Těleso našeho outvaru

„Jen se nebojte, vzornej rekrute Švejku! Metálů máme dost i pro vás, a kdyby náhodou nestačily, protože vaše zásluhy na rozvoji Armády budou tak nesmírně široký, nechám je speciálně kvůli vám vytlačit až ve slavný vítkovický železárně a zaplatím milerád z vlastního žoldu!

Kromě nás dvou je tu ještě desátník Rýdl, řidič, a paní Moláková, původně z Genštábu, pár let před důchodem, ale spolehlivá a přesná, ta tu bude dělat veškerou administrativu a účetnictví, finance. Bude držet ruku na kase, abysme si moc nevyhazovali z kopejtka! O těchto dvou osobách vám ale řeknu až později, protože jejich úloha v naší záležitosti je pouze vedlejší.

Eso našeho útvaru bude prý nějaká Dvořáková, která přijde až ve středu, a z toho mám už předem oprávněný obavy, Švejku! S ní bude asi náramně těžká domluva! Má nám pomoct s formálníma věcma ohledně Public Relations, protože nedávno dostudovala konkrétně tenhle obor. Takže holka čerstvě po škole, neví nic o skutečným životě, plná hlava ideálů a volovin, vidí svět černobíle, čte Prévertovy veršíčky, třídí odpad jak o život, solární panely by nacpala snad i na střechu Pražskýho hradu… a v Armádě samozřejmě taky nebyla!

A co je ještě horší, vybrali ji sem kvůli její specializaci, kterou jsou prej ženský v branných složkách! Její sestra totiž prej slouží u nás v Armádě, představte si, že jako obsluha toho novýho, vysoce utajovanýho, hi-tech laserovýho protiletadlovýho systému ‚Avenger‘. Roztomilá vymoženost! Nedávno o něm zrovna psali v ‚Armádním měsíčníku‘, že sundá jakýkoliv letadlo, vrtulník, či dron v okruhu pěti kilometrů, roztaví prostě veškerou palubní elektroniku, a Armáda se tak konečně zbaví neekologickejch, zastaralejch rychlopalnejch kanónů, a předraženejch raket země-vzduch!”

„Nó, pane obrlajtnant, já bych tudle vzornou študentku Dvořákovou nepodceňoval! Vona může bejt naší věci vysoce užitečná, když je koneckonců skoro jedna z vás, páč má přímý rodinný vazby na Armádu! Myslím, že vy jako vostřílenej frontovej voják, co viděl svět, a já zase s mou širokou životní praxí, ji společnejma silama určitě ukočírujem, aby byla našim cílům prospěšná!” ubezpečoval Švejk nadřízeného.

„Von správnej přístup dělá divy! Asi tak před tejdnem stojíme takhle s kámošem Béďou v Libni, na pěší zóně, poklidně ukusujem přepálenej hambáč ze stánku a zapíjíme ho pívem, páč nám zrovna ňák vyhládlo, měli jsme ňáký vyřizování, platit pokutu za pitomý nezaplacený popelnice, a eště s mastnejma ourokama, von se totiž tendle drobnej rénonc v mý i Béďový platební morálce stal už před mnohejma rokama, a ty hlavouni z nechvalně proslulýho vodboru komunálního vodpadu na něj nezapomněli, a vobeslali masivním poštovním atakem nebohý hřejšníky z celý Libně!

Vomlouvali se teda, že jde vo nouzovej stav, páč maj málo peněz na nájem, ministerstvo že ňák málo přispívá na bydlení, tak se holt budeme muset na tu jejich barabiznu složit my vobčani, aby naši pilný ouředníci měli pevnou střechu nad hlavou! Nemůžou přece spravovat záležitosti veřejnýho zájmu někde pod stanem, že jó!

Najednou vám přifrčí takový to auto… Ferrári, myslím, s tím vzepjatým koníčkem ve znaku, jak ho dělaj vobvykle jen rudý, jak barva rtěnky ňáký moc rozjetý ženský, že když pak jedete z úspěšný schůzky s ní domů, celá Praha se vám chechtá, páč máte ty votisky ouplně všude, i když stará mě ubezpečovala, že prej se dneska už dělaj ty rtěnky neslíbatelný, ale já bych na to moc nespolejhal, třeba nám to holky jen nakukávaj, abysme se nebáli vyznáníček a něžností, a pak se nám ty potvory mohly smát, až vodkráčíme zase mezi lidi rudě vod nich voštemplovaný, jako že jsme jejich majeteček!

Tak todle rudý žihadlo mi málem přejede nohu, frajér zastaví tak prudce, až se vod masivních brzdovejch kotoučů vyvalí bílej kouř, že jste si připadal jak na startu Velký Ceny Standy Hoška, a hrne se hnedka z káry, jak velká voda na Karlův most tehdá v roce 2002, že ten nápor zdivočelýho živlu už ani ty slavný velvarský vajíčka v jeho vomítce neudržely, a jeden pilíř se poroučel pěkně sešupem pod hladinu, že prej když to nejde, tak to nejde! Von Karel IV. dělal co mohl, ale ty neschopný hrázný z vltavský kaskády mu podrazili nohy, někdo zachrápal, zapomněl včas pustit kohouty a pak na matičku stověžatou poslal miliardu, ale né do rozpočtu, pěkně v tekutým stavu, metrů krychlovejch studený voděnky!

