Na zdraví, pane šéfredaktore!

Když dorazili do podniku, Navrátil tam ještě nebyl. Přece jen, jako uznáváná celebrita byl zvyklý, že všude smí chodit pozdě. A tak se usadili. Denisa si objednala aperitiv, a Švejk nakonec přece jen pivo, ale upíjel zdrženlivě, aby se nelíznul, a nevedl nebezpečné řeči, natož ještě kazil jednání!

Ale již se k nim to velké mediální zvíře valilo, jako velká voda! Měl sebou jakousi suitu, dívku asi stejně starou, jako Denisa. Vypadala jako nějaká jeho milenka. Přesněji, jedna z nich!

Oč hloupěji Navrátil působil, tím byl ve skutečnosti bystřejší. S oblibou se maskoval, jako nezastavitelný piják a jedlík, ale ve skutečnosti vždy velmi vnímavě sledoval, co se kolem něj dělo. Na Denisu si hned udělal jasný názor, že je to jedna z těch moderních korporátních holek, co se tváří nesmírně vážně, a nosí upnutá saka, aby daly kromě pracovní výkonnosti najevo i kvality jiné. Švejka si zatím zařadit nedokázal. Nepatřil sem.

„Říkala jste, Denisko, že jde vo nějakou modelku,” přešel Navrátil k věci, zatímco požitkářsky ukusoval z pořádného steaku. „Tak abysme to nezdržovali! Tohle můžu zajistit, není problém. Ale budete u nás inzerovat za sto papírů! Dám vám na inzerci samozřejmě lákavou slevičku. A můžete tu holku zkásnout, voni rodiče rádi zaplatěj dcerunky sukcés, nebo ať si na to vezme půjčku v bance sama, esli už vydělává!

Těch sto táců dneska vostatně ani není moc velká částka, sotva trochu lepší dovolená někde v Kostarice, nic exkluzivního! Vyplatí se to! Kdo se jedinkrát v životě vocitne v hledáčku jevištních reflektorů, vždycky už bude tím, koho lidi znaj, respektujou! Věřte mi, zažít to jen jednou, ten pocit, poznáte, že těch sto je vlastně úplně zadarmo, za nic! Vobdržená protihodnota je nevyčíslitelná!”

Denisa se tvářila neutrálně a střídmě ujídala ze salátu. „Těch sto bych dala raději přímo vám, pane šéfredaktore, než aby nám do našich vztahů potom ještě nekontrolovaně vstupoval váš vydavatel. Vždycky je nejlepší, dohodnout se jen ve dvou. A my nepotřebujeme jenom články a prostor ve vašem médiu, potřebujeme i vaše poradenství, účast, abyste tu naši věc vzal tak trochu i za svoji, nejen za řemeslo, a vydal ze sebe to nejlepší. Naskýtá se potom ale nedílná otázka, zda pokud dám dalších sto vašemu časopisu, oficiálně, zda nebudete v nějakým střetu zájmů,” vyložila Denisa narovinu.

Navrátil mlčel. Nepřekvapovalo ho to. Zkoušeli to na něj takto mockrát.

„To nemůžu, promiňte. To se nedělá. Víte, já sice moc cti nemám, a ví se to o mně, ale tohle je daleko za hranicí. Jó, kdyby ten časák byl můj, vezmu vaše peníze a budu kamarád, jako kdyby ta modelka byla moje vlastní sestra! Ale takhle musím vždycky bejt hlavně kamarád s mým šéfem. Za to mi žádnejch usmolenejch sto klacků nestojí, abych si s ním ten vztah pokazil. Chápete?”

„To je přirozené,” uznala Denisa. „Potom by možná bylo nejlepší, dát něco přímo tomu vašemu dobrému kamarádovi vydavateli, aby nám pomohl, přesvědčit vás. Vysvětlit mu prostě otevřeně, že jste asset, který je kritický pro nanejvýš významné záležitosti vyššího zájmu,” zahleděla se na Navrátila, který přestal polykat. Pozor, pomyslel si!

„Váš vydavatel se nedávno ucházel o jistou státní zakázku, v hodnotě desítek miliónů,” pokračovala Denisa klidně, „a může ji dostat. Ale něco za něco: dá nám totiž vás! Tím myslím kompletně, až do toho stupně, že od nás budete přijímat precizní instrukce a beze zbytku je plnit!

Druhá možnost je, vynechat ho z toho. Nemotat dalším lidem hlavu, nezaplétat je do toho našeho malého obchodu. A vyřešit to jen mezi námi! Sto vám, a pomoc v naší věci. Nikdo další není potřeba. Preferovala bych raději tento postup.”

„Koukám, že vám na tom celým vopravdu dost záleží,” získával Navrátil čas, a uvažoval, či spíše počítal.

„Ano. A nejen na tom, ale i na vaší pomoci. Chceme jen toho nejlepšího, a získáme ho! Není pro nás jiné cesty, takhle děláme byznys,” vyložila Denisa.

„Vy jste paninko asi zvyklá, dostávat, co si umanete, nač si ukážete s prachama ve vaší pěstěný ručce. Je to sexy, fakt! Takový holky mě spolehlivě rajcujou, nepopírám. Ale víte, já mám takovou vošklivou vlastnost: nikdy se nenechám do ničeho nutit! Šprajcnu se, a nikdo se mnou nic neudělá. Řekl bych, že tahle nemilá příhoda se nám stala právě teďka,” zatvářil se šéfredaktor nepřístupně.

