Pomůžeš kamarádce

Hned druhý den se Švejk s největší rozezleností obořil na Zuzanu.

„Tak todle jsi přehnala, kočičko, posílat na mně ňákýho frajéra, jen proto, že jsem tě zdvořile požádal, abys ke mně byla trochu… příjemná, a měli jsme tu lepší pracovní atmosféru! Dyk já to dělal v noblesním zájmu vejkonnosti týmu!” spustil Švejk svou lamentaci, přičemž Tereza jen bezmocně přihlížela opodál. „Zapomnělas asi, kam patříš, kde je tvý místo, co si můžeš a nemůžeš dovolit!

Takže ti slavnostně voznamuju, že ouřadům bude nahlášený tvoje hrubý porušení pracovní kázně, včetně prohřešku ve voblasti hmotný vodpovědnosti, páč ňák nemůžu najít jedny šaty v inventáři, a s tímdle negatývním profesionálním hodnocením už v týdle republice žádnou práci neseženeš, vo to se postarám, páč mám známý dočista všude! Prostě jsi skončila! Sama sis vybrala svůj vosud!” předal Švejk Zuzaně hrozivé lejstro.

Pak zmizel, že má důležitou schůzku, a nastala klíčová část operace: přesvědčit Terezu, aby napravila svou dílčí chybu, a nabídla Zuzaně alternativní možnost uplatnění!

„Tak se na mně nezlob, myslela jsem to dobře,” omlouvala se Tereza, když jí došlo, jaké následky pro kamarádku bude její neuvážený čin mít, totiž, že mobilizovala svého přítele. Avšak Švejk se v praxi ukázal být těžším protivníkem, než původně odhadovala. Domnívala, že bude dostačující, trochu ho postrašit!

„To je dobrý, nic se neděje, Terko! Já akorát nevím, co teďka budu dělat, tu práci jsem tak moc potřebovala, jsem úplně bez peněz, bez budoucnosti,” objevily se v očích kolegyně nefalšované slzy. „No nic, tak já půjdu, měj se tady hezky, ráda jsem tě poznala!”

Nebylo však překvapením, že již o dva dny později Zuzana vešla do vysoké administrativní budovy, a ohlásila se v Korporaci, která by snad pro ni mohla mít práci, a kam ji kamarádka doporučila, že by se jim mladá schopná dívka mohla hodit.

Vypadalo to tady, jako v úlu! V místnosti recepce posedávalo a postávalo několik dobře oblečených mužů a žen, kteří živě diskutovali o aktuálních ekonomických událostech. V křeslech zase mlčky čekali jiní, co sem přišli na pracovní pohovory, v rukou pečlivě sestavené životopisy. O této Korporaci se již po Praze povídaly celé legendy, o možnosti raketového kariérního postupu a pohádkových výdělcích – ale jen pro některé vyvolené!

„Můj koncept je zcela nový a jedinečný po celém světě,” snažil se zrovna přesvědčit jeden z uchazečů kohosi z managementu jasným hlasem. „Vaše obchodní operace by se aplikací mých metod mohly kriticky vylepšit, a garantuji tržní expanzi až o plných dvě stě procent ročně, plus ovládnutí rozvojových trhů v Africe,” pokračoval hlas ze zasedací místnosti, ale nikdo mu na tu lákavou vizi neodpovídal.

Zuzana si upravila sukni, a tvářila se lhostejně. Byla přece prodavačkou, a zde, v korporátním světě, se měla cítit spíše nezvykle!

Pak ji zavolali dovnitř. Usadili ji v jiné prosklené zasedací místnosti, a pak vše nabralo velmi rychlé obrátky. Čas tu byl vzácnou komoditou a nikdo s ním nemínil plýtvat.

„Jaká byla vaše poslední pracovní pozice, a proč jste tam skončila?” zeptali se jí pak, a nastala ta osudová chvíle, kdy se Zuzana musela přiznat, že z důvodu určitého osobního konfliktu s nadřízeným byla z posledního zaměstnání odejita. Byla si ale vědoma, že omluvami a výmluvami mnoho nezmůže, a tak to zkusila jinak.

