Nic pro fórový povahy!

„Kdepák hospoda, ta je v tomdle choulostivým případě k ničemu! Voni sice štamgasti znaj spoustu zajímavejch věcí, poraděj vám, jak seřídit karburátor v káře, nebo si třeba lacino postavit svépomocí barák, ale todle je asi už mimo jejich ligu!

Podmínka totiž je, aby nešlo jen vo tydle klasický, lehoučký pivní řeči, kdy se během tří vorosenejch piv stihne vyhrát stoletá válka, teda kecama! Musí se navopak někam, kde to funguje ouplně prakticky, je to reálný, vopravdický, né jen žvanění a bezcenný filozofování! Prostě kde dochází, takříkajíc, k přímýmu vejkonu moci elity nad těma druhejma!”

„Politika?” zkusil to nadporučík.

„Samá voda, pane obrlajtnant! Tydle místa jsou dovopravdy dost kontrovérzní, a mně je už předem jasný, že se vám tam vůbec nebude chtít lýzt, a už už slyším vaše znepokojený, ba ustrašený řeči, jak to nejde, že todle fakt né, a ták, dyk to už znám!

Já se ouplně stydím, jen to vyslovit, páč mě za to jistě ihned zplísníte na tři doby, a možná necháte neprodleně zavřít do temnýho ajnclíku nejmíň na dva hořký tejdny, abych zpytoval svědomí! Přitom je to tak nadějný a cenný! A všecky ty lákavý poklady nejhlubší moudrosti, co tam na nás čekaj! Stačí si je vyzvednout!”

„Jen to vybalte, Švejku! S chutí do toho! Počkejte, já se pořádně opřu, a podložím si hlavu, abych se nepraštil, až omdlím po tom vašem velkým sdělení. Tak, a je to! Jsem plně připravenej na tu vaši hrůzu! Do toho!”

„Dovolil jsem si sepsat celej seznam žádoucích lokalit, dyk vím, že vrchnost má ráda veškerý návrhy písemně,” pochlubil se Švejk zmačkaným papírem, který včera pilně sepisoval v hospodě, během velkého pivního osvícení zázračnými nápady.

V prezentaci se skvěly tyto položky:

1) Kasýno

2) Kavárna celebryt

3) Hyphopová komunyta

4) Matějská pouť

5) Multylevel márketynk

6) Mystyckej kult

7) (přeškrtáno)

Nadporučík se zatvářil udiveně. „Máte velikou kliku, Švejku, že alespoň v názvu Matějská pouť není žádný ‚i‘, ani ‚y‘, protože jak koukám na vaše nevysoký jazykový a pravopisný dovednosti, který jste tu jednoznačně prezentoval, jistě byste opět zazářil!

My sice v Armádě na kvalitu pravopisu moc nehrajeme, a co je mi známo, tak hloupost rekruta není formální překážkou pro vstup do služby republice, ale tomuhle ušmudlanýmu kusu papíru bych raději ‚oficiální písemnost‘ neříkal! Každopádně vám tady už chybí jen jedna věc,” okomentoval ještě.

„A kterápak, pane obrlajtnant? Položky seznamu jsem vybíral s vobzvláštní pečlivostí a se zvohledněním našich speciálních zájmů!” podivil se Švejk.

„Na maškarní bál jste zapomněl!” dal důstojník jasně najevo, co si o tom svérázném vzdělávacím konceptu myslí. „A co ta poslední položka, proč je přeškrtaná?”

„Poslušně hlásím, že von ani papír neunese to, co tam původně mělo bejt napsaný! Ale časem se snad vosmělím a prozradím vám to! Můžeme zatím navštívit ty vostatní atrakce, ty jsou proti tý poslední dočista nevinný, a votužíte se!” nabídl Švejk bezbolestný postup.

„Navrhujete tedy začít kasinem, jak vidím? Proč zrovna tam?” vzal to nadporučík raději odshora, aby Švejka nadále nepřiváděl do rozpaků.

„Svět hráčů a krupiérů, pane obrlajtnant, má dvě jasný, jak čistým řezem voddělený skupiny! Tady stojí krupiér; tady stojí hráč. Jeden aktývně rozdává karty, druhej pasývně přijímá. Jeden skoro dycky vyhraje, druhej vobvykle, minimálně v dlouhodobým hledisku, prohrává! Musí prohrát, aby ten byznys fungoval! Plně kontrolovaný prostředí. Pokročilá psychológie, i technológie. To by bylo přesně pro nás!”

