Konec dívčích snů 16: Dárek ruskému lidu

Rusko je budoucnost Středního východu. A jak vidno, vzájemně výhodná spolupráce a kvetoucí mezinárodní obchod mohou mít mnoho podob. Včetně těch nanejvýš cynických: ale novému obchodnímu partnerovi musíš mít co nabídnout. Hodí se například unesená ruská modelka z bohaté rodiny oligarchů, vejce Fabergé a diamanty ze Sierra Leone…

(Část 1234 – 5 – 6 – 7 – 8 – 9 – 10 – 11 – 12 – 13 – 14 – 15)

Druhý den ráno, ještě než jeho sestry přivedly Nicol z podzemní kobky zpět, nechal si Rafiq zavolat ruskou modelku Ninu, úmyslně s tím, aby se již s Nicol nepotkaly, a ta ji nemohla nijak ovlivnit.

Přijal ji však v jiné pracovně. Bylo tu o mnoho méně hodnotných předmětů, sem si zval lidi zvenčí, kteří neměli vědět, v čem doopravdy žije a čím disponuje, aby je to nepokoušelo.

Na Ninu tu čekal velký stůl, plný vybraných lahůdek, prostě úžasná snídaně. Celá udivená se posadila, a když ji Rafiq s úsměvem vyzval, aby se dala do jídla, bez váhání poslechla.

Posadil se k ní, společně se svými zahalenými sestrami po boku, a řekl jí: “Mám pro tebe moc dobrou zprávu, Nino. Dnes totiž jedeš domů.”

V očích Rusky se zračilo cosi mezi úžasem a nedůvěrou, a tak Rafiq hned pokračoval. “Přijede si pro tebe ruský velvyslanec v Sýrii, za armádního doprovodu. Dříve bohužel vyjednat tvoje propuštění nešlo,” pokrčil omluvně rameny. “Nevím, co ti ostatní dívky napovídaly, ale tohle opravdu není žádný harém, nebo obchodování s bílým masem. Naopak, já se vás snažím zachránit, i za cenu nasazení vlastních prostředků. Ironicky ale, než se vyjedná předání v diplomatickém smyslu, trvá to. Proto jsi tu byla celých čtrnáct dní, ale nikoliv kvůli mojí vůli, sestro,” nabídl muž Nině ještě jeden toast s vynikající pomázánkou, lokální recept.

“Když tedy vždycky část žen zmizí z místnosti, vracejí se domů, protože jsem vyjednal jejich propuštění. Ale není možné to říct těm ostatním, to si asi dokážeš představit, co by vyváděly. Takže nedej na nějaké dojmy: realita je, že všechny ženy odsud jedou domů, ke svým rodinám. A dnes je řada na tobě, Nino. Díky za tvou trpělivost, za pár hodin již dorazí kolona. Ale volná jsi už teď. Jen bych tě prosil, abys zůstala v této místnosti. Bude to tak lepší pro všechny,” požádal ji Rafiq.

“Ale jistě, bratře,” neváhala Nina s odpovědí, zatímco jedla. “Jak jsem se v tobě mýlila! Promiň,” zastyděla se Nina, a sklopila oči.

“Mám na tebe prosbu, Nino,” obrátil Rafiq. “Chci, abys řekla svým ruským přátelům, že jsem se o tebe staral dobře, a že jsem ti pomohl ven. Nechci peníze, chci jen ocenění mého úsilí, všem vám pomoct. Mohla bys toto pro mě udělat?” upřel na modelku muž oči skoro prosebně.

“To je naprostá samozřejmost,” kroutila Nina hlavou nad tou prosbou. “Jsi jako můj vlastní bratr, a já tě lidem od nás vylíčím v těch nejlepších barvách. Vždyť jsem ti ostatně tolik vděčná!” pravila Nina až láskyplně.

