Na ní teda bacha

Po chvíli Denisa zaklepala. „Volno,” vyzval ji ředitel.

Vešla do kanceláře, kde u velkého šéfovského stolu seděl mladší muž, a před ním, na ‚židli těžkejch chvilek‘, jak ji Švejk trefně nazýval, se spokojeně vyvaloval jeho pobočník.

„Co se týče metodiky práce, paní kolegyně, dohodli jsme se tady s kolegou Švejkem, že každý z vás bude pracovat na svých projektech, a já do toho nebudu zasahovat. Nahlásíte nám samozřejmě, oč jde, včetně předpokládanýho časovýho průběhu, prodiskutujeme to, já vám dám zelenou, vy jedete. Reportovat budete jen osobně, každý pátek tady, případně kdykoliv, bude-li to třeba, změny, nový skutečnosti, a tak.

Rozmyslete si teda, na čem byste chtěla dělat. Dávám vám vcelku volný výběr. Vy máte jako specializaci ty ženské otázky v branné oblasti? Povězte nám o tom něco!”

„Domnívám se, pane řediteli, že vliv a význam ženského elementu, co se Armády týče, je podceňován, vnímán jako okrajový, jen jako odraz určitých společenských změn. Ve skutečnosti ho ale ovlivňuje více, než si myslíte, jak uvnitř Armády, tak mimo ni! Tudíž ho lze považovat za určitý, povězme, mocenský prvek! Můj úkol je, zkoumat ho, a informovat o jeho důsledcích v praxi, přirozeně se zřetelem, jak by mohl být Armádě co nejvíce prospěšný!

Moje základní specializace jsou média, takže hledám i optimální spojení ženského prvku, médií a moci. Podotýkám, že hledám pouze efektivitu! Nezastávám nějaký výslovně feministický pohled. Jen kvůli sestřině nezvyklé kariéře jsem měla v posledních dvou letech dost možností, zkoumat tento fenomén, myšleno ženský prvek v branné moci, přímo. Proč toho nevyužít, že ano? Pro vědeckou práci jsou právě okrajové jevy někdy nejhodnotnější.”

„Dobrá, rozumím. A závěr, když jste zblízka studovala cestu vaší sestry, byl jaký?”

„Tyto informace vám nemohu přímo poskytnout, pane řediteli. Vyžádejte si je u paní kapitánky Klementové. Bylo mi řečeno, že podrobná studie, kterou jsem na toto téma sepsala, se stala z hlediska autorských práv státním majetkem, a přešla do jakéhosi neveřejného režimu. Obsahuje totiž celosvětově unikátní informace, koncepty, závěry a zejména trendy.”

„V pořádku. A ty média, moc a ženy? To mě moc zajímá. Zrovna včera jsme tady totiž pojem ‚moc‘ s kolegou Švejkem dost intenzivně řešili. Vy nám na něj možná přinášíte nový pohled!”

„O tom bych mohla povídat dlouho a nerada bych zůstala jen v teoretické rovině. Co je ale podstatné: jak jste pane řediteli zmiňoval, že budu pracovat samostatně na projektech, rovnou bych jeden měla na stole. Můžete ho brát, jako ‚zápisné‘ do firmy! Podotýkám, že kapitánka Klementová o něm byla rámcově informována, a v zásadě se k němu vyjádřila tak, že bych vám ho určitě měla předložit, vzhledem k vašemu předchozímu zařazení v Armádě, u jednotky PSYOPS.

Nazývám ho pracovně ‚Operace Laterna‘ a není ničím jiným, než velmi systematickým a logickým postupem k získání reálné a zdůrazňuji přímé politické moci, užitečné pro následné rozšiřování našeho společenského vlivu. Ráda bych ho realizovala v praxi na některém z objektů, jejichž předběžný seznam je součástí konceptu.”

Nadporučík se významně podíval na Švejka. „Nu podívejme, to se mi líbí, taková samostatná aktivita, iniciativa už první den! Na to se hned podívám!”

„Ještě jedna věc,” vzpomněl si nadporučík. „Jako mediální expertka, pokud byste dostala za úkol, získat kontrolu nad tou bulvární hvězdou Milošem Navrátilem, aby vykonal cosi povězme v našem zájmu, a zůstal přitom ‚za čárou‘… napadá vás, jak by se toho dalo dosáhnout?”

„Dejte mi hodinu na rozmyšlenou, pane řediteli!” přislíbila Denisa.

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com