Tak si to teda vyjasníme

Když ráno nadporučík spustil naplno na Denisu, jelikož se nakonec se Švejkem chlapsky rozhodli, že si s ní vyříkají vše narovinu, nejprve se na ně oba mlčky dívala, jako kdyby si v duchu myslela, že si podepsali definitivní ortel.

„V každým případě, tady máte okamžitou výpověď z pracovního poměru pro obzvlášť hrubý porušení pracovní kázně. Paragraf §53 Zákoníku práce. A pokud o vás ještě někdy uslyšíme, nebo se mně či tady Švejkovi něco nepříjemnýho stane, přísahám, že vaše sestra, pokud vůbec existuje, v Armádě končí. Navždycky!

My víme, že jste chytrá. Že jste schopná, jako málokdo. Ale máme kvůli vám problémy! Moc tlačíte na věci. Neuvědomujete si, že ty vaše hrubý, nešetrný kroky mají důsledky, že se všude potkává spousta zájmů! Nejste na světě sama! Musíme vás vyloučit z naší struktury, než tady všechno zničíte! Pokud vy chcete naopak vyloučit nás, protože kupříkladu s někým máte za cíl, ovládnout Agenturu a její finanční prostředky, prosím. Do toho!

Ptám se vás – jak to bylo s těma loutkama? Nemusíte odpovídat. Každopádně odejděte, protože tady už nemáte co dělat. Je mi líto, že vám hned takto na počátku polepím tímhle těžkým flastrem kariéru, ale někdo vám musel ukázat, že tohle se prostě nedělá! Tohle je nepřímo Armáda, sakra, ne nějaká korporace, kde si každá hyena hrabe bezohledně na sebe! Co jsme pro vás? Hračky? Loutky? Jsme lidi, a zastáváme určitý zájmy! Poslali nás sem shora. Nejsme nějaký bezcenný pouliční voříškové, co do nich můžete kopat, i když si to o nás asi ze svých hvězdných výšin myslíte!

Kdybyste nám alespoň řekla, oč jde! Ale ne, vy se tam na jednání prostě vetřete, aniž byste se komukoliv svěřila, co chystáte nechutnýho, a hned si jedete podle svých not, nezájem o vaše okolí! Jak jsme vás mohli zastavit? Nebo říct, že takto je to špatně? Dostala jste nás prostě do moc složitý situace. A protože tady pořád ještě velím, je z ní jen jedna cesta ven!”

Nebyli příliš překvapeni, když Denisa dokument namísto podpisu nevzrušeně roztrhala, a pohodila cáry papíru na podlahu.

A dál mlčela. Stále si je prohlížela, a v její tváři se nedalo nic přečíst.

„Švejku, vyprovoďte slečnu ven. Odchází,” ukončil nadporučík dusivé ticho.

„Myslím, kolegové, že na celou tuhle hloupou konverzaci bude nejlepší zapomenout. Vůbec jsem tu nebyla,” šokovala je Denisa.

„Musíte přece oba dobře vědět, že tím dnem, kdy jsem dorazila, vše se pro vás změnilo. Vaše práce, vaše životy. A někdo vám začal vládnout. Ano, je z vás nejmladší, ano, je žena, ano, sotva skončila školu, a nemá valnou praxi. Ale jistě jste porozuměli vzkazu, co jsem ihned začala vysílat do éteru!

Máte ale pravdu v tom, že jsem asi nedostatečně odhadla, jak lidi přemýšlejí. Měla jsem být hned důraznější, abyste pochopili, že tohle pro vás nebude žádný prázdninový kemp, ale že budete oddaně sloužit určitýmu účelu! Pokud se ptáte, který to je, když se domníváte, že už jednomu vyššímu zájmu sloužíte… paradoxně je to ten stejný. Akorát trochu z jiného úhlu.

Potřebovali jsme vás, jako mlhu. Clonu. Tím se nikdo, zejména tady v případě pana Švejka, netajil. Jsme rádi, že to vzal sportovně, a neurazil se, že je to jako nějaké ponížení. Co se vás týká, pane nadporučíku, podívejte se pravdě do tváře – v Armádě jste prozatím skončil, a musí to tak být. Ale ne kvůli tomu drobnýmu prohřešku, jak máte ve složce, že jste porušil subordinaci, a postavil se tenkrát na stranu mužstva, proti velení, mimochodem, v úplně nesmyslné kauze, která musela přinést následky! Každopádně, do těch složek se občas nepíše úplně přesně, jak se věci mají doopravdy, aby se lidi neurazili, anebo nevěděli, co nemají vědět.

Ale když po tom tak toužíte, poslechněte si pravdu, i když vy sám asi už tušíte, odkud vítr vane, viďte?

