Jednou vše končí

Nakonec jsem ten návrh na nejvyšší státní vyznamenání pro dědu vopravdu podal, zrovna předevčírem – jak na Hrad, tak do Parlamentu a Senátu! Nenechám nic náhodě, dyk tady jde vo nejvyšší zájmy naší Švejkovic rodiny! A podání žádosti naštěstí bylo zdarma, což se mi znamenitě hodilo, páč už jsem zase černej, žold se dávno rozkutálel za vobčerstvení!

Podání tohodle návrhu se časově dokonale potkalo s definitývním dokončením tohodle veledíla, a současně i jeho pokračování Women Elite, jak se po mně žádalo, kvůli těm Američanům a globálnímu publiku, aby si taky mohli počíst!

Během přesně jednoho roku jsem napsal cca 1300 finálních stran (Švejk 2, Women Elite, Women Elite Training), nemluvě vo těch, co se nakonec nepoužily, a vo stovkách hodin revizí a nekončících voprav. A je třeba popravdě uvést, že na jednoho člověka to bylo fachy až moc. Fakt končím! Ani hrubky už vopravovat nebudu! Musím jít dál, mám další velký povinnosti v zájmu státu!

Neustálej a velmi tíživej pocit nedokončenosti, trvající měsíce, dramaticky zvyšoval náročnost celý týdle prácičky. Sice se nakonec vokázalo, že trpělivý čekání, nový nápady a vopakovaný systématický revize se náramně vyplatily, třeba pro žádoucí kompaktnost a “uzavření” díla, ale tydle všecky vychytávky měly vysokou cenu!

Přiznávám se k temný ambici, napsat jedinkrát v životě něco vopravdu velkého, impozantního, a překonat i původní proslulý dílo vod Jaroslava Haška, se kterým jsem měl mnohý nevyřízený účty z dávný histórie! Překonat krále, jedním vodvážným tahem, sesadit ho z trůnu a zaujmout jeho místo, jak mi poradili hip hopoví kamarádi!

Ale vzhledem k tomu, že můj předchůdce neměl k dispozici vymoženosti jako počítač a Internet, jeho dílo bejt nepochybně překonaný nemůže, z praktickýho hlediska.

Sice jsem na počátku taky uvažoval, že bych důsledně napodobil okolnosti vzniku původního díla, abych se s ním mohl plně rovnat – to jest, použil pouze ruční psaní a psací stroj – jenže tadle snaha by asi byla spíš směšná. Proč něco překonávat, napodobovat? Správně má každej vytvořit něco svýho, voriginálního, to dá rozum! Každopádně je možný prozradit, že před zahájením psaní jsem dva měsíci naprosto nepoužil ani počítač, ani mobilní telefón, abych se dostal “do formy”!

Tadle neblahá úvaha vo napodobování ve mně ale během psaní působila věčnou hořkost a pochyby, esli tadle práce jako má vůbec smysl? Vědomí toho, že prakticky vzato něco stylem napodobuju a kopíruju, ačkoliv samozřejmě 99% jsou a musej bejt moje vlastní nápady, vopravdu vodhodlání a voddanosti neprospívaly! Nemluvě o neustálý svázanosti stylem původního románu, což vopět autorskýmu rozletu a volnosti věru nepřálo!

Můžu teda blahořečit pozdějšímu nápadu naší Armády na sepsání Women Elite, kterej jsem si už udělal zcela po svým, svým vlastním stylem, bez vohledu na jakýkoliv jiný dílo. V podstatě až s Women Elite vopět dorazil jakejsi tvůrčí voptimismus a nadšení, kromě náročný vejzvy, psát prózu v anglickým, nevrozeném jazyce! Nemluvě vo ultimátní autorský vejzvě, psát vo vosobách vopačnýho pohlaví, vo ženskejch!

Každopádně, bez Švejka 2, bez toho tudle vytvořenýho “světa” a prostředí by tendle velkolepej novej nápad asi nepřišel. Všecko je provázaný, všecko vychází z předchozího! Nejdřív musí bejt něco, pak teprve něco dalšího! Takže se možná to úsilí, který se zdálo bejt neoučelný, vyplatilo!

V každým případě, Švejk 2 končí, musí se jít dál! Jednou se knížka prostě má dokončit, uzavřít a předložit veřejnosti, než ji neustále doplňovat a vopravovat, s absurdníma cílema typu, aby měla tolik a tolik stran, aby náležitě imponovala, a vopět, vobstála ve srovnání s mamutím rozsahem původního románu. Toho jsem ale nakonec skutečně dosáhnul: ňákejch 1.400.000 znaků snad ujde! Uf, tak aspoň něco! Ale je to směšný… jak u blbejch!

Výše uvedenej vodstavec ale jasně potvrzuje, do jak absurdních a nebezpečnejch vosidel se člověk a autor dostane, přijme-li podobnou nesmyslnou a zbytečnou vejzvu, se snahou, někomu něco dokázat. Tvůrčí volnost je hned v tahu, a nastane nutkání ke srovnávání, což je vždycky cesta jen k hořkosti a zklamání!

Nakonec jsem sice dokázal dojít až na její konec, ale cena za to byla až moc vysoká a její návratnost bude velmi pochybná.

Napsat něco je jen polovina díla – druhá polovina je, prodat to! Sice vlastním jistý unikátní prodejní a prezentační dovednosti, kterejma jsem se tu široce pochlubil, avšak věc se začíná jevit tak, že promotion úsilí bude zaměřeno spíš na Women Elite s větším potenciálem a globálním dosahem, vzhledem k textu v mezinárodně srozumitelný angličtině.

Je zřejmý, že věc měla pestrej vejvoj – a s pozdějším přechodem do tvorby v angličtině přinesla nový, atraktývní a vzrušující, autorsky uspokojivý vejzvy, který umožnily zapomenout na předchozí pochybnosti. Teprve tehdy se mohla dostavit radost, plus víra, že aspoň Women Elite má potenciál, někam dospět.

Obě ty části fungujou vodděleně, ale v synérgii, a jedna potřebuje druhou, dá se říct. Stejně jako jin a jang!

No, tak nakonec snad konec dobrej, všecko dobrý – i pro mě, jako autora! Sice kdoví, kdy a zda vůbec ňákej metál bude, ale nebudu do tý doby čekat se založenejma rukama. Nápadů na další projekty, nejen literární ovšem, je naštěstí pořád spousta, když jsem dneska na vrcholu sil… jen se nad to umět ňák víc povznýst, nenechat se tím pocitem totální vodpovědnosti tlačit k zemi, nesvírat to, nevkládat do toho iluze, naděje a přehnanou vejru!

Tydle chyby jsem bohužel právě udělal, a pak jich moc litoval. Nad něčím tak velkým se snadno ztratí nadhled! Ale psaní musí bejt zábavou – když začne sloužit k něčemu jinýmu, když se z něj začne dělat ňáá kritická životní mise, všecko začne dost bolet. Vopravdu hodně! A můžeme si za to sami, že jsme neustáli vlastní ambice a taky égo! Všecko přece pomine! Ztrácíme vomezenej čas daru života tolika nesmyslama!

Nu, mám teda pár dalších nápadů, co bych eště mohl napsat. Něco vo Millennials, startupech, teenagerech – dělá mi moc dobře, moct se vrátit do časů rozvernýho mládí! Já vím, jen tím potvrzuju svou nedospělost. Ale co už!

A taky něco vo zajímavejch cizokrajnejch zemích a kulturách, a hlavně o lásce, která má v životě mnoho podob!

Jó, budu nejčko víc cestovat, mimo domovskou Libeň, a psát vo tom všem, co na cestě uvidím, dyk i ten mezinárodní novinářskej průkaz mi naše slavná Armáda velkoryse zařídila! A budu mít skvělej pocit čistýho stolu a dokončení! A třeba se i ten rok života, co jsem Švejkovi 2 a Women Elite věnoval, taky ňák časem zouročí! Esli je přece dílo kvalitní, lidi si ho dřív či pozdějc najdou! Teda, aspoň se to říká!

Každopádně, vážený čtenáři a čtenářky, snad jste si moje skromný dílo Švejk 2: Elita Armády užili, našli v něm ňáký poučení a hlavně zábavu! Já sám se během psaní místama děsně chechtal, to si pište!

Pokračujte ale určitě přečtením Women Elite, esli vládnete angličtině, abyste se dozvěděli eště víc vo hrdinskejch skutkách našich vodvážnejch kolegyň, a esli je někdo z vás ženská, co chce udělat velikou mezinárodní kariéru, rozhodně bych pokračoval eště dál, k Women Elite Training! Páč tam budou k nalezení kritický kariérní informace, pro správnou profesionální vorijentáci ve světě!

Dyk nikdy není pozdě, stát se tím, čím jsme se v životě měli a chtěli stát!

Alan Svejk, 29. března 2015

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com