Konec dívčích snů 10: Záležitost důvěry

Jednou to budeš mít, všechny ty sny se splněj, jednou všechny ty věci přijdou, cos vždycky chtěla… ale všechno má v životě svou cenu, i štěstí. Tak snad jen užívej každýho dne, každý minuty, než ti osud všechno sebere, a ve strachu budeš hledět do temnoty jménem budoucnost… a ten malej andílek, co kolem tebe bude pobíhat, se stane tvým požehnáním i prokletím. Dáš jí všechno, svojí dceři, bude růst do skvělý bytosti, co dokáže změnit svět… ale i ten tvůj, a přestože nezaviněně, možná nikoliv tak docela k lepšímu. Moc září, příliš moc, a to přitáhne různý noční můry, na který jsi dávno ve svým štěstí zapomněla…

(Část 1Část 2Část 3Část 4 – Část 5 – Část 6 – Část 7 – Část 8 – Část 9)

Je konec srpna, chystá se další díl proslulého Mercedes Benz Prague Fashion Week a jest nepsanou povinností všech pražských i mimopražských snobů, hipsterů, celebrit a celebritek, podnikatelů s temným kapitálem a jejich dámského doprovodu, mediálních hvězd i hvězdiček, zlatem ověšených restituentek s nosem nahoru, modelín “áčkových” i “béčkových”, módních osobností i prostého plesbsu, co chce “bejt u toho”, aby si neprodleně obstarali VIP vstupenky za neskromných 10 litrů, jejichž cena jde vytrvale nahoru, ale i tak je hladový dav doslova trhá organizátorům z rukou.

Součástí tohoto eventu bude i vrcholná událost v Pařížské: za přítomnosti čínského velvyslance a dalších politických pohlavárů domácích i z Číny, Zuzana H. dnes představí vlastní značku módních oděvů a doplňků pro ženy a muže, o níž média již nějaký čas psaly, že se jedná konečně o “českou značku s globálním potenciálem”. Není tedy divu, že v příslušný večer je prostor před Zuzaniným butikem doslova obležen, Policie dokonce musela uzavřít část ulice pomocí mobilních zátarasů, aby se zde mohla odehrát improvizovaná módní přehlídka na červeném koberci, nějaké ty proslovy a pochopiteně veliká party, na které žádnej “slušnej člověk, co se zajímá vo módu, vole” prostě nesmí chybět.

Pro moderování akce existovala pro Zuzanu pouze jediná volba: pochopitelně Leoš Mareš, ten proutník moderátor, co údajně opustil manželku Moniku, aby mohl zabřednout do bahna svých nízkých tužeb jak po boku modelín vysloužilých až vyžilých (Petra Faltýnová), tak celé řady absolutně béčkových modelek, co jim snad dělá charitu, aby se holky dostaly na výsluní mediální pozornosti a jejich stagnující kariéra se pohnula, když je konkurence tak široká.

“Že jste to vy, Zuzanko, tak z vobvyklý taxy dvě stě litrů za večer slevím na sto šede, protože si moc vážím toho, co děláte pro českou módní scénu,” sdělil jí Leoš svoje podmínky během úvodní schůzky v Barocku, kde taky jinde.

Zuzana se jen usmála. “Ale no tak, Leoši! Přemýšlejte přece… jakou byste si mohl udělat skvělou reklamu! Ty proslovy, co se budou prezentovat, bysme si mohli napsat spolu, a vzájemně se vychválit. Plus tam bude hodně Číňanů, a ty znamenají budoucnost. Navíc, nejste jedinej… třeba Honza Čenský by se mi hodil snad ještě líp, protože popravdě, váš brand si dnes zase tak silně nestojí, a jede spíš setrvačností. Tohle je vaše šance, jak se dostat zpátky do sedla, a já vám k tomu ráda pomůžu. Ale s tím, že si dáme navzájem najevo respekt a vstřícnost, a místo cashe vyřešíme naše vztahy slaďoučkým barterem,” dala Zuzana jasně najevo svůj pevný postoj.