Ze Států na vás totiž dorazily dvě hodnocení. Jedno bylo OK, dokonce nadprůměrný. Ale druhý, ne tak docela veřejný, který ani nešlo tak docela oficiálními cestami, bylo podstatně méně příznivý. Psalo se tam, že vaše schopnost výkonu služby by měla být přezkoumaná, protože se jevíte, jako slabý, nerozhodný jedinec, plný pochybností, přestože je maskujete dokonale vojenským chováním. A někdo takový nepochybně do služby v první linii nemůže patřit!

Ptáte se, jak se na to přišlo? To víte, oni tam na stáži jen nemluvili, a vy jste jen neposlouchali! Byli jste pečlivě sledovaní, a analyzovaní, vaše reakce, chování, činnost, pochopitelně i zpracování zadaných projektů. Něco se jim na vás nezdálo, proto se na vás více zaměřili, a zjistili rychle, jak se věci mají. Že prostě nejste myšlením voják, ale civilista! Že vaše slabost vás dožene všude, ať již v soukromém životě, či v Armádě!

Vždycky tady chudákovi Švejkovi barvitě vyprávíte, jak by správnej voják měl vypadat, aniž byste dodal, že jste sám příkladem toho, jak vypadat nemá. Patříte do civilu!

Otázkou je, zda vás můžeme pro vyšší zájmy využít aspoň tady, v našem ‚Speciálním Útvaru C102‘? Nebo rovnou smířeně odpochodujete na pracák? Nebo snad někam do zahraničí dělat žoldáka? Dali jsme vám ještě příležitost, poučit se o tom, jaké by věci měly být!

A co se týče těch peněz, tak ty si klidně nechte! Jak je utratíte, je váš problém. O ty nám nejde! Chceme jen, abyste znali svoje místo, a věděli, že právě na něj patříte. Nikam jinam. Abyste se drželi, jak jste pane nadporučíku říkal, svojí lajny.

Jste oba pěšáci! Ale máte svůj účel, svůj úkol, svoje místo, svou krabičku. Proto pro vás nešlapeme, a necháme vás, abyste si tady hráli. Jen je třeba, dodržet určitá pravidla. Využijete-li té nadějné možnosti, abyste jeden, druhý či oba zvýšili svou cenu a kvalifikaci, tím lépe. Můžete být v budoucnu užiteční.

No, a ty nešťastné loutky? To je již zařízeno! Ti dva pánové k divadlu již nepřijdou, o to se neobávejte. Bylo jim důrazně vysvětleno, že to nemá smysl, a rádi to pochopili. Nikdo by se přece neměl stavět do cesty vyšším zájmům, a pokud se tak náhodou stane, bystří rychle porozumí! Vlastně všichni pochopí, pokud mě chápete! Stačí to jen správně, přesvědčivě vysvětlit.

Takhle se to nyní bude dělat. Využije se všech možností! Vy jste přišli s tím, že potřebujete to kasino. Dobře, proč ne, tady to máte, pomůžeme vám, máme něco, abyste toho dosáhli! Že se protistrana nakonec nějak vzepřela, to se může stát vždy. Ale my neváháme, a hned situaci řešíme, jak vidíte. To značí, že je nyní vyřešená, uzavřená, přesně tak, jak my chceme. Všichni zúčastnění jsou spokojení, protože nyní již mají správné, přesné informace o tom, kam patří. Oni, nyní i vy. Možná je tedy správně, že se to takto seběhlo,” připustila Denisa.

„Nyní poslouchejte, jak věci budou,” navázala ihned. „Jako ‚Executive Manager‘ prakticky vedu celou organizaci, ač formálně zůstáváte ve velení vy, pane nadporučíku. Cokoliv řeknu, vykonáte, a rozhodně mi nebudete stát v cestě.

Nechci, abyste o tom nadále přemýšleli. O tom, zda vůbec mám sestru, zda pracuju sama, nebo jsem součástí vyššího celku, a jak to bylo s tím loutkářem, jak ho nazýváte. Myslím ale, že jsem napověděla dost. Některé věci je opravdu pohodlnější neznat, nevědět, ale ani o nich nepřemýšlet. Je to ztráta času, a svádí to z cesty!

Víte, toto je nová doba. Nové časy. Nežijte v minulosti! Dívejte se pozorně kolem sebe, a zkuste porozumět, jak se věci mění. Pak najdete svoje místo snadno. Jinak budete navždy jen bloudit. Smutní, osamocení, opuštění, nešťastní, plní hořkosti, výčitek, nespokojenosti. A život se vám spolehlivě sesype!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com