Nalož ty bedýnky, a vypadni

„Není myslím důležitý, jak jsme se k dokumentu dostali,” začal Navrátil po vypršení embarga, daného Armádou, vypravovat shromážděným kolegům novinářům. „Ale nepřekvapím vás asi, když řeknu, že mi to někdo přinesl do redakce. Takových návštěvníků máme spousty, vy určitě taky, ale obvykle mi nosej jen bezcenný nesmysly. Ten dotyčnej za to chtěl peníze, stejně jako ostatní, což jsem mu odmítnul dát, to my nikdy neděláme. Teda, až na čestný výjimky, haha!

Sdělil mi, že má vyloženou pecku – no, asi jako tisíc lidí před ním, znáte to, jak každej rád přehání, aby si ho někdo konečně všimnul, a dostal svejch zaslouženejch patnáct minut slávy! Povídám mu, tak ukaž ten zázrak, pochlub se, ať sám posoudím, jak je to dobrý! A on na to, že ne, že to nejde! To už jsem zíval, že je to nuda, že to přece ty lidi nemůžou myslet vážně – mají mě za takovýho blbce?

Nakonec se uvolil, že mi to teda ukáže. Půjčil si černou fixku a začernil skoro celej ten dokument. Ale! Ten tisk s tou barvou úplně nesplynul a dalo se to rozeznat, ty písmenka! Půjčil jsem si to, že si to vezmu vedle, a proti světlu jsem si to celý přečetl. Udělal jsem si teda rychle kopii, pak jsem ho vypoklonkoval, vrátil mu ten krám, že nemám zájem, nedal jsem na sobě nic najevo – a hned jsme vyrazili, jak hladoví vlci! Věděl jsem, že je to tutovka! Pardon milej pane zdroji, za tu neuctivost!”

„A myslíte, pane šéfredaktore, že se Armádě bude líbit, že publikujete přísně tajný materiál?” zajímala se reportérka veřejnoprávní televize.

„Zavřete mě za to! Ale já jsem prostě novinář, a nemůžete čekat, že když se mi něco takovýho ocitne v ruce, mávnu nad tím rukou a poběžím to spálit do krbu, celej podělanej! Jasně, že jsem chtěl sólokapra! Divíte se mi? Co teď bude, to bude! Jasně, že mě za to asi nepochválej, ale jak znám lidi z Vobrany, spíš se od toho budou dištancovat a řeknou, že je to falzifikát, že nikdy nic takovýho neexistovalo. Vždyť to znáte z filmů, jak se zakrejvá nepohodlná pravda!

A vůbec, tady to máte! Na mým místě byste udělali úplně to samý. Jen čtěte!”

Přísně tajné – zvláštní důležitosti!

MO 198-28837-239-201X

Chráněný soubor – Nekopírovat!

Útvar 903

Situační zpráva o nálezu kritických assets – lokalita KRYSTAL A937-2

Žádost o přidělení zabezpečovací a ženijní podpory

Situace:

V souvislosti s nově získanými skutečnostmi ohledně lokality tzv. Štěchovického pokladu je potřeba neprodleně zahájit výkopové práce na označeném místě, jelikož hrozí riziko prodlení, a důsledně zajistit místo nálezu i bezpečnou přepravu obsahu skrýše po vyzvednutí.

Opatření:

Žádáme k dnešním 19.00 o aplikaci omezení místních veřejných komunikačních služeb dle bezpečnostního protokolu ‚Béžová 3‘ v prostoru KRYSTAL (Vysoký Újezd – Lhota – Tuchyně) a přidělení nezbytných podpůrných assets:

1) ženijního týmu (lokalita dle prvotního průzkumu zabezpečena soustavou nástrah)

2) zabezpečovací skupiny okruhu 1 km od místa nálezu (200 SPECOPS assets)

3) nákladních vozidel (10 ks) pro přepravu cca 50 ks beden o rozměru 80x50x40 cm

4) obrněných vozidel (10 ks) jako doprovodu pro přepravu nálezu

5) pohotovostní vzdušné podpory z letišť XXX a XXXX – Kód ke startu: DUKLA

6) AA prostředky včetně systému ‚Avenger‘ (v okruhu 5 km vyhlášena no-fly zóna s platností do odvolání)

7) prostředky elektronického boje

Předpoklad:

Kontakt s nepřítelem je vysoce pravděpodobný a zúčastněné jednotky nechť jsou plně připraveny na bojový střet.

Pravidla užití síly:

Po druhé výzvě bez váhání otevřít palbu na jakéhokoliv narušitele perimetru.

Příkaz skupině 39:

Po vyhlášení kódu LOKAJ zajistěte jako klamný manévr pro dezinformaci nepřátelských výzvědných služeb do 30 minut silnici mezi XXX a XXXX a proveďte zastavení dopravy na přilehlém úseku dálnice D1, s platností do odvolání.

Plk. XXX v v.r.

O něco později bylo v místnosti, kde se konala mimořádná tisková konference Ministerstva Obrany, beznadějně narváno.

„Potvrzuji, že…” zkusil tiskový mluvčí Ministerstva začít, ale bylo to beznadějné. Řev, křik, a zvenčí se sem důrazně dobývali ti, kteří se dovnitř nedostali, protože minout takového sólokapra, za to je žádný šéfredaktor nepochválí!

„Potvrzuji, že v blíže neupřesněné lokalitě bývalého vojenského cvičiště jihovýchodně od Prahy byl v nejpřísnějším utajení z bezpečnostních důvodů nalezen úkryt, obsahující cennosti a dokumenty z druhé světové války,” vyslovil se konečně, a odpovědí mu byl jen příval dotazů.

„Našli jste Štěchovickej poklad?” spustili novináři netrpělivě.

„Nevím, co tím pohádkovým pojmem myslíte! Ale ujišťuji vás, že operace proběhla úspěšně, a určité skryté hodnoty jsme skutečně objevili.”

„Co? Co jste našli?”

„Obsah nálezu je právě analyzován. Další podrobnosti budou oznámeny, jakmile budou dostupné.”

„Veřejnost by určitě zajímalo, jakým způsobem byla lokalita pokladu vobjevená?” vložil se šéfredaktor Navrátil. „Po Praze totiž jdou řeči o existenci přísně tajný armádní jednotky, co voficiálně spadá pod 102. průzkumnej batalion, a specializuje na takzvaný A-PSYOPS, včetně užití psychickejch sil. A je prej záměrně zřízená mimo jakoukoliv parlamentní či armádní kontrolu! Připadá vám to jako normální, v demokratický společnosti? Máme se vobávat nějakýho zneužívání psychickejch sil proti občanům?”

„Je mi líto, že zklamu všechny nadšené konspirační teoretiky, ale tyto směšné pověry se absolutně nezakládají na pravdě. Naše Armáda disponuje pouze jednou, plně oficiálně známou PSYOPS jednotkou, jejímž úkolem opravdu není nějaké bláznivé pátrání po dávných domnělých pokladech. Nicméně, způsob nalezení lokality zůstává prozatím utajován, než plně porozumíme obsahu nálezu. Mohu nicméně říct, že vzhledem k riziku interevence cizí mocnosti jsme museli postupovat rychle.

Děkuji za vaši pozornost!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com