„Docela jsem si oddechl! Čekal jsem něco horšího! Hlavně, že je to legální,” oddechl si šéf.

„Nejen, že je to legální, pane obrlajtnant, ale má to i dlouhou tradici! To znamená, vysoce sofistikovaný metódy, profesiónalitu, stokrát votestovaný všecky možnosti! Prostě zcela transparentní prostředí, kde fungujou pevně daný pravidla a nic není náhoda! Vymakanej univerzální systém!”

„Já bych čekal, Švejku, že když se vhodí kulička do rulety, anebo se rozdaj karty, tak by tam snad náhoda nějakou roli hrát měla! Anebo jsem tolik naivní?”

„Teoreticky jó, jasně! Ale v praxi má kasino vobvykle víc kliky! Přitom nemusí podvádět. Jen využije, vlastně musí využít, psychický slabosti hráčů! Něco podobnýho se tejká i nás, potažmo těch vašich PSYOPS, né? Jak teda vidíte, není lepší místo, kde by nás mohli něco naučit!

Pokavad teda vodoláme přirozenýmu lidskýmu pokušení,” připomněl Švejk, „chtivě chmatat na ty nechvalně proslulý čertovy vobrázky, a prohrát třeba naše erární finance, kdyby zrovna moc nepadal list!

Vony takový nešťastný případy už byly! Pak by nám nezbylo, než si prohnat hlavou kuli ze služební pistóle, esli jste teda ňákou tu devítku nafasoval? Vona totiž z některejch vojensky bezvýchodnejch situací vede už jen jedna cesta, pokavad si chce vodpovědnej voficýr uchovat čest, že jó!

Pamatuju si jednoho kámoše, Luboš Mlejnků se jmenoval, bydlel hned vedle vyhlášenýho smíchovskýho pívovárku, nó a von tendle šikovnej maník dělal vodvážnou kariéru v tom bankovnictví. Ale žádnej skromnej, ušmudlanej přepážkovej pracovník, jak někde ve Spořce, co vyplácí babkám důchod!Néné! Jel velkej byznys, vysokou finanční ligu, že i hlavouni z Wall Streetu vo tomdle mladým nadějným klukovi asi už slyšeli!

Von kšeftoval s těma, jak se tomu cizokrajně řiká, derivátama? Nebo snad komóditama? Jako, že sedíte u počítače a klikáním prodáváte imaginární ropu po stovkách barelů, který jste nikdy neviděl, nebo pšenici, co není v žádný sejpce v Horní Dolní! Všecko dočista vymyšlený, a sázíte na pokles nebo vzestup cen na světovým trhu tý příslušný stratégický suroviny! Virtuální byznys, tak snad aspoň ty vydělaný prachy jsou pak reálný, a můžete si za ně koupit třeba chleba!

Ale Luboš byl v tomdle bizu dobrej, to mi věřte! Do roka a do dne se vozil v novoučkým Medu, šéf ho srdečně zval na golfový dejchánky v Mariánkách, pouze pro zvanou a pečlivě selektovanou honoraci, a jeho holka ukazovala závistivejm, přítelíčkama tak slušně nezalepenejm kámoškám voriginál kabelku Práda, co si přivezla přímo z toho Milána, a nejen tu, byla voháknutá, že i samotná mónacká kněžna by se za ní uznale votočila, a tadle uvedená aristokratická holka by nikomu na návsi v Čimelicích přece neudělala vostudu!

Pro Luboše prostě slušně rozjetá kariéra, pro tydle mladý hladový kluky nejsou žádný překážky na cestě k vejšinám, že jó, věřej si a jdou si za svejma snama s nezastavitelným vodhodláním!

To vám nejní, jak já, že než se rozkoukám po ňáký vnadný tanečnici, jsou čtyry ráno, bál už skončil, uklízečka lhostejně zametá konféty v prázdným sále a je teda čas, jít s další kocovinou domů, zase sám, a proklínat se, jak jsem zase všecko projel svou věčnou pasývitou a váhavostí, zatímco vostatní páry se právě válej ve vřelým vobjetí a vyznávaj si věčnou lásku… nó dobře, všem to asi nevyjde, ale aspoň tu jednu noc tu iluzi maj, aspoň pár hodin jsou šťastný… zatímco já, jako stálej životní zkrachovalec, spíš vidím svou budoucnost jako starej sešlej vypelichanej dědek, kterej se nikdy nevoženil, a nikomu na něm nezáleží! Žádná rodina, nic! Průser a krach! Hořkost a prázdnota! Brrr, to se nesmí stát!