Též korupcí prolezlá Městská část Praha 1 Zuzanu ráda podpořila, protože “jsme hrdí, že váš slavnej butik máme v naší čtvrti”, jak se nechal slyšet samotný starosta. S požehnáním z těchto dvou kritických míst, bylo jasné každému, kdo na české kulturní, mediální a módní frontě něco znamenal, že Zuzanin brand bude něco opravdu velkého, co se může směle měřit s nadnárodními korporacemi a jejich butiky v Pařížské, tudíž podpora ze všech míst ještě sílila, a všichni si chtěli líznout smetany, kterou kolem sebe Zuzana začala intenzivně soustřeďovat, ať již šlo o kapitál finanční, sociální či jednoduše politický. Vědělo se, že její kontakty jsou umístěny na velmi zajímavých místech, a taktéž, že Zuzanu si Číňané vybrali jakou svou lokální favoritku, a zajistí jí široký odbyt jejího brandu na obrovském trhu čínského luxusního zboží.

A to opravdu neměl z české módní scény nikdo! Všechny české módní návrhářky mohly jen hladově slintat a závidět, protože něčeho takového nikdy nedosáhnou, co budou živy, protože i kdyby jejich modely byly sebelepší, sebeoriginálnější, bez široké podpory rozličných kontaktů budou vždy jen lokálními pseudohvězdičkami, o kterých již pár metrů od hranice republiky nebude nikdo vědět. Ale Zuzana, ta uvažovala jinak, a za pomoci mocných přátel z mnoha míst se brzy stane dost možná globální hráčkou, že i Louis Vuitton, Prada, Dior a Hermés, její doposud nedostižní konkurenti, budou jen zírat.

Jak Zuzana chtěla, podařilo se jí nakonec udělat “speciální dohodu” se Společností. Tedy, že Společnost nebude s jejím nově kvetoucím byznysem přímo spojená, ani kapitálově, a pouze jí zprostředkuje masivní investice z čínské i české strany, což se udělá prostě na bázi důvěry. Předchozí časy nepřátelství, kdy Společnost považovala Zuzanu za potenciální hrozbu pro jejich zájmy, bylo rychle zapomenuto: šlo přece o byznys. Nakonec měla Společnost jedinou podmínku, se kterou Zuzana neměla sebemenší problém souhlasit: že zaměstná jeden z jejich pečlivě vybraných assets, který ona směla nakonec definitivně schválit. Nikdo jí nedával příslovečný nůž na krk, na to se již nacházela v příliš vysokém postavení. Společnost věděla, že by svou misi dost možná zvládla i bez nich, a proto k ní přistupovali s respektem jen málokdy u nich vídaným.

“Vážené dámy, vážení pánové,” promluvil hlas známého moderátora, oděného v úchvatný smoking, k četnému davu, shromážděnému kolem, kde se to jen blyštělo celebritami a fotografy. “Je skvělý, že jsme dneska večer všichni tady, a řeknu vám proč,” snížil Leoš hlas do jakéhosi spikleneckého šepotu.

“Protože dnes večer, právě tady, kde stojíte, se bude psát budoucnost český módní scény,” udeřil moderátor, a odpovědí mu byl mohutný potlesk.

“Celý čtvrtstoletí jsme čekali na brand, kterej se dočká skutečnýho mezinárodního věhlasu,” pravil Leoš nezvykle rázně a v davu to zašumělo. “Máme tu spoustu talentovaných žen a mužů, myslím jako na naší módní scéně, který se ale bohužel spíš než na byznys soustředili na krásu a estetiku, jenže bohužel, to je jen půlka věci,” pokračoval v nelítostném tónu. Tohle opravdu nebyl ten někdejší bavič z diskotéky: tohle byl politik, tohle byl PR manager.