U stolu se rozhostilo napjaté ticho. „Petro, pojďte tamhle k baru. Dáme si dobrý drink!” vyzvala náhle Denisa Navrátilovu společnici. Ta se na svého společníka tázavě podívala. Přikývl hlavou.

Když dívky odešly, Navrátil mlčel. A Švejk rovněž, zatímco pilně upíjel z třetího piva. Jeho rozpaky dávno pominuly, a pořádně nasával.

„Tvoje šéfová je dost… vemlouvavá,” zkusil to Navrátil na Švejka.

„To se nediv, dyk vona taky zastupuje ty vyšší zájmy,” odvětil Švejk klidně. „A těm musí jít každej z cesty! Lhostejno, jak vysoce postavenej! Takže to neber vosobně! Pokavad tě zrovna potřebujem pro společensky prospěšný věci vyššího zájmu, nemá smysl se cukat. Nejsme nepřátelé! Ale můžem bejt, a to si moc nepřej zažít! Vona to s každým zkusí nejdřív po dobrým, je to jinak docela dobrá duše, i když se nezdá, ale když to nejde po dobrým, neváhá vytáhnout i různý zákeřný kličky.

Haleď, neproděláš, dostaneš prachy i exkluzývní materiály, po kterejch se tvý čtenáři budou moct utlouct! Dáš jim, po čem toužej… to je přece tvý vosobní mótto, né? Konkurence bude nahraná a kámoš vydavatel tě bude plácat uznale po rameni! Jenom potřebujem, abys viděl smysl toho všeho, k čemu to je!

Ani vona, ani já na tom zájem nemáme, jsme jen pěšáci! Ale ty teď taky! Shora se dívaj! Ber to tak, že pokavad se šprajcneš, jdeš proti nim! Proti proudu! A voni vědí, jak každýho přesvědčit, aby změnil svůj nepřístojnej názor!

Zkus se na to přece podívat pozitivně! Né, že tě někdo nutí, tlačí, a to ty nemáš rád, páč seš hrdej, nezávislej, a máš určitý postavení. Jen jsou prostě na světě síly, před kterejma se všem vyplatí, sklonit se! Páč tě štědře vodměněj za pomoc. A esli to bude jináč, vydrhnou ti nešetrně hlavu. Nevím, esli je to spravedlivý, nebo správný, morální, ale jak jsem v týdle zvláštní prácičce pochopil, tak když běží vo ty mystický vyšší zájmy, takhle zpříma se věci běžně vobstarávaj.

Prostě jsi byl vyvolenej! Máš speciální kvalifikaci, jako já! A voni tě teďka nepustěj z merku,” dorazil Švejk půllitr, a bez váhání mávl na obsluhu, aby mu hned donesla další.

„Vy jste teda něco jako pěšáci na špinavou práci,” nebral si Navrátil servítky, a možná již plánoval, co z toho bude za skvělý článeček, že se ho údajná státní moc pokusila tlačit ke zdi, omezit nezávislost tisku!

„To jsme přece my všici! Taky lidem denně lžeš, a píšeš to veřejně, podepisuješ se pod to! A taky se nestydíš! Rozdíl mezi náma je jen v tom, že naše moc je reálná. Tvoje symbolická, že jseš ta údajná sedmá velmoc. Můžeš se cejtit silnej a mocnej. Ale tydle lidi,” kývl Švejk směrem k baru, kde již Denisu s Petrou obletovali jacísi dva okravatovaní maníci, „maj nevomezený styky, a dokážou zařídit spoustu věcí! Dostali svůj glejt, požehnání shóra, když je to zapotřebí. Nevoficiálně, samozřejmě!

Maj taky přístup ke klíčovejm zdrojům, i k informacím né tak docela dostupnejm, veřejnejm. Esli máš tudíž doma schovaný ňáký špinavý prádlo, věř mi, najdou ho ve tvý skříni, páč ji pilně profilcujou, a pak tě něžně, ale nekompromisně přitlačej ke zdi, abys jim v tý dílčí věci kritickýho vejznamu laskavě prospěl!

Cukej se, křič, že vo tom napíšeš, že si to nenecháš líbit! Ale jim je to jedno! Chápeš? Jde to mimo ně. Nemaj emoce! Neznaj strach, blbý pocity, vejčitky, váhavost. A sám svou situaci akorát tak zhoršíš!

Nutit tě nebudeme. Ale jak ji znám, hned zejtra ráno máš v poště ‚náhodou‘ anonýmní koncept článku, co se brzo vobjeví v konkurenčním plátku, a co se ti fakticky nebude líbit, páč bude přímo vo tvojí soukromý vosobě, cos kde vyvedl nehezkýho, a čím se fakt nechceš veřejně chlubit! Vona je jak stroj! Každýmu vodměří poctivě.

Hele, já jsem tam jen pucflek, tak to je! Ale viděl jsem svý, celej tendle vobrázek, a proto ti řikám, i když jsem proti tobě nikdo: čím dřív to vemeš, tím líp!”

Navrátil začal připouštět, že by pro jednou snad mohl ustoupit ze svých morálních zásad!

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com