Nastupuje manažérská elita!

Nebylo zvlášť obtížné, přesvědčit majitelku malého obchodu s módním oblečením, umístěným ve známém obchodním centru, cizí státní příslušnici, aby vstřícně spolupracovala. Měla z minulosti nějaké úřední i zákonné škraloupy při vyřizování trvalého pobytu na území republiky a také daňové pletichy, které touto vstřícností mohly být sice ne zahlazeny, ale povězme efektivně přehlédnuty.

Nabídlo se jí tedy pod korporátním krytím ‚Agentury pro Speciální Projekty‘, že umožní-li jejich špičkovému, ba zázračnému marketingovému manažerovi, Josefu Švejkovi, ročník 1977, ač bez oficiálně uznaného vzdělání, využít jeho speciální obchodní dovednosti pro zvýšení tržeb jejího obchodu, čísi dobrá známá na Finančním úřadě ochotně uhne očima od úřední složky majitelky prodejny, až jí tato přistane na stole, mezi věcmi k vyřízení.

Švejk si od majitelky obratem vyžádal klíče a přístupové kódy k alarmu, a vyzval jí, aby se v nejbližších dnech zdržovala v obchodě co nejméně, protože se ihned míní pustit do práce a provést významné změny, které její krcálek značně pozdvihnou, sliboval jí sveřepě. Neměla co ztratit, protože její obchod byl stejně jen krycím podnikem pro nepříliš legální obchodní aktivity jejího milence, se kterým sem kdysi přišli za novou kariérou i životem, na útěku před zákonem v jejich původní vlasti, snad i nějaký zatykač visel ve vzduchu… ale každý má přece právo na nový začátek! Napravit své chyby!

Hned v noci, dlouho po zavírací době, Švejk s Denisou zašli do nového působiště, aby se zblízka seznámili s novým prostředím. To se dalo dohodnout s vedením centra snadno, noční zásobování obchodů zde bylo běžnou, ba nutnou věcí. I kdyby tam Denisu snad někdo spatřil takto předem, vždy bylo možno tuto událost vysvětlit, že je to Švejkův objekt zájmu, že jí nabídl atraktivní práci, avšak za trochu té tělesné přítulnosti.

„Tak podívejte, Denisko!” začal Švejk s kolegiálním tónem instruktáž, „bejt prodavačka, to sice z laickýho pohledu vypadá jako docela nízká pracovní pozice, ale ve skutečnosti jste královna ve svým kšeftu, a důležitá vosoba! Vy budete dělat v hadrech, a spousta lidí by vám klidně zaplatila za to, že jim řeknete svůj názor, esli jim to voblečení, co si zkoušej, sluší, nebo né! Voni to vycejtěj, když jste nápomocná, a tam leží kouzlo celý týdle práce!

Von každej člověk, co přijde speciálně do kšeftu s hadrama, si není nikdy tak ouplně jistej, esli se mu podaří kaufnout něco epesního, co jemu nebo jí vylepší ten, nó jak se to menuje… Jó! Sociální profil! Von je ten lidovej žebříček nestálej a nikdy nevíte, esli se tím novým kouskem garderóby posunete vejš, anebo, pokavad to správně nevošéfujete, esli se zase neporoučíte pěkně níž, zpátky mezi prostej neušlechtilej lid!

Vo tom by holky a klucí vod toho Vuittóna z Pařížský mohli dlouho vyprávět, kdyby jim to jejich povinná diskrétnost až stydlivost jen trochu dovolila! Vona ta mlčenlivost je nutná i proto, aby se nezjistilo, že v praxi mívaj ouplně směšný platy, aby vlastník takový epesní značky vydělal víc, ale páč pracovat tam je votázka nesmírný prestiže, která vylepší životopis vo zlatem vyvedenou pasáž a mnohý dvéře se jim votevřou, tak ty podmínky bez váhání berou! Makat pro tu správnou korporaci se vyplatí i zadarmo, je to investice pro vaši zářnou budoucnost. Hustou káru a epesní barák si holt koupíte až zejtra, když dneska sotva zacvakáte nájem, ale klíčový je, že k nim budete mít správně umetenou cestičku! A vobčas z toho taky ňáká ta značková kabelčička kápne, to si nemyslete! Tam se dobře ví, jak správně řídit lidský zdróje, aby místo prachů přijaly jiný, vysoce sexy alternatývní kompenzace, pro posílení sociální pozice!

