Na kecy nedáme

„Akorát ta paní Pravda, ta se snad z naší krásný země vodstěhuje, až se to všecko dozví, jak jí tu podrážíme nohy a sabotujeme ve velkým!” povzdychl si Švejk. „Vona by jí tu ale stejně asi moc pšenka nekvetla! Jakej hlavoun to řekl, že první vobětí války je pravda?

A taky, může si lidstvo vůbec takovej luxus dovolit, jako pravdu? Realita je to, co si myslíš! Tvoříš svět svejma myšlenkama! Zbytek jsou jen kecy těch frajérů z Fildy s nosánkama nahóru, který už ale taky v tomdle konzumem spolehlivě prosyceným světě nejsou moc slyšet! Voni jsou z nich nejčko ty hipsteří!

Pořád mi teda nikdo nevysvětlil, co to vlastně je za grupu, ale už vim, jak je poznat: nosej takový divný sociální batohy, jak z turistickýho pochodu Praha-Prčice v 70. letech, a furt srkaj to předražený kafe ze Stárbaksu, jako kdyby to byl ňákej zázračnej lektvar, nebo có! Anebo je tak rajcujou ty vychytaný kelímky? Tudle jsem jednoho hipouše viděl, kterej měl jeden plnej v ruce a druhej v kapse, jako prázdnej. K čemu to jen mohl mít? Nebo jen poblíž nebyl žádnej ten koš na tříděnej vodpad, a von ze zásady vodmítá vyhodit papír do směsnýho? Teda, tomu říkám pevný ekológický zásady!

Ale tudle pravdu asi nikdy nezjistim, páč esli se něčím fakt v životě nikdy nestanu, tak je to todle! Chybí mi na to intelekt, Mekbůk, Ajfoun a přebejvaj nízký pudy!

Slyšel jsem taky, že prej správnej hipstér musí poslouchat ňákou kapelu, kterou nikdo nezná? Aby byl jako děsně voriginální? Přitom si jsou podobný, jeden jako druhej! Ale to je tak nakonec v každý subkultuře! Tak dlouho se snažíš bejt jinej a voriginální, až vypadáš jak půlka republiky! A pak do toho eště vstoupí komerce, páč hladový korporace si chtěj taky smočit zobáček, a je vymalováno!”

„Co se komerce týče, s tou můžete najisto počítat i v hudbě,” přitakal producent Vébr. „Každej úspěšnej umělec má svý firmy, který ho sponzorujou, dodávaj hadry, který on pak nenásilně propaguje, jako cool značky! Obchodní příležitosti v showbizu jsou teda velice masivní!

Stačí jen, bejt chytrej, a pořádně se zapojit do toho kvasu, využít všech možností, síťovat, dojednávat dealy, nabízet se, pomáhat korporacím s nenápadnou propagací, která je pro ně levnější i efektivnější, než reklama někde v časáku! Přes správný lidi, centrální uzly ve společnosti, leadery, se ke spotřebitelům vždycky dostaneš nejlíp, nejhloubějc pod jejich kůži! Pak jdou a fakt si tvý vejrobky koupěj, i kdyby byly sebedražší, protože mají ty správný příklady, inspiraci k následování!”

„Nó, já myslím, že to máme móc dobře vymyšlený!” radoval se Švejk. „A hnedka se dám do vymejšlení dalších skvělejch textíků, ať to vodsejpá a naše hity můžou vobratem vovládnout hitparády!

Je vopravdu nádhera, jak široký možnosti uplatnění člověku dává Armáda! Moct se ukázat, předvýst, jak je člověk dobrej… a taky pomoct dobrý věci! Myslím, že nás celá země bude zbožňovat, až zjistí, jak intenzývně myslíme na blaho vobčanů a dodáváme jim jen tu nejlepší zábavu, aby se mohli trochu rozptejlit!

Jsme tu prostě pro lidi, a je to blaženej pocit! Voni nás potřebujou, a my jim dáváme, po čem bažej: zábavu i bezpečí!

Halejte, pane producente, nechcete se dát taky k nám, k našemu přísně tajnýmu outvaru? My bysme vaše speciální schopnosti mohli využít v byznysu, pro hlubší infiltraci do společenskejch struktur! Bejt náš asset, to se vyplatí, to mi věřte! Máme veliký plány, a vy můžete bejt u toho! Jó a lepíme poctivě, erárním kešem vod našich velkorysejch daňovejch poplatníků, co voceněj kvalitní muziku, takže ani škodnej nebudete!”

„Je možný, že nová doba žádá nový metody, aby člověk zůstal na špici. Jdu do toho,” odvětil producent, k nadporučíkově údivu.

Když návštěva odešla, nadporučík se obrátil na Švejka. „Nevím, zda vás za tu aktivitu a iniciativu pochválit, nebo zavřít! Sice jste nám získal nový vysoký asset, ale neotevřel jste si hubu moc naplno? Nenaznačil jste mu až moc z našich tajných úkolů? Řekněte sám!”