Počkejte na příštím plese, holky! Přestanu pít, zhubnu, voháknu se, vyštuduju, a začínám hned vod zejtra!

Nevím teda, jak se to přesně semlelo, že se jednou, přivožralej samozřejmě, Luboš vocitnul v jedný maličký herně někde na sídlungu v Radlicích. Snad ho tam zatáhnul podlej kámoš, co měl slíbenou provizi za každou novou kavku? Ale co je bezpečně známej a vověřenej fakt, že do roka a do dne jezdil v Medu majitel herny, a Luboš mě posmutněle zdravil na pracáku na schodech! Voni mu dali doživotní stopku ve všech korporacích, páč zpronevěřil firemní finance! Že prej to byl ten… défraudant! Takže plot a šáteček, třiapadesátka pěkně vykroužená, moc pěkně se pak vyjímá v kariérním životopisu, to se pak novej džob shání jedna radost!

To víte, vony taky tydle dnešní bezhotovostní transakce jsou dost nebezpečný, jedinkrát neuváženě kliknete, vodešlete prachy někam na Kajmany, kde sídlí ta skvělá onlájn hernička, co vám dala velkorysej počáteční herní bonus, a už se vezete po šikmý ploše!

Když to nakonec Lubošovi spočítali a podtrhli, udělal na firemním oučtu sekeru asi vosum melounů! Von teda sice u raportu přesvědčeně tvrdil, že prej jen chtěl ty erární peníze libově zhodnotit, že to jako myslel ouplně dobře, v nejvyšším zájmu jeho korporace, a že se jim to nejpozdějc zejtra všecko bohatě vrátí, páč konečně přišel na zaručenej herní systém, že už bude jenom vyhrávat, ale voni mu ty dojímavý sliby vůbec nevěřili a jen proto, aby se vyhnuli škandálu, že jim tam jako selhaly ty vnitřní kontrólní mechánismy, nehnali to vejš, kde by už čekal ňákej ten spravedlivým státem udělenej flastříček!

Každopádně, Luboš radši přesedlal na něco sichrovějšího, a taky echtovějšího: na sportovní sázky! Jako, že si vsadíte na ňáký zápasy, nebo na koníčky, co běhaj s žokéjema na zádech někde v Chuchli. A taky byl ouspěšnej! Sice teda musel sedět nonstop u bedny, aby sledoval všecky ty vypsaný kurzy, a pořád študoval, jakej tým je teď dobrej, nebo zase nejni, esli udělá vejsledek, nebo né, ale vyplatilo se to velkoryse! Frajér se postavil zpátky na nohy, a hódně rychle!

Za chvíli ho dotěrný lichváři, co mu eště včéra barvitě hrozili vážnejma fyzickejma oujmama, uctivě zdravili a nabízeli velmi vejhodný kreditní podmínky, když je tak spolehlivej dlužník, se kterým je potěšení dělat férovej finanční byznys!

Ale jak byl Luboš pořád neukojitelně hladovej a plnej strašně vysokejch ambic, tak pořád chystal, jak se říká v galérce, ňákou tu velkou ránu! Prostě, kšeft snů, sice vysoce riskantní, ale maximálně vejdělečnej, že jste po něm tak ve vatě, že stačí jen vodlítnout první třídou na ty bájný Seychely, a hodit si nohy na stůl ve vaší epesní haciendě, vobletovanej uctivým služebnictvem!

Byla to ňáká ta multi kombinace, že musíte docela přesně uhodnout velký množství zápasů, včetně počtu gólů, a vejhra je pak královská! To už abyste snad byl ten věštec, jináč teda nevím, jak to tak festově vytipovat!

A tak hluboce si ten vodvážnej Luboš věřil, že na vejsledek vsadil fakt děsně moc peněz, čímž porušil to zlatý sázkařský pravidlo, že jako nikdy nesázet víc prachů na dřevo, než si hráč může dovolit ztratit, aniž by ho to dostalo do úzkejch! Hm, a jak to dopadlo?

Né do roka a do dne, ale už do pouhýho tejdne Luboš vobvolával ouplně každičkýho známýho, a chtěl rychlou půjčku nuznejch pár papouchů, páč jinak prej bude mít fakt vážný problémy s těma vostrejma hochama!