Chci vám tim teda říct, prostě a jednoduše,” zakončil Švejk rozšafným máchnutím rukama, „že hadry jsou prodavačská šlechta, rozumíte, lepší i než ta elektrónika a Ajfouny! Hadry totiž dělaj člověka, a nikdo s tím nic nenadělá! Začínat s kariérou znova, naběhnu bez váhání na módu! Dyk dneska už jsou tam klucí ouplně běžný, a vkus mám, to bych se stylově neztratil!

Možná i ňákou tu vlastní módní značku bych mohl zvorganizovat, ale epesní, to vám povídám! Dyk já to jináč ani neumím! Na co v bizu totiž šáhnu, to se promění ve zlato, že by i ten král Midas z bajek vejral!

Umím prostě najít příležitosti i tam, kde je nikdo jinej nevidí! Měl bych zkusit ňákej startup, v Brně je jich fůra, to prej dokáže každej, vzdělání není potřeba, stejně ho nemám, zato mám tryskající fontánku nápadů, a ta je dycky v provozu, maká i přes svátky! Ta nezavírá!

Vono bejt kreatývní, to v člověku prostě buď je, nebo není! Každej jsme dostali ňáký ty dary, a já najednou vidím, ouplně šokovanej tím rychlým vejvojem a hlubokým sebepoznáním, že asi nedílně patřím do voblasti reklamy, vostrýho márketinku! Udělat z bizu šou, splácat projekt, kterej vožije, zazáří, udělá ve světě parádu! Vono se né nadarmo říká, že počátek všeho je myšlénka… tak potom jsem asi ten kreatývec! Co říkáte?”

„Vy byste byl opravdu schopný manažer prodeje, pane Švejk,” lichotila mu Denisa, zatímco si prohlížela interiér obchodu.

Švejk se napřímil a vypjal hruď. „Říkám to pořád, že jsem dycky měl na víc! Akorát ten zabedněnej svět to kapánek nechtěl vzít na vědomí a myslel si, že ze mně bude mít jen vola, lůzra, nuznou lacinou podržtašku a pucfleka, co na něj každej hejsek volá ‚hej počkej‘! Ale brzo se smát přestanou, až postavím svý vlastní impérijum!

Naštěstí to pak Armáda vzala pěkně do rukou, jak se sluší a patří, a poslala mě tam, kde je moje místo… a nejčko jsem teda hnedle ten manažér, a vopravdickej!” pravil Švejk již neskrývaně nafoukaně.

„Nezapomeňte, že musíte být také trochu loudil a otrava, co se mně týče, aby objekt reagoval, jak chceme,” připomněla mu Denisa cíl mise.

„Já vím, ale todle bude dost těžká část toho našeho velkýho úkolu,” nabyl Švejkův hlas neskrývatelné ustaranosti. „Já se k ženskejm dycinky choval slušně, a to mi všecky libeňský lehký holky určitě rády potvrděj! A teďkonc todle služební nadělení… aby to nakonec nepošramotilo tu mou pracně budovanou pověst a nemusel jsem se z toho trapasu vodstěhovat až někam do Austrálie, mezi klokany!” polekal se Švejk, když si uvědomil, kam až by se mohly zkazky o jeho budoucích úletech v manažerské funkci dostat. Opomněl, že zde nepůjde o trapasy, ale o lidské životy – minimálně ten Denisin.

„Prostě mě chcete dostat do postele, a zneužíváte trochu své funkce, jste opojen tou novou mocí,” poradila mu Denisa takticky.

„Hmmm, to se vám lehko řekne,” zabručel Švejk. „Já nikdy žádnou tu moc nedostal, nikdo mi ji nedal, tak si to ani nedokážu prakticky představit! Ale vona se moc nerozdává, myslím, tu si každej musí splašit a vobstarat sám! Já byl pasývní, blbej, takže se nemůžu divit, že jsme se s toudle luxusní paninkou dost dlouho míjeli!