“Děkuji, Nino. Jsi skvělá dívka. No, dojez si snídani, a až velvyslanec dorazí, pošlu ho přímo sem, za tebou. Jinak, připrav se na malou mediální show, tvoji krajané budou z té události chtít co nejvíc vytěžit. Proto to ostatně trvalo tak dlouho, protože se ruská diplomacie a armáda nemohly dohodnout, kdo si vezme kredit za tvoje ‘osvobození’. Ale to jim odpusť, prostě pořád musejí hrát svoje hry, vždyť to znáš,” pravil Rafiq s očividným nepochopením.

“Znám pravidla,” odložila Nina pomeranč. “Udělám vše, co mám. Můžeš se na mně spolehnout, bratře! A věř mi, že můj otec ti bude za tvou pomoc velmi zavázán, bude se velkoryse revanšovat!” slíbila Nina.

“To není třeba,” uklidnil ji Rafiq. “Hlavně, že budeš v pořádku, a spokojená. Kvůli penězům to nedělám – chci pomáhat potřebným lidem, jak mi káže moje víra. Chci, abys našla v životě svoje štěstí. Možná bych tě požádal jen o jedno – než odjedeš, mohla by ses s mou vírou seznámit, a když už tě jednou osud zavál sem, uvažovat o jejím přijetí, aby sis odsud odvezla něco dobrého, místo nějakých bolestivých vzpomínek, co bys tu nejraději nechala za sebou. Co říkáš, Nino?”

“Bratře… za tvou pomoc je to to nejmenší. A když říkáš, že to pro mne bude prospěšné… není nad čím váhat! Máš pravdu… proč odsud utíkat, a nevyužít příležitosti? Děkuji ti!”

O dvě hodiny později před palácem zastaví podivná kolona. Terénní Toyoty s černými vlajkami Islámského kalifátu doprovází tři ruské obrněné transportéry BTR, výrazně označené ruskými vlajkami.

Vystoupí z nich třicet vojáků, sotva jedna četa, ale nikam nespěchají. Útočné pušky si hodí pohodlně na záda, postávají v hloučcích kolem vozidel, a baví se docela bez vzrušení. Spolu s nimi se před palácem objeví major ruských výsadkových vojsk Specnaz a starší muž v obleku.

Když je strážci doprovodí do jednací místnosti v přízemí paláce, a Nina oba muže rozpozná ve dveřích, vrhne se majorovi kolem krku, a zasype ho polibky.

“Ale no tak, Ninočko… už je dobře, jedeš domů!” konejší ji voják, zatímco civilista neztrácí čas, usedá ke stolu, a předloží Rafiqovi jakési papíry.

“Speciální jednotky Ruské federace dnes osvobodily odvážným ozbrojeným zásahem v prostoru Středního východu unesenou ruskou modelku Ninu R.,” píše se v jednom dokumentu, protože obě strany chtějí vyladit noty a utáhnout všechny volné konce.

Zatímco voják s nadšenou Ninou odejdou vedle, aby si major dal po dlouhé cestě prašnou pouští zasloužené občerstvení, Rafiq se sehne pod stůl, a položí na jeho desku velmi honosně vyhlížející krabici, či spíše box, vyrobený z mahagonového dřeva.

Diplomat se na ten předmět dívá zdánlivě netečně, ale jen obtížně se ubrání vzrušení. Tak je to přece skutečnost! Netřeba hovořit, jak vysoce bude pochválen, že tuto ‘věc’ obstaral!

“Slyšel jsem, že v Kremlu jich máte hezkou sbírku, a jedno vejce Fabergé, jménem Imperial Cohort, rok 1910, v originálním stavu, by ji mohlo žádoucím způsobem rozšířit,” otevře Rafiq konečně krabici. “Můj dar ruskému lidu, s vírou, že naše dva národy budou v této oblasti výhodně spolupracovat,” projeví své skromné přání.

“Bude nám největším potěšením,” praví velvyslanec. “Co se týče vaší žádosti, té bude bezezbytku vyhověno. Dle dohody vám tu po dobu jednoho týdne ponecháme deset mužů eskortního oddílu a jeden transportér, výrazně označené vlajkami, včetně střechy paláce.”

