm oučelům, jako škodlivý kódy, krádeže hesel a jánevímco!

Halejte, já tam byl stejně jen prodavač! Přivalil zákoš, kváknul, co chce jako kaufnout, já mu vydal fakturu, voholil ho vo prašule, a sofort ho vodlifroval k Bohoušovi do magacínu pro zboží! Nic velkýho! Fakt, poslední článek řetězu těch levot, ať na mě někdo zkusí něco hodit!”

„Nu, Švejku, děkuju vám za ty informace, věc je nám nyní mnohem jasnější! To víte, chtěli jsme se dozvědět něco i o vaší motivaci, proč to celý děláte. Líbí se mi, že máte na všechno svůj jasnej názor!”

„Rád jsem pomohl vyššímu zájmu, pane plukovníku! Vono je hezký, takhle hned po ránu si popovídat s někým vysoko postaveným, člověk se pak cejtí takovej na ourovni, povznesenej! Povídal jsem si, že bych si snad dneska vzal i ten slušňáckej voblek, co ho mám eště z těch dávnejch tanečních, akorát nevím ouplně jistě, esli bych se do něj eště narval. Von holt každej nemůže mít tajli, jak ze žurnálu, že jó! To by pak na světě nebyla žádná ta… diverzita!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com