Nemluvě vo tom, že jeho stará vzala šupem dráhu, když na ni začali zvonit podivný pánové, co vo ní překvapivě věděli spoustu intimních dat, i když si s nima nikdy netykala, a líčili jí s mnohejma detailama, co s ní zejtra provedou nehezkýho, páč její přítelíček je voba dostal do vážnýho srabu, společně a nerozdílně, jak se řiká! Voni pasou dycky po tom, co máte rád, aby se vám dostali na kobylku, to už je holt takovej temnej zákon máfosů i tajnejch služeb!

Dneska je Luboš prej až někde v Austrálii, u těch klókanů, radši se zdekoval pořádně daleko, a má malou hernu, co prej slušně sype, jak líčivá ve svejch dojemnejch exulantskejch dopejskách! Von asi dospěl k vosvědčenýmu názoru, že jedinej způsob, jak v gamblu dovopravdicky a natuty vyhrát, je vlastnit ho!”

„Koukám, že tenhle svět má podivný pravidla,” kroutil hlavou nadporučík. „Jen mě napadá, že pokud se někdo opravdu nebude chtít podělit o svý tajemství, tak to přece bude tady, v kasinu? Vždyť kdyby se ty herní, hrací principy veřejně znaly, tak jim tam přece nikdo nebude chodit, ne? Když budou hráči znát ty neúprosný statistiky, že stejně nemůžou vyhrát?”

„A to se právě dočista mejlíte, pane obrlajtnant! Navopak, vo kasýnech a gamblu je známý ouplně všecičko, podívejte se na Internet, jak se tam neounavně diskutuje vo metódách a způsobech a technikách, a různý vykukové vám dokonce nabízej, že vám za malej finanční příspěveček prodaj natolik zaručenej herní systém, že snad jen naklušete v teplákách a domácích papučích do kasýna, pětilitry vám rovnou začnou padat z nebe, a hned ráno se přestěhujete z vomšelýho paneláku na Lhotce rovnou do prézidentskýho apartmá v Hiltónu, kde prej místo vody teče z kohoutků rovnou šáňo, abyste mohl pohodlně splachovat kaviár, kterým se tam budete cpát vod rána do večera, až se vám budou dělat boule za ušima!

Von hotel je totiž lepší, než barák někde v satelitu, páč se nemusíte vo nic starat, uklízet pánskej chlívek, vod toho jsou tam ouslužný pikolíci a pečlivý pokojský, a tudle vřelou klientskou péči moc voceníte, když přídete na chuť novýmu rychlýmu životu, kdy se vám během pár večerů u kasýnovýho stolu splněj všecky dávný sny! To aspoň ty podnikaví klucí se zářícíma vočima každýmu tvrděj, a je moc hezký, jak myslej na veřejný blaho, že jsou vochotný se skoro nezištně podělit vo cestu k zaručenýmu bohatství a ouspěchu!

Nicméně, každej, kdo tam jde hrát, má tu možnost, přesně vědět, do čeho kráčí, a připravit si vhodný noty! Vostatně, pravidla hry znát i musí, jináč by se nechytal! Tudíž hráč tam jde vejslovně s tím, že souhlasí s pravidlama kasýna nebo herny, psanejma i nepsanejma!

A halejte, není to PR a PSYOPS hlavně vo získávání souhlasu? Vidíte, hráč ví, že asi těžko vyhraje, ale stejně tam jde! Prostě to vodsouhlasil, přijal to. Učinil nenuceně a kvalifikovaně vodpovědný rozhodnutí. Měl svý důvody. Třeba, zažít pořádnou zábavu, tóčo, vzrušení!”

„Kvůli prachům je leckomu ledacos jedno, Švejku! A nějakej gambler, co do toho úspěšně spadnul, přece už těžko řeší nějaký filozofický otázky!”

„Prachy jsou základ všeho, to je pravda, pane obrlajtnant! Ale tady v herním byznysu kráčí vo víc, mnohem víc! Já vám povídám, jak to jen nejvážnějc umím, neváhejme a vyražme to tam hnedka vočíhnout zblízka, pojďme se tam něco naučit!”

„Zní to krásně, Švejku, jen kdyby s tím nesouvisely ty zničený životy, rozvrácený rodiny, závislost, dluhy, trestná činnost, kriminalita! Odhadl jste moji reakci správně, ano, tohle je možná zajímavý, lákavý, ale moc se mi to nelíbí!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com