“Major tu musí též zůstat,” připomene Rafiq. “Mám na něj speciální žádost ohledně chování vašich mužů uvnitř paláce. Plus je on garancí, že vaši muži nebudou obětováni v případě nějakého… bezpečnostního incidentu.”

“Spolehněte se,” přislíbí diplomat, opatrně si vezme krabici, a má se již k odchodu: “Musím jet, naši lidé čekají tuhle zásilku velmi netrpělivě,” vysvětlí beze snahy o omluvu, a zamíří ke dveřím.

“Nezapomeňte si tu vaši dívku,” prohodí za ním Rafiq téměř nezúčastněně.

Jednání s majorem je rychlé a stručné. Rafiq se během přátelského rozhovoru sehne k zemi, cosi zdvihne, a řekne: “Tohle jste myslím ztratil,” podá muži ve vojenské uniformě maličký kamínek, co sem přicestoval až z daleké Sierra Leone.

Major se na kámen zahledí proti světlu, a s uspokojením si ho strčí do kapsy. Diamant má tu výhodu, že ho propašuješ nanejvýš snadno přes jakoukoliv hranici.

“Vidíte, málem bych tuhle bezcennou cetku ztratil,” zaduní majorův hlas. “Koupil jsem ji za dolar za rohem na tržišti, u takový babky, co říkala, ať ji koupím pro manželku a děti, co na mne čekají ve Vladivostoku…”

“Jistě jim udělá radost,” usměje se Rafiq. “Ale nezapomeňte, co jste slíbil: žádný z vašich vojáků nevstoupí hlouběji do paláce, protože moje milované sestry chtějí mít své soukromí, a vstup cizích mužů do paláce je přísně zakázán.”

“To si nikdo z mých chlapů ani netroufne,” nabídne major Rafiqovi tlapu ke stvrzení obchodu, “vědí totiž moc dobře, že bych je na místě nechal zastřelit. Navíc, ve městě se jistě najde všelijaká zábava, doufám?”

“Dám vám hned adresy,” nabídne Rafiq líbezně.

Když se Nicol vrátila ze svého velmi speciálního noclehu, který kupodivu přežila docela bez následků, a v tom nebeském klidu se vyspala tak krásně, jako snad nikdy ne, Ninu mezi ostatními ženami v místnosti již nenajde, ale hned jí dochází, co to asi znamená: že se Rafiq zařídil dle jejích rad.

Jako kdyby se tedy nic nestalo, Nicol se přidala k ostatním, a daly si snídani, ač atmosféra nebyla nijak optimistická. Ostatně, zítra přijdou ti muži a část žen opět zmizí, jako každý týden. Ale Nicol se tvářila úplně klidně, jako kdyby vše šlo podle plánu.

“Jsi v pořádku?” zeptala se jí s účastí vždy pozorná Sabihah.

“Jasně, jen mě vzali na odpočinek jinam, abych vám prý nemohla vyprávět hlouposti,” usmála se Nicol. “Nic mi neudělali, jsme přece luxusní zboží,” dodá ještě, a tváří se nečekaně spokojeně.

Dnes to bude její den!

Část 1: Dívka z lepší rodiny
Část 2: Vzpomínky a činy
Část 3: Jen malej hřích
Část 4: Nečekaná návštěva
Část 5: Dům v Jinonicích
Část 6: Hříchy mého otce
Část 7: Setkání v Barocku
Část 8: Řekni, co mě čeká
Část 9: Čínská spojka
Část 10: Záležitost důvěry
Část 11: Dívka jménem Nicol
Část 12: Nicol se vdává
Část 13: Lov Bílé holubice
Část 14: Pohádka první noci
Část 15: Pohádka druhé noci
Část 16: Dar ruskému lidu
Část 17: Pohádka třetí noci
Část 18: Válka kvůli Nicol

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com