„Poslušně hlásím, že vona prostá upřímnost je někdy lepší, než milión na stole, pane obrlajtnant! Pan producent, jak je denně vobklopenej rozličnejma krysama, holt potřeboval trochu toho lidskýho tepla, a taky garantovanej příslib hvězdný budoucnosti! Nejen vobčani dostanou, co žádaj, ale i von! Tak to má bejt! A hlavně, von nám rozumí. Spřízněná duše!

Může nám pomoct, jako nikdo jinej, páč tahá za nitky! Prostě elitní asset! A vo ouspěchu naší muziky nejčko taky nejni pochyb! To bude tak krásný, pane obrlajtnant, až klucí i holky uslyšej naše tóny, a celý rozdychtěný hned poběžej podat krasopisně vyplněnou přihlášku do Armády, políbený na cestu vod jejich milujících rodičů, co s tim nápadem ouplně souhlasej!

Tadle propaganda je vůbec moc krásná věc! Naplňuje lidi smyslem života! Bez vohledu na to, esli je to pravdivý, nebo není, něco skvělýho to lidem dává, na tom bazíruju!

Porazíme naše nepřátele láskou, pane obrlajtnant! Natolik jim dáme najevo pochopení, až celý zjihnou! Padneme si kolem krku a všecko bude krásný… dyk to je i podstata mý velký teórie správnýho vedení kyber války! Pošleme na ně speciálně cvičený ženský, špičkově připravený assety, a vony je zahrnou kombinací svůdnosti a láskyplnýho pochopení, který je vodzbrojí!

Dyk máme přece i v tom vzletným mottu našeho slavnýho Outvaru, že ‚Láska překoná všecko‘, né? Budeme se řídit přesně podle tohodle nádhernýho trefnýho hesla, a dobyjeme celej svět… děsnou láskou k nepřátelům, která je srazí na kolena líp, než pořádná kanonáda!”

„Koukám, Švejku, že jste dnes opravdu ve formě,” žasl nadporučík. „Padá z vás totiž jedna neuvěřitelná kravina za druhou! Ale abyste neřekl, že jsem nespravedlivej komandýr, máte u mě pochvalu za tvůrčí přístup k práci. Spokojen?”

„Jak by né, pane obrlajtnant! Je krásný dělat v korporaci, kde vás voceněj podle vašich zásluh! A jak nám ta práce moc hezky vodsejpá! Shora se dívaj, a já už ouplně slyším, jak říkaj uznale: tak todle by šlo! Dávno jsme je myslím přesvědčili, aby vodložili svou počáteční nedůvěru a nepřátelství! Rostem, cejtím to! Jdem nahóru!

Proto je snadný, překecat novej asset! Lidi vycejtěj, když přídou někam, kde jim kynou možnosti! Efekt sněhový koule, pustíte jí z kopce a vona se valí a čím dál rychlejc a roste…”

„A dole se pak rozbije na maděru,” neodpustil si nadporučík. „Já bych s tím růstem raději přibrzdil, než ztratíme kontrolu nad assetama! Budeme si pak myslet, jak to celý šéfujem, a ve skutečnosti oni budou řídit nás! Když někdo takhle ochotně kývne na spolupráci, může se z jeho strany jednat i o zcela účelový jednání!

Zdá se mi, Švejku, že vaše prostý vidění světa má tady ve světě velkých her svý výrazný limity. Vy se teď radujete, že nám vysokej asset spadl do klína, ale není to naopak? Udržíme ho, aby jeho vliv na nás nerostl? Aby jeho doporučení, který nám bude dávat, nesloužily primárně jeho zájmům? Nevyužije nás pro svoje účely? Jeho pravou motivaci nemusíme nikdy zjistit!”

„Moc to komplikujete, pane obrlajtnant! Děláte věci složitějšíma, než jsou! Lidi jsou možná chytrý, ale chovaj se většinou primitývně a můžete je číst, jak ten slabikář! To je jejich přirozenost! Šetřete svý duchovní síly. Jen blbci si vymejšlej problémy tam, kde nejsou!

Jasně, že má frajér svý zájmy! S tím se počítá! A dá se na to koukat i jiným ouhlem pohledu – co když my ty jeho skrytý úmysly známe, a využijem jich proti němu?

Buďte v ouplným klidu, todle je pod plnou kontrolou, to vám garantuju, jako že se jmenuju Švejk! Ale eště mě napadá, esli vůbec něco jako kontrola ve světě existuje? Nejní to jen iluze?

Držme se základů, totiž, že nic není jistý a všecko je pomíjivý, včetně našich životů a všeho, co kolem vidíme. Láska, majetek, assety… to všecko přichází a vodchází, a nic se s tím nedá dělat! Čím víc se je snažíte udržet, tím víc vám unikaj! To je prostě věčnej koloběh přírody, i života!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com