„Sama jsem byla připravená to obtěžování přejít, ale zapojila se do toho třetí osoba, bez mého vědomí. Sice s dobrým úmyslem, ale pan manažer mě prostě vyrazil, od počátku jsme si lidsky nesedli. Škoda, že mi nedal příležitost, to celé nějak vysvětlit. Špatná týmová komunikace, obávám se. S pracovní pozicí samotnou jsem byla spokojená, jen ty mezilidské vztahy bohužel zkomplikovaly běh věcí,” vysvětlila ‚Zuzana‘ narovinu, ale pak ji napadlo, že musí být více lidová, že už zase mluví jako absolventka univerzity, kterou zde být neměla.

„Tomu můžeme věřit, ale nemusíme. Víte, přichází k nám spousta lidí, a všichni se dělají lepšími, než jsou, aby měli šanci na získání práce. Není divu, ví se o nás, že nabízíme široké kariérní příležitosti! Ale žádáme od uchazečů, aby něco Korporaci přinesli, aby se jí oddali a žili pro ni, protože firemní kultura je základem obchodního úspěchu, ovšemže kromě dalších věcí, jako jsou týmová diverzita, CSR… víte, co je to CSR?”

„Ne?” zatvářila se Zuzana udiveně. „To jsem nikdy neslyšela, promiňte.”

„CSR je podstatou našeho úspěchu, ale to je na delší vysvětlování. Například, máme tu veterány, jako vojáky v Armádě, kterým rádi nabídneme novou kariéru, když se k nim stát obrátí zády, že jsou pro něj již nepotřební, obtížně pracovně uplatnitelní, i přes jejich vysokou bezpečnostní specializaci.

Vnímáme to jako naši společenskou povinnost, a poděkování jim za to, co udělali pro naši zemi, která zase nám přinesla obchodní úspěch. Jak vidíte, věříme na uzavřený kruh. Když bereme, též chceme dávat zpět, podporovat komunitu!”

„To je správný přístup, myslím,” potvrdila Zuzana trochu nejistě.

„Více vás asi ale bude zajímat, že CSR aplikujeme i ve smyslu většího zapojení žen do všech oblastí naší obchodní činnosti,” navázal pak manažer, a Zuzaně se chtělo, z velmi evidentních důvodů, začít neuvěřitelně smát! Bylo tomu sotva pár měsíců, kdy skoro totožná slova slyšela kdesi jinde, a od někoho jiného… ale podobaly se, jako vejce vejci!

Jakýsi stín podezření se objevil v dívčině mysli. Zpozorněla.

„Jste myslím plně osobnostně kvalifikovaná, zastávat důležitou pozici obchodní manažerky,” promluvila žena naproti. „Vaším úkolem budou akvizice společenských assets, jinak řečeno, budete zájmovým osobám vysvětlovat, jaký přínos by jim mohla přinést jejich aktivace v rámci naší společnosti, změna kariéry. Budete tedy reprezentovat naši společnost při takových jednáních.”

„To bych určitě zvládla!” přisvědčila Zuzana nadšeně. „Vždycky jsem věděla, že mám na víc, a teďka je ta příležitost tady,” zopakovala dívka nedávná Švejkova slova. Vzpomněla si na toho pitomce, a byla mu vděčná – občas dokázal inspirovat.

„Tohle je přístup, který se nám líbí!” ocenila žena. „Avšak kdokoliv u nás chce pracovat, musí projít náročným úvodním školením, jak jste možná o naší Korporaci slyšela, abyste podrobně pochopila principy našeho fungování, a osvojila jste si naše hodnoty. Souhlasíte tedy, že vstoupíte do našich řad, a stanete se jedním z nás?”

„Ano, cokoliv to bude obnášet!” vydechla dívka.

„Dobře. Pokud je váš zájem vážný, vraťte se sem za čtyři hodiny, a přijďte do zasedací místnosti Green. Tam vám budou předány k prostudování a podpisu úvodní dokumenty, a pak možná vykročíte do nové etapy vašeho života. Hodně štěstí!” rozloučili se s ní.

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com