“Od dnešního dne ale máme příklad, hodnej následování. Jsem nesmírně hrdej na to, že si paní Zuzana vybrala pro tuhle akci zrovna mě. Protože s ní k nám přichází budoucnost. Řeknu vám to narovinu: tady už nejde jen o byznys, o módu, o krásu, o estetickej dojem, co udělá modelína, když se projde po molu. Tohle je způsob, jak prosadit naši zemi na mezinárodní scéně nejen módní. Protože celá Čína teď vzdychá po naší, český značce! To je pro naši zemi neskutečná reklama, v nevyčíslitelný hodnotě. Zase jednou můžeme bejt hrdý, i když fotbálisti a hokejisti nevyhráli žádnou medaili!

Nuže, pokud ji ještě neznáte, což bych se teda divil… dovolte mi, představit vám paní Zuzanu Hasselblattovou, která splnila naše malý český sny o globální módní nadvládě!” zatleskal Leoš, a dav se k němu nadšeně přidal, kromě vždy zdrženlivých Číňanů.

A to byl okamžik, na který Zuzana celý život čekala. Vkráčela jako ve snách mezi lidmi kolem, včetně áčkových celebrit, oplácela jim cestou přátelské úsměvy, a pak již stála vedle Leoše na vyvýšeném stupínku, celá dojatá, oděná v nádhernou róbu, ale nikoliv od Diora: nesla značku jejího vlastního brandu. Netřeba hovořit o tom, že to byl model úchvatný, krásný, zářivý, z něhož nikdo nedokázal spustit oči, natož v kombinaci se Zuzaninou dobře rostlou postavou, na níž ještě zapracovala v posledních dvou měsících pod dohledem špičkového osobního fitness trenéra, aby pro dnešek byla v perfektní formě. Večer jejího života… pár hodin, pro který žiješ čtyřicet let.

“Děkuju, Leoši,” obrátila se na moderátora jakoby stydlivě. “Děkuju vám všem, že jste dnes přišli, že jste přijali moje pozvání. Protože tahle akce, tenhle večer, ten není můj, ale váš: přátel a partnerů, co mě na mojí cestě podporovali a podporujou, a bez nichž by tohle všechno nebylo nikdy možný, stejně jako mnoha neznámých lidí, co mi svou zpětnou vazbou pomohli, najít optimální cestu a přístup jak k podnikání, tak i životu. Protože stejně jako mnoho z vás, i já jsem dlouhou dobu bloudila, když to tak řeknu.

Víte, móda je tvrdej byznys. Pod vším tím pozlátkem, co tady kolem v Pařížský vidíte, se skrývá mnoho zmařených talentů, úsilí, i snů. Každej den vyjde slunce, a rolety tady v butikách vyjedou nahoru přesně v deset, ať se děje, co se děje. Prodáváme tu pomíjivost: jak módy, tak krásy. Protože ona patří k životu, a naše věčná touha, zanechat tu něco po sobě, nějakej odkaz, je jen další lidská marnost. Z toho důvodu jsem se rozhodla, věnovat 50% budoucího zisku na dobročinný účely, podpořit děti v dětských domovech, a být oporou pro mladý, nadějný módní návrháře, kterým pomůžu, aby se prosadili ve světě. Chci prostě něco vrátit vám všem, společnosti, protože bez vás a bez ní by se tohle celý nikdy nepodařilo,” uzavřela Zuzana a odpovědí jí byl další mohutný potlesk.

“To je skvělej přístup, opravdu skvělej,” pravil Leoš uznale. “Řekněte nám ale, Zuzano: jak dlouhá byla cesta k vlastnímu brandu? Jaký překážky jste musela překonat? Co byste poradila nadšencům do módy, který by chtěli dosáhnout toho, co vy?” zajímal se, a předal Zuzaně mikrofon.

“Nebudu lhát, že všechno bylo snadný. Byla to dlouhá cesta, trnitá,” povzdechla si Zuzana. “Ale nakonec zjistíte, že všechny překážky byly jen ve vaší vlastní mysli. Ne, že ostatní vám škodili, já sama jsem si dlouho škodila, svým přístupem. Ano, byla jsem sebestředná, sobecká, ano, o pár domů dál v Barocku jsem často splachovala svou hořkost vínem, i když ho tam maj skvělý.

Byla tu však jedna osoba, co za mnou stála i v těch nejhorších časech, a dlouho jsem si neuvědomovala, jak cenná pro mě je, že bez ní bych byla nic, jako člověk, i jako podnikatelka. Ona mě nakonec přesvědčila, abych šla do vlastního brandu, abych riskovala, protože risk je život, a kdo neriskuje, zůstává stát na místě. Ona byla tou, kdo nakreslil první odvážný modely, kdo mi nabídnul pomoc…”

“Mám pocit, že asi mluvíte o vaší dceři Anně, která je, jak vím, autorkou většiny návrhů. Přivítejme teda mezi náma slečnu Annu Hasselblattovou!”

Po nezbytném potlesku tu najednou stály před vším tím davem obě. Zcela přirozeně se objaly, a políbily se na tváře. Těhotenství již na Anně bylo značně vidět, a celá zářila štěstím. Každý chápal, že pod tímto vlivem se dá dokázat absolutně cokoliv, a jakákoliv závist nebyla na místě.

V tu chvíli Zuzana byla konečně někým jiným, než kdysi: oči měla jen pro dceru, na kterou byla neskutečně hrdá. Ne na svoje úspěchy, na její. Nikoliv na svou budoucnost myslela: na její. Byla si však v té chvíli jistá, že nová generace bude silná, jak vždy doufala, a bude tedy moci časem odejít do ústraní, aniž by se musela bát, že se všechny rodinné záležitosti zhroutí, pokazí. Byla to záležitost důvěry.

“Jak se to stane, Anno, že se ze studentky gymnázia člověk stane módní návrhářkou?” pokračoval Leoš, aby prezentace měla dynamiku.

“Za to všechno vděčím mámě, komu jinýmu. Měly jsme to doma těžký, ale nakonec jsme pochopily, že spolu zvládneme všechny výzvy, co přicházejí. A tohle je taky náš vzkaz všem ženám, co tu dnes jsou: ta opora a inspirace, co hledáte, může bejt celou dobu po vašem boku. Nehledejte ji venku, ale doma. Protože není nic lepšího, než rodina,” vyznala se Anna dojatě, a znovu si s matkou padly kolem krku, i nějaká ta slzička se objevila v jejich pečlivě namalovaných očích.

“A jestli se smím ptát, kdo je otcem?” zadíval se Leoš významně na Anny zaoblené tělo. “Prozradíte?” zamířil nečekaně. Byl to prostě vtipálek, co rád do svých show vmontoval překvapení.

“Otec není,” rozesmála se Zuzana. “Ale to vůbec nevadí. Jak vidíte, ani v Pařížský všechno nejde vždy podle plánu. Nežijeme si jen náš sladkej sen, ale musíme čelit stejnejm životním výzvám, jako ženy v Aši nebo Mikulově,” pravila Zuzana moudře a všechny přítomné ženy začaly mohutně tleskat.

Když úvodní prezentace skončila, a začala netrpělivě očekávaná módní přehlídka, Zuzana s Annou se usadily na čestné místo, a snad ani nemohly uvěřit tomu, že to celé kolem nich je skutečnost, že se jim to nezdá.

Anna tu byla sama – jistěže ji nezralý Jakub záhy opustil, když mu sdělila, že je v jináči, beztak by to dřív či později bylo očividné. Pomlčela o tom, že nemusí být biologickým otcem dítěte – ale i tak, Jakub upaloval pryč, co mu síly stačily, ač mu jeho matka domlouvala, že je to vítaná možnost, jak se “přiženit” do lepší rodiny. Avšak v tomto ohledu se Jakub milované matičce prostě vzepřít musel – měl se životem úplně jiné plány, kam plínky, kočárky, dudlíky, chrastítka a podobné vymoženosti věru nepatřily.

