Speciální Útvar C102

„Teda Michale,” obrátil se na plukovníka major Vízek, když byli již na chodbě, „to byl špičkovej řečnickej výkon, to se musí nechat! Udělals dojem! Myslím, že od Švejka už bude konečně pokoj, a ještě nám jednou srdečně poděkuje!”

„Hele, zajdem na chvíli do tvojí oficíny, a proberem to.”

V majorově kanceláři si nalili tajného panáka. „Kamaráde, to nebylo úplně moudrý, co jsi tam vykládal, že ten mizera Švejk do Armády nepatří a podobně!” spustil plukovník nesouhlasně. „Na tyhle pochybovačný, negativistický řeči bych si, bejt tebou, dal v současný složitý situaci moc pozor!

Ony se totiž dneska kejvaj pod leckým u nás židle, a tenhle zpátečnickej, negativistickej přístup přestává bejt oblíbenej! Pokud bude v nejvyšším zájmu Armády, aby třeba zrovna tenhle hňup Švejk stál zejtra v mundúru na cvičáku a vzorně salutoval během přísahy republice, tak já ho o to klidně poprosím na kolenou, pokud to bude mít smysl!

On účel světí prostředky, jak se říká, tak jsem ho chtěl trochu motivovat! Ale nemysli si, zase tolik jsem nepřeháněl! Vršej se mi totiž na stole průsery! Zdá se to bejt docela vážný!”

„No, tak máme zase novýho ministra, to je toho! S čistkama se muselo počítat, ale přežijem je, jako vždycky, ne? Důmyslným manévrováním unavíme nepřítele, a ten se nám pak poddá!”

„Tady nejde o personální rozměr, ale systémovej, abys rozuměl správně! Tys asi nečetl ten report od toho syčáka Lukeše? Ne, nečetl jsi ho, nemohl jsi ani, protože jsem na něj okamžitě dal štempl ‚Přísně tajné!‘ a schoval do toho nejhlubšího šuplíku, co mám ve stole, až pěkně na dno!

Lukeš, jak možná víš, sloužil v Olomouci, u jednotky PSYOPS. Tenhle útvar sice v posledních letech udělal velkej pokrok dopředu, ale všeobecně se tady ví, že jeho výkonnost pořád není na úplně optimální úrovni. Není do něj prostě dost kvalitních lidí, vojáci ho mylně považujou za okrajovej až zbytečnej, a nijak se do jeho řad nehrnou!

Pan nadporučík byl teda vyslanej do Států, do Fort Bragg, na stáž, aby se naši kluci něco přiučili. Vrátil se po dvou měsících, a místo aby byl vděčnej za hezkej výlet do Ameriky, tak sepsal tenhle doslova hanopis, kde pro příklad uvedl, a teď se podrž, že rumunská armáda údajně disponuje lepším týmem PSYOPS!

Ani nemluvě o tom, jak prudce zkritizoval současnej koncept našich PSYOPS, ve srovnání s Američany, kdy zaskočenej čtenář musel mít neblahej pocit, že jsou naši kluci úplný začátečníci! To bylo prostě moc, tohle se prostě nedělá!

A do toho ta potvora Klementová, co se k tomu nějak dostala, a neprodleně toho využila! Dělá tu kariéru, jak sis jistě všiml! Mám podezření, že to ten šplhoun chtěl přes ni protlačit až k samotnýmu ministrovi, taková podlost!

Nespěj spolu ti dva náhodou, sakra? To bych měl ještě prošetřit, a vyvodit případně důsledky! Což o to, ať se klidně pelešej, samozřejmě mimo službu, ale aby spolu ještě pekli takový nepřístojnosti???

Takže ta za mnou, čirou náhodou, přiběhla hned druhej den, a že se musí bez otálení něco změnit, protože prej zaslechla znepokojivý řeči, co se vedou v Armádě, jako že prej tyhle naše PSYOPS oproti světu poněkud zaostávaj a to si v dnešní složitý, neklidný době, kdy nelze vyloučit ani další vojenský operace v zahraničí, nemůžem dovolit, pokud si máme udržet tvář před kolegama z NATO!