Připomíná mi to, nastavuje mi to zrcadlo, jak nuznej život jsem žil eště nedávno, že jsem nemohl žádnou moc zneužívat, i kdybych chtěl, páč jsem dočista žádnou nikdy neměl, nepocejtil! A to je pro chlapa hrozný!

Třeba mě tadleta změna, který jsem se dneska naštěstí nakonec dožil, ňák doširoka inšpiruje, a možná i vod základu změní! K lepšímu, doufám! Ale je to mimořádně šťastnej konec jedný velký strázně a dlouhýho vosobního oupadku, to mi věřte! Cejtím, jak mnou nejčko proudí učiněný štěstí! My všici jsme požehnaný, dokonalý bytosti, ale sami si to kazíme, že sebou pohrdáme, nevážíme si sami sebe!”

„S tím úkolem vám pomůžu,” uklidnila ho Denisa. „Trochu vás u mojí nové kolegyně pomluvím, a nafouknu vaše domnělé hříchy, které brzy spácháte ve vyšším zájmu.”

Švejk se zakabonil. „Měla byste si dávat trochu majzla na jazyk, Deniso! Takhle učesaně přece žádná normální prodavačka nemluví – ‚domnělé, pomluvím, které‘ – co to jako má bejt?

Jen zkuste bejt trochu… nó, prostě hloupá husička, abyste líp zapadla do pracovního kolektývu, jináč to nepude! Vod správný prodavačky se totiž čeká co? Né ňáký hluboký moudra, hlavně smysl pro praxi, bystrá hlava, hbitý ruce a žádnej maňásek v kase!

Ale s tím vám zase pomůžu já, a milerád, abyste konečně slezla ze svejch intelektuálskejch vejšin, votravujete s tím svoje okolí stejně už dlouho, haha, tak budete mít taky malou vosobní nápravu, duchovně se vobohatíte!

Halejte, a co kdybyste ve svý nový roli taky trochu bumbala, nó prostě kapánek chlastala, nasávala? Jako měla prostě moc ráda ňáký to barevný dámský pitíčko ve věčím množství? Vono by to vypadalo náramně dobře, že jste třeba z rozvrácený rodiny, chudinka, nebo že se s váma zrovna rozešel váš milovanej přítelíček, co jste mu věřila a celá se mu naivně voddala, ale von vás mizera děsně zradil, zlomil vám srdíčko, a naše nová kámoška bude mít hnedka věčí pochopení, až to tady brzo začne houstnout!” dumal Švejk velmi prakticky.

„To nezní špatně,” souhlasila Denisa. „Budu si to pamatovat – bejt hloupá, vodmítnutá, zklamaná a trochu nasávat, abych se z toho citovýho krachu vykurýrovala!” zkusila to hned.

„Přesně to je vono!” pochválil ji Švejk. „Nó, myslím, že se do toho dáme, pěkně rovnejma nohama do vody! Snad mi to nebíčko vodpustí, ty mý nehezký hřejchy, kterejch se na vás ve vyšším zájmu budu muset dopustit, jak jste řekla!” povzdechl si Švejk, a vytáhl zpoza prodejního pultu láhev rumu, kterou si tu již odpovědně nachystal na pracovní dobu.

„Tak na ouspěch naší velký akce!” rozlil zvesela panáky. Věděl, že tentokrát Denisa nemůže odmítnout. „Ať máme kliku a splníme naše vejznamný úkoly! V zájmu mise – šup tam s ním!” pozdvihl skleničku.

„To je ale hnusný pití, pane Švejk!” zakuckala se Denisa.

„Některý věci v životě maj svůj půvab skrytej za fasádou vošklivosti, ale kdo se skrz ní vodvážně prokouše, vobjeví nádhernej, sladkej svět,” zasnil se Švejk, a hned se znovu sápal po láhvi, aby popojel a ochutnal ještě více té krásy života!

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com