Stvořit se z popela

Bylo teprve čtvrt na sedm, ale ‚U Bírhanzlů‘ bylo již zcela narváno a pivo teklo proudem, že číšníci nestačili uspokojovat mávající štamgasty.

Mezi nimi seděl u čestného stolu Švejk, samozřejmě v obleku i kravatě, aby náležitě reprezentoval elitní podnikatelskou sféru, do které údajně nezvratně patřil, a zrovna jim vyprávěl o tom, jak spolehlivě udělat kariéru v byznysu.

„Je jen jedno zlatý pravidlo, kterýho je třeba se držet, aby přišel ten vysněnej pracovní sukcés! Dozvěděl jsem se ho na jednom přísně tajným márketinkovým kurzu až v Américe, kterej mě stál celýho čtvrt melounu! Ale nelitoval jsem nikdy tý vypláznutý veliký škváry, náramně se mi vyplatila, dyk se jen podívejte, kde jsem dneska!” kopnul do sebe Švejk panáka rumu, přičinlivě objednaného kýmsi nezaměstnaným, jako byl ještě donedávna Švejk sám, aby se mu lépe vyprávěly obchodní tajemství a zaručené recepty na cestu z životního marasmu. Celý stůl dychtivě ztichl a poslouchal ten projev s až nábožnou úctou.

„Musej přijít za tebou, rozumíš? Né ty za nima, s kloboukem v ruce, jako to bejvá, sklopený voči a klasickej zoufalej vejraz typu ‚dejte mi práci, jsem totiž v hajzlu‘. Né! Musíš bejt frajér, řízek, špička, vodbórník, profesionál, elita, šlechta, a jejich vlastní hlavičky si musej samy dovtípit, že bys pro jejich byznys byl učiněný požehnání, že je vytáhneš nahóru, jako já tady ten nuznej krcálek!

Musej tě sami chtít, né, eště víc, toužit po tobě, páč jsou sami hluboko v problémech! Pak teprve sami přídou, a daj ti lákavou, až velkorysou nabídku, která se zásadně nevodmítá, a že pak bude vejše platu víc než slušná, vo tom nemůže bejt ani ta nejmenší pochybnost!” uzavřel Švejk pokročilou myšlenku, a stůl se rozbouřil mnohými komentáři, polemikou i projevy nadšeného souhlasu.

„Jenže, co když pořádně nic neumim, páč jsem se eště v tom životě jako nenašel? Přitom prachy potřebuju už dneska, hnedka?” dotázal se jakýsi Tonda, lakýrník, plný pochybností o sobě samém.

„Podstatou života nejni, se najít, ale sám sebe vytvořit z popela, vole!” poučil ho Švejk přesvědčeně. „To by ses totiž taky mohl hledat celý roky a desetiletí, a kdoví, esli by ses vůbec někdy našel! Však víš, jak to chodí – čím pilnějc něco ve světě hledáš, tím spíš ti to uniká! A ty musíš najít hlavně sám sebe, k tomu se nemusí nikam chodit, je to tak blízko, a přece tak daleko, jak to bejvá! Takže jináč – řekni si, kým bys chtěl bejt, a pak pilně hledej cesty, jak toho dosáhnout!

Já jsem třeba začal jako vobyčejnej prodavač, jako chudičkej učeň u nás v Libni, to se vo mně dobře ví, a jen mým vlastním přičiněním jsem se vyšvihnul, ale celý roky jsem věnoval tomu, abych todle řemeslo vobsáhnul za kasou do posledních detailů, abych vo něm věděl ouplně všecko!

A voni páni shóra pak rychle pochopili, že mám na to, jít dál, a zasloužím povejšení! Ale ten betónovej základ už jsem měl, a ten mi už nikdy nikdo nevezme! Už pudu jen nahóru, ale začít se muselo vod dóla, vod píky, vod nicotnosti, s tím se nedá nic dělat!

Takže esli nic neumíš, nevadí! Najdi si ňákou práci, kde vidíš potenciál, a začni na ouplně nejnižší pozici. Neboj, neni to nafurt, dřív nebo pozdějc se prosadíš! Jen se musí na něčem bytelným stavět! Každý impérijum začíná základama! Vidím v tobě krále, dej tomu deset let a všici ti budem smekat, jen měj tu trpělivost, vono to k tobě všecko příde, ve správným čase! Jak já říkávám, všecko bude!”

Štamgasti, mnohdy se stagnujícími kariérami, měli věru o čem přemýšlet! Rozproudila se náramně živá diskuze, a padaly zaručené rady, jak rychle a snadno zbohatnout. Jakýsi řízek dokonce obratem Tondovi nabídl účast v zázračné pyramidové hře, a jiný zase prodej zaručeného herního systému do kasina, se slovy ‘Do konce života už tam budeš chodit jen kasírovat, vole!’ Všechny ale trumfnul kdosi, ochotný za malý poplatek předat recept na tajnou chemickou sloučeninu, umožňující legální rozmnožování bankovek.