Že ale utekl, nikomu příliš nevadilo. Z pohledu Zuzany vždy existovala víra, že “ten druhý” otec je tím správným jedincem pro její dceru, a Anna se na věc dívala skrze clonu těhotenských hormonů zcela neutrálně – její pozornost se soustředila pouze na dítě, nikoliv na již zbytečnou úvahu, kdo ho vlastně zplodil. Byla to prostě vzorná matka, nikdy by to od ní Zuzana nečekala: ta “událost” jejímu zrání jednoznačně prospěla.

Modelíny, co tu dnes předváděly, to byly samá “áčka”, včetně zahraničních, na tom si Zuzana s týmem dala velice záležet, aby ji dívky doslova prosily, že se smějí této unikátní přehlídky zúčastnit. Samozřejmě, že jim nezaplatila ani korunu, nemusela – tyhle modelíny vždy dobře věděly, kdy natáhnout ruku, a kdy si hrát na kámošky, protože platit bude někdo jiný, zítra, ale dnes si musíš vybudovat vlastní osobní brand, abys získala pořádný kšefty. Nebylo pochyb, že zítra, až se roztočí rotačky tiskáren, co vychrlí nový vydání společenských časáků, budou z nich všech hvězdy. Takhle to prostě fungovalo: ty podpoříš mě, a já tebe, obě na tom vyděláme.

Netřeba hovořit o tom, jak skvěle to celé vypadalo. Zuzana s Annou záměrně vložily do svých modelů prvky čínské a perské kultury, protože “na Středním východě se dnes píše budoucnost”. Věděly, že je to skvělá cesta, jak si zavázat čínské společníky, kteří tam pochopitelně měli též široké zájmy, a nešlo jen o ropné bohatství.

Přestože se čínský velvyslanec se svou suitou snažil tvářit decentně a neutrálně, jak se vzhledem k diplomatickému protokolu slušelo, nemohl se ubránit pocitu, že tohle se Straně bude věru líbit. Byl to skvělý sukces, a reklama též pro jeho zemi, která tu byla jednoznačně profilována jako říše budoucnosti. Nebylo současně pochyb, že Zuzaniny obchodní aktivity budou mít v Číně podporu těch nejvyšších míst, a manželky vysoce postavených čínských vládních a politických činitelů naleznou svou novou oděvní lásku.

Když přehlídka za nadšeného, nekončícího a dvakrát opakovaného potlesku skončila, Zuzana s Annou vstoupily na rudý koberec, aby na závěr ještě jednou poděkovaly modelkám i sledujícím. Bylo namístě, obejít společně všechny celebrity, co zde doslova v řadě čekaly, aby s nimi Zuzana prohodila pár vřelých slov, za současného pilného činění fotografů.

Trvalo to snad půl hodiny, než se matka s dcerou prodraly davem k pražské herečce, co se mimo jiné nedávno vdala, a její kariéra v posledních měsících nabrala překvapivý raketový růst: šuškalo se, že někdo shora nad ní drží ochrannou ruku, a tahá za nitky, popostrkuje ji k výsluní.

Přátelsky se se Zuzanou objaly: bylo výhodné, být před médii velké kamarádky, ač se jinak téměř neznaly. “Dovolte mi, představit mám mýho manžela, nebo spíš novomanžela, Zuzano,” uvedla herečka muže po jejím boku.

Ale pro Zuzanu dotyčný muž nebyl neznámou osobou, ač to úspěšně předstírala, a úsměv nezmizel z její tváře. S Vladimírem se na sebe společensky culili, a jen oni dva věděli.