My už si říkáme, co ten vůl blbne, dyk sem stejně nemá co vjíždět? Zóna klidu, jak to vrchnost z radnice hrdě vyhlásila vloni, aby současně vydala asi tisíc vejjimek k vjezdu, že ji má každej druhej pitomec a je tam provoz, jak na dálnici D1 před slunečným vejkendem! Ale von na nás řízek ouplně přátelsky: ‚Halejte kucí, vypadáte schopný a přičinlivý, mohli byste mi tady pár minut pohlídat tudle mojí taliánskou krasavici, aby jí nevotravovali neuctiví chlupatý, co se neuměj chovat k ušlechtilejm cizinkám? Nebudete škodný, vo svý lidi se dycky bohatě postarám!‘ sliboval nám.

Já se teda chvíli rozmejšlím, esli mít pochopení, vono je přece jen trochu potupný i pro mně, zasloužilýho klienta pracáku, hlídat někomu káru! Ale von se vám zatvářil tak strašně nešťastně, jako že ho ty hladový chlupatý fakt pořád hrozně moc votravujou, aby si přivydělali, páč jak viděj tudle epesní kraksničku, je jim kompletně jasný, že je zavatovanej, tak mu rádi pustěj žilou!

A tak mu teda chápavě povídám: ‚Může bejt, vašnosto, ale jen chvíli, nemáme moc času! Jsme děsně bizy!‘ Von mě zahrne díkama, div mě rovnou nevobejme, jako bojovýho druha po velký bitvě, kdy jsem mu zachránil kejhák, a strčí mi se spikleneckým úsměvem do ruky kiliána, jen jako foršus doufám, a vodkráčí si v těch svejch rudejch italskejch koženejch botkách, asi aby byli s tou jeho plechovou krasavicí dokonale sladěný, prostě souzněný, jako jedno tělo, jedna duše. Když už do tý naleštěný frajerky nalil tolik prašulí, tak jí přece nebude dělat vostudu, nó né? Musí reprezentýrovat!

Asi za minutu jsou tam už samozřejmě městský benga, voni tam číhávaj hned nahóře u vjezdu, ale asi byli na gablíku, tak jim zrovinka todle Ferrári lstivě proklouzlo! Hlídku ved ňákej Lojza Dospiva, moc vostrej konstábl, s ním si neradno zahrávat, ten dokáže zkazit den! A von na mě hned pěkně zhurta: ‚Pane řidiči, víte, že je tady zákaz vjezdu? Vy asi chcete přijít hned na místě vo papíry a zvopakovat si autoškolu!‘ Já ouplně v klidu vodpovídám: ‚To není moje, pane komandýr, hlídáme to tu jen kámošovi, aby mu ňákej blbec nevodřel lak, von řikal, že hned dorazí, a případnou pokutu s váma hned srovná, von je děsně vodpovědnej vobčan!‘

Chlupatý na tu hříšnou káru přísně koukaj, jak si tam leží doslova rozpláclá na zemi, naleštěná, hrdá, vodvážná, sexy, že i mý jinak k autům dost chladný srdce se tetélilo, prostě ta žhavá Taliánka, jaká má bejt, vokolo trajdaj nadšený kolemjdoucí, co si ji fotěj a voblejzaj, znáte to, když někde něco takovýho epesního stojí, jak jsou lidi hnedle hin! Druhej z těch přísnejch drábů nakonec povídá, asi už vycejtil jistej vejvar do věčně prázdný a tudíž moc potřebný vobecní kasy, plus hřejivou pochvalu vod svýho vrchního náčelníka před vzorně nastoupenou jednotkou: ‚Tak si teda na majitele vozu taky počkáme! A zkontrolujem si rovnou, jestli to není kradený!‘

A tak tam stojíme ve čtyrech, jak trotlové, a lidi čuměj, co bude jako dál! Bylo ale vočividný, že když tam frajér ty vartující vopásaný uvidí, tak tam nepude, třeba byl dokonce v pátrání Interpólu, von přece vostrej italskej máfos může bejt původem i ze Žižkova, akorát se vejhodně přiženil až do Palérma, kdoví! To už jsem byl kapánek nervózní, a jak z toho ven?

Slíbili jsme mu přece, že mu káru pečlivě vohlídáme, dal mi za to vostatně slušný prachy, na který bych za kasou makal celý dvě krušný hodiny, a eště riskoval maňasa! Takže vodejít by bylo nečestný a tady jsem byl aspoň na čerstvým vzduchu, mezi lidma! Super brigáda, pěkně v keši, a přísnej ministr financí vo ní neměl ani ponětí, aby hladově zacinkal kasičkou a vyžadoval z vejvaru ňákej ten desátek! Dyk voni dneska všici jen natahujou ruce, to je hrozný!

A vono to asi vypadalo moc dobře, když takovou káru hlídaj nejen civilní hejskové, ale i dvě moc vážně, ba komisně se tvářící unifórmy! Lidi nás fotili vo sto šest a mysleli si, že určitě cobydup příde ňáká děsně ultimátní celebrita, co má nejen Ferrári a vochranku, ale má podmáznutý i místní vopásaný, co zajistěj bezpečnou eskórtu, aby pak nebyla tlačenice na podpisy, páč voni tydle fandové jsou vobčas moc dotěrný, hystericky ječej a vůbec dělaj davový scény!

Za chvíli tam stál vyloženě napjatej dav puberťáků a fanynek, kterej čekal ňákou poctivou šou, mobily a foťáky a památníčky všici pečlivě nachystaný, aby to vycvakli a hned to poslali někam do redakce Blesku, nebo dokonce i vyžebrali vlastnoruční echtovej podpis a pak se zčerstva pochlubili kámošům, co to vosobně zažili za velikou parádