Švejk 2: Elita Armády by Alan Svejk – Část I. Intro Musí Bejt – Kapitola 1. Je to tady! Armáda Česká AČR Voják Speciální Jednotky Konspirace Válka NATO Brusel Tajné PSYOPS INFOOPS Paramilitantní Civilní

Část I.
“Intro Musí Bejt!”

Kapitola 1.
“Je To Tady!”
——

Nó jó, tak to vole vypadá, že jsem to nakonec dovopravicky napsal!

Po létech váhání, votálení, lenosti, pasývity, probdělejch nocí i večerů v rozličnejch libeňskejch putykách, zmařenejch snů, planýho snění, vypitejch flašek vod lacinýho rumu i pečlivejch příprav, kdy jsem seděl zařezanej ve vojenským archívu jak ňákej univerzitní vědátor, jsem tomu věnoval celičkej jeden rok mýho cennýho života, kdy jsem na tom makal vod nevidím do nevidím a vodpustil si dokonce i pivko a jiný potěšení v putyce, aby mi to líp myslelo!

A čtenáři se tak konečně dočkaj toho, co jim bylo sto let vodpíraný: pravdy vo nesporným vojenským i vobčanským hrdinství naší rodiny Švejkovejch, který vovlivnilo dějiny týdle země, a to na ouplně nejvyšších úrovních, jak uvidíte, volové!

Bylo to krušný, a svět s tímdle bezvejznamným krámem stejně nezměním, vono to stejně nikoho už nezajímá, tadle stará histórije, ale… aspoň něco teda vzniklo, a všici se konečně dozvěděj, celičkej svět, i v daleký Américe, jak to s náma Švejkovic vlastně dovopravdicky bylo!

Vo tom, jakej byl můj děda hrdina, a taky, co jeho vnuk vyved za neplechy v moderní době! Já jim ale říkal, těm hlavounům v Armádě, ať mě k těm přísně tajnejm voperacím rači nepouštěj! Já je varoval, že mám hubu kapánek děravou, a žvaním, jak mi zobák narost!

Ale voni né! Že prej mě potřebujou! Že prej mám ňákou speciální kvalifikaci, nebo có! A jak to pak teda dopadlo? Nó, to se brzo dozvíte, v pestrejch barvách a na velkým plátně! A veliký maléry nechyběly, to si pište, volové!

Dědo… tak todle je pro Tebe! Von je ten vnouček lepší, než by Tě kdy napadlo, a počkej, von Ti tendle podařenej kluk ušatá eště ten zaslouženej metál sežene, za Tvý vejznamný vojenský zásluhy před sto rokama! Za to maličký zpoždění se vomlouvám – von v renomóvaný libeňský knajpě “Na zeleným vršíčku” ten čas ňák hrozně letí!

Ale eště než jako začnem s vyprávěním toho mýho velkýho brannýho dobrodružství, který málem skončilo až u vojenskýho soudu, tak by se asi mělo hned na úvod jako uvíst, že všecky popisovaný vosoby, události a jevy, zmejněný v tomdle skromným dílku, jsou vyloženě smyšlený, a jakákoliv podobnost s vosobama, událostma a jevama vopravdickejma, existujícíma, je ouplně náhodná a nezamejšlená, kapišto?

Zmejněný bezpečnostní voperace se nikdy nestaly a nejsou tu uvedený žádný tajný informace. To aby pak jako nebyly ty nemilý vopletačky, že jó! Já bych se nerad z milovaný Libně stěhoval na dalekej Pangrác, kde jsou všechny vokna sichrově zamřížovaný, to dá rozum!

Kdyby něco, tak jsem jednou byl prostě vožralej, a celý si to vymyslel voblouzněnej lihem, jasný, panstvo? Vono prostý vopilství je pro mukla vejhodnější trestnej čin, než vlastizráda, to dá rozum, je za to menší flastr, žádný dožínky na Mejrově… a to by se mi mohlo moc hodit, když jsem si tolik zahrával s vosudem i ouřadama, a prozradím nejčko všecky ty velký tajemství! Já už holt nebudu jinej, budu už jen horší, s tím nic nenadělám!

Jó, a nevhodný pro vosoby do 18i let! Vono se tady totiž bude dost chlastat a vůbec se tu dějou dost mládeži nepřístupný věci! Ale vono je už předem jasný, že tydle mý dobře mejněný rady stejnak nikdo neposlechne. Vona je ta morálka dneska ňáká hrozně uvolněná!

A kdyby snad ctěný čtenářstvo nerozumělo ňákýmu užitýmu vodbornýmu vejrazivu, hlavně ty, který eště nebyli v Armádě, a určitě toho nejčko hluboce litujou, tak jsou vzádu moc užitečný vysvětlivky! Von taky každej nemůže bejt chytrej, že jó!

Ale bejt váma, tak fakt neváhám, a do tý Armády jdu… páč jakejch možností se vám tam dostane, to nikde jinde v životě nemůžete najít! Splněj vám všecky vaše dávný sny, vo tom, bejt někdo, zapsat se do histórie! A eště se můžete stát tím národním hrdinou, jako děda… a já taky!

Teda, skoro! Vono to štěstí je ňáký děsně pomíjivý a vosud pěšáka vovlivňujou nejen letící šrapnely a projektily, ale i vyšší místa a jejich komplikovaný mocenský hry… ale já to nevzdávám a jedu první ligu dál!

Tisíckrát mě vosud, kocovina i vlastní blbost zašlapaly do země, a já se nakonec stejně znova zvednul, eště silnější, než předtím! A na konci tohodle příběhu prostě jednou nebudou chybět pořádný metály… pro dědu, ale taky pro mně, skoro vysoce dekórovanýho voperátora Speciálních jednotek, kterej se přímo podílel na těch nejtajnějších vojenskejch voperacích, co budou bohužel utajovaný až do roku 2084, jinak bych se hnedka pořádně pochlubil, to dá rozum!

To koukáte, kam daleko to Švejkovic dotáhli! Budete zírat, a brzo, to vám povídám, volové! Moc jste se v nás mejlili, moc jste nás podceňovali, tudne naší slavnou rodinu! Ale nejčko se pravda vokáže v plným světle!

Věnováno dědovi… a přátelům ♥

Předchozí kapitola: xxxxx —– Následující: Děkovačky a pozdravy

Švejk 2: Elita Armády by Alan Svejk

Alan Svejk

alansvejk@alansvejk.com