“Aničko, tohle je pan Vladimír,” otočila se pak Zuzana k dceři, která též udržela decentnost, a nedala na sobě nic znát. Bylo to prostě společenské setkání, jedno ze sta – podali si s Vladimírem ruce, podívali se na sebe… a dal si záležet na tom, aby v jeho očích nic Anna neviděla. Hrozbu, výhružku, že se po porodu přihlásí neúprosně o svá otcovská práva. Předstíral prostě, že o ničem neví, že se ho to netýká – a Zuzana s dcerou rovněž. Bylo to jejich tajemství, které až budoucnost bude muset rozlousknout, kdoví. Každopádně ho ani jedna z nich již nepotřebovaly, a to doslova.

Byl to prostě úžasný večer, který pokračoval velkou party v Barocku, kde také jinde. Avšak v Zuzanině butiku se zaměstnanci hned pustili do práce.

“Tak podívej, kočičko,” obrátil se nový velký hrdý manažer Švejk na novou prodavačku. “Tohle je butik světový ourovně, vidělas sama tu velkou šou, a já jsem teďkonc jeho manažér, byl jsem konečně povejšenej, jak jsem si dycky zasloužil za mý věrný kvalitní služby, takže budeš dělat přesně to, co řeknu, jináč hned letíš zpátky na pracák,” kasal se Švejk nabubřele, v ruce svou osobní ohmatanou a pivem politou bibli, “Marketing pro začátečníky”, a napůl prázdná láhev rumu byla samozřejmě opodál. Ale chlastat se bude pozdějc, až předá kriticky vejznamnou inštruktáž týdle nový holce…

“Chci tu mít hvězdnej tým, kterej tendle krcálek povznese! Chci z tebe mít anděla, co se tu bude vznášet, bude milovat každou zákaznici, jako kdyby to byla tvoje vlastní sestra, a uděláš pro ní první poslední, kapišto?” pohlédl na novou dívku úkosem, jako kdyby zkoumal, zda je vůbec vhodná pro tenhle světový podnik.

“Ano, pane manažere,” přisvědčila vysoká tmavovláska.

“Hale, fasádu máš vcelku dobrou, urostlá jsi, jen co je pravda, mohla bys nás slušně reprezentýrovat, takže ti dám šanci, ale jen jednu, verstehen? Hele, a jak se vlastně jmenuješ?” podrbal se libeňský pitomec a ožrala Švejk na hlavě.

Dívka stydlivě sklopila oči, přestože jí bylo již kolem třiceti.

“Sandra,” pravila měkce. Platilo přece, že Společnost měla ráda utaženy všechny volné konce.

“Gut. Tak já teďka jdu kapánek zachlastat s Leošem, i nějaký boubelky tam budou, tak si aspoň trochu voráchnu vod velkýho bizu a naberu síly na nadcházející profesijonální vejzvy. Zvorganizovat tudle přehlídku nebyla maličkost, to víš. A zejtra ať seš tu na devátou, máme spoustu práce! Byznys de buď nahóru, nebo do kopru, nic jinýho nejni. A slavná Švejkovic rodina se dycky dostane nahóru, my to totiž máme všici zapsaný ve vosudu, tím si buď kočičko ouplně jistá! Děda byl vojenskej hrdina, já skoro taky, a ve světě bizu jsem učiněnej žralok, že i Amerikáni z Mek Kynzy mě prosili, abych se vobtěžoval za voceán a pomoh jim tam na tom Vól Strýtu… prostě se mě drž, a dostaneš se ke hvězdám!

A teďka si vem koště, a běž zamíst chodník před kšeftem! Ať to lítá! Detajly dělaj budoucí vejnosy, jak se tady v tý chytrý knížce někde psalo… ale kde… nó to neva, já už kašlu na ňáký bichle vod ňákejch přemoudřelejch vědátorů, vod teďka se budu řídit jen svejma temnejma samčíma inštinktama, tak si na mě dávej bacha, aby ses nezamilovala! Já sem totiž děsně chladnej a nedostupnej, a kvůlivá tvý pochybný lásečce se prostě nevzdám svý maskulýnní hrdosti, co změní svět… sakra, čeká nás krásná budoucnost, nejčko jsme na ouplně tom nejlepším místě na světe, všecko jde skvěle, a my budeme šťastný, to ti povídám… možná i přestanu konečně pít… ale až vod zejtra, dneska se musí pořádně slavit! Takže až doděláš svůj velkej pracovní oukol, jdeš s náma sofort do báru, a to povinně! Verstehen?”