Samozřejmě, že rovnou přišla s nějakým svým zázračným nápadem, co jako s tím! Hemžilo se to tam cizokrajnejma pojmama jako ‚Civil Affairs‘ a ‚Public Affairs‘, tak jsem jednou o víkendu neformálně zajel za Olomoučákama, probral to s nima a nechal si to od nich přeložit do srozumitelnýho jazyka. Nakonec jsme se shodli na tom, že nejlepší bude, prostě dát tomu projektu zelenou, ať nám teda ti dva myšlenkový talenti ukážou, jak by se věci měly změnit!

A kdyby něco, vždycky teď můžem všichni říct: ‚Jasně, měli pravdu, sice systémová změna je složitá, ale uvěřili jsme správnosti tý vize, a dali jsme jí šanci, sami s tím asi nepohneme, ale tyhle schopný, nový, nadějný mladý lidi, jako tady kapitánka Klementová a nadporučík Lukeš, jsou ty správný, těm věříme, a dali jsme jim plnou možnost, aby pomohli věci, a zlepšili obraz Armády!‘ Dostanou prostě, po čem zjevně moc toužej, příležitost se ukázat!”

„To je docela rozumný. A když se to pokazí, tak se jim alespoň zkrouhne hřebínek! A ono se to zvrtne určitě, myslím, zvlášť s tímhle nadějným talentem Švejkem na palubě, haha! Proto jsi jim ho k tomu přidělil, jako posilu? Aby se jim líp pracovalo? Velmi důmyslný!”

„Tys to asi pořád ještě nepochopil správně, Libore! Není v našem zájmu, aby se to pokazilo! Jak říkám – zase tolik jsem nepřeháněl! On ten její nápad není ideologicky úplně špatnej, naopak, ale má jeden docela velkej háček – nevím totiž o nikom, kdo by ho dokázal prakticky zrealizovat!

Tahle speciální záležitost totiž zřejmě vyžaduje účast nějakýho obyčejnýho civila, protože všichni naši kluci už mají holt na nose tu zelenou optiku, kterou se dívají na věci, a to by nám zrovna v tomhle vysoce choulostivým případě nepomohlo!

Neskutečná ironie, že když se tu objeví právě tenhle svéráznej Švejk, co by byl ztělesněná pohroma pro každou armádu, ve který by nějakým hrozným nedopatřením sloužil, tak se mi hned rozsvítí v hlavě: to je ono! To jsme potřebovali!”

„Já ale pořád nechápu, co na tomhle blbovi Švejkovi vidíš tak strašně zázračnýho?” divil se dál major Vízek. „Podle mně je to pouhej žvanil, ludra a neřád! Při některejch těch jeho opileckejch hláškách jsem už chtěl tahat pohrabáč, a přetáhnout ho přes záda! Tohle je úřední jednání, a on si z něj nejen dělá srandu, ale ještě si na něj dovolí přijít přivožralej!”

„Možná. Švejk je ale taky symbol určitýho spříznění civilů s Armádou, styčnej bod, kterej pro tuhle speciální věc nutně potřebujem! Navíc, když bude u ‚Speciálního Útvaru C102‘ sloužit Švejk, nikdo nebude mít ani to nejmenší podezření, že se jedná o nějakou důmyslnou manipulaci s veřejností, naopak! Budou se jemu i nám z plných hrdel smát, nebudou v tom vidět nic podezřelýho a špatnýho. Ale ať se smějou! Vůbec si nevšimnou, že tiše dosahujeme našich tajných bojových cílů!”

„Pořád nevím, jaký to jsou, zatraceně! Že nás jako lidi budou mít víc rádi? No to je pěkný, ale na to tady přece máme celý tvý oddělení PR, plný špičkovejch profesionálů se školama, zahraničníma stážema a kurzama, co stály daňový poplatníky už stamilióny! Tak v čem je tohle tak jiný, a lepší? A hlavně, k čemu tam jen může bejt prospěšnej ten mizera Švejk? Nemá kvalifikaci, vzdělání, nemá nic! Jen ty blbý hospodský řeči!”

„Nejlepší by bylo, aby ses na tohle šel zeptat Klementový, ta o tom ví nejvíc,” uzavřel se smíchem plukovník.

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com