„Naval mi deset litrů, a zejtra ti přinesu dvacet, esli se s tim smradlavým lektvarem nechceš sám mořit v kuchyni! Já mám doma komplet laborku a čtyry ouspěšně absolvovaný sémestry chémie, než jsem zvlčil a místo počestný kariéry ve farmacii se dal do špirituálních služeb, takže se vyznám!” sliboval samozvaný alchymista, co mu šly oči šejdrem, jak stále koukal po opásaných, ale svou kavku tu neulovil, a když s tou pohádkou nedal pokoj, od stolu ho nekompromisně vyhodili, i se vzorky magické tekutiny v baňkách, co svým vzhledem připomínala čaj z nádražní restaurace.

Pro samou zábavu nikdo nevěnoval pozornost urostlému frajerovi, co vešel, a pátral po lokále očima, jako kdyby někoho hledal. Pak spatřil Švejka, a zamířil spolehlivě přímo k němu.

„Ty jseš Švejk?” přerušil ten lomoz. Všichni se k němu otočili. Vypadal, že má něco moc vážného na srdci.

„A co má jako bejt,” odvětil Švejk. Myslel si v první chvíli, že ho zase někdo bude žádat o práci. Bohužel, vzhledem ke speciálnímu sortimentu obchodu, to jest ženské módě, nemohl pivním kámošům ani v nejmenším vyhovět, jedině tak dobře míněným kariérním poradenstvím.

„Slyšel jsem, že prej jsi moc neuctivej k jedný holce, a to se mi vůbec nelíbí,” spustil muž a ve Švejkovi zatrnulo. Je to tady! Rychle vzpomínal na instrukce, jak se má zachovat při setkání s ‚objektem‘. Jak to jen nadporučík říkal? Vydráždit ho?

„A tudle snůšku trapnejch keců říká kdo? Mikuláš? Kde máš ňáký dárky, vole? Budu si dělat, co budu chtít, a na tvoje kecy, kamaráde, zvysoka kašlu! A teďka koukej zase vodkráčet do hajzlu, tamdle je vejchod, nebo ti s chutí a láskou ven pomůžu sám, votrapo!” kasal si Švejk rukávy, a zcela opomněl vojákovu znalost bojového umění Musado, a kdovíčeho jiného.

Tím však věc neskončila. Podruhé se nepřekvapivě potkali před lokálem. Muž jen výhružně mlčel, když k němu Švejk dokráčel, cestou zpět do obchodního centra.

A to byla chvíle, na kterou se Švejk připravoval celé hodiny, pod důsledným vedením odborníků. Testovali tu situaci snad stokrát, aby byla precizní.

„Buď přece rozumnej, kamaráde!” zastavil Švejk muže. „Copak nevidíš, jak tě tvoje holka manipuluje? Řekne ti, že někdo je neuctivej k ňáký holce jiný, kterou ani neznáš, a ty nevidíš neslyšíš, a vyrazíš do bitvy, která se tě ani netýká, vo který nic nevíš! Prostě ses nechal jejich ženskejma zbraněma vmísit do týdle věci, která pro tebe bude znamenat jen problémy, až ji přehodnotíš, potom, co vodložíš tu svou masku statečnýho rytíře, co zachraňuje holky ve vohrožení!

Mysli na svoje zájmy, na svou budoucnost, né na něčí chybný ouvahy! Proč si to se mnou nepřišla vyřídit sama tvoje holka? Je zbabělá, a pošle místo sebe tebe, aniž by si uvědomila, že se můžeš dostat do velkýho maléru! Ona je hloupá, ty seš hloupej, a oba pak uděláte chybu, která bude mít následky. Přemejšlej!”

Instruovali ho, aby ve své promluvě použil několik klíčových slov, zdánlivě náhodně umístěných. Mínili sledovat, jak na ně objekt bude reagovat.

„Ve vočích měl něco jako lhostejnost, neudělalo to s ním nic! Žádný pochybnosti, změna názoru, postoje. Byl chladnej, až to bylo nepřirozený, i když jsem apeloval na jeho vlastní vosobní zájmy,” vyprávěl později Švejk komisi, před kterou svědčil o tom, jaké praktické následky mělo přeprogramování objektu třeba v takové sociální situaci, které ho dnes záměrně vystavili.

„Náš názor je tímto potvrzen. Proti objektům bylo jednoznačně použito manipulace mysli. Takže neodešli z Armády z nějakých ekonomických či láskyplných pohnutek. Jedná se o nepřátelskou akci!” shodlo se kolokvium bez váhání.

„Vyhlásit oranžový stav?”

„Náš asset uvnitř má ještě čtrnáct dní času. Pokud se nepodaří věc rozkrýt a destabilizovat do té doby, souhlasíme s nezbytnými opatřeními, včetně preventivní detence všech objektů. Víme, že je to kontroverzní krok, který může mít i negativní mediální následky, ale takové jsou rozkazy velení.”

Bylo rozhodnuto.

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com