O deset let později

Jednou z mála jistot, co v neklidným světě budoucnosti dosud zůstaly, jsou provozovny McDonald’s. V nich najdeš mír, a tvoje dítě zábavu, protože na každé zahrádce nechybí pořádná prolejzačka.

Je dopoledne, a hraje si tu asi desetiletá dívenka, zatímco její matka na ní zdálky dohlíží. Je dobře až nákladně oblečená, ale tváří se ustaraně, až znepokojeně. Přesto, na holčičce její temná nálada není znát, směje se, baví, seznamuje s dalšími dětmi… odevšad je slyšet její hlásek, kterým rádá volá svoje věčné: “AHÓJ!”

“Ahój, já jsem Nikolka, jak se jmenuješ ty?” osloví jakéhosi stejně starého kluka, ale ten se jí lekne a uteče. To jí však nevadí, a zábava pokračuje.

Její matce je necelých třicet, a má všechno, co by si snad mohla přát. Peníze, úspěch, vlastní módní brand, známý po celém světě. Ale má taky strach. Je tu něco, co ji znepokojuje, co jí bere klid, a ani veselá, rozpustilá Nikolka, co nikdy neztrácí dobrou náladu, je jak pobíhající sluníčko, co všem dělá radost, to nemůže změnit.

“Máte tady volno?” přisedne si k její matce jiná mladá žena, co patří k tomu klukovi, co před Nikolkou tak zbaběle utekl. Matky prostě drží spolu, a rády si s někým popovídají.

Anna jen mlčky přikývne.

“Vy jste…” pozná ji žena.

Anna zase jen mlčky přikývne, a příchozí žena najednou zaváhá, zda to byl dobrý nápad.

“Opravdu mě mrzí, co se vám stalo. S manželem jsme četli články o vás.. a moc vám fandíme. Kdybych mohla jakkoliv pomoct…” osmělí se žena.

“Hlavně, že jsou děti zdravý,” dívá se Anna dál na svou dceru Nicol jakoby nepřítomně. “Nashledanou,” rozloučí se s novou kamarádkou, a s jakýmsi poděkováním za podporu se na ni zlehka usměje.

Pak mávne na dceru, která je slušně vychovaná, a hned přiběhne, i když je zrovna v nejlepší zábavě. Anna ji vezme za ruku, a společně jdou, mlčky, k luxusní limuzíně, u které čekají dva svalnatí muži v oblecích, přičemž jeden zdvořile otevře zadní dveře vozu, aby mohly obě nastoupit.

“Potkala jsem tu spoustu novejch kamarádů,” začne Nicol vyprávět nadšeně. “Byla tam jedna hrozně srandovní holka, která umí napodobit oslíka, a dělá skvělý: Í á! Í á!”

“Teď ne, Nikolko,” utiší jí matka a pohlédne vpřed. Mlčky pobídne řidiče, aby se rozjel, a ten jen přikývne.

Nikoliv všechno je v budoucnosti krásný… a dávný hříchy, na které by se málem v překotném tempu života zapomnělo, ještě budou muset najít rozuzlení.

Část 1: Dívka z lepší rodiny
Část 2: Vzpomínky a činy
Část 3: Jen malej hřích
Část 4: Nečekaná návštěva
Část 5: Dům v Jinonicích
Část 6: Hříchy mého otce
Část 7: Setkání v Barocku
Část 8: Řekni, co mě čeká
Část 9: Čínská spojka
Část 10: Záležitost důvěry
Část 11: Dívka jménem Nicol
Část 12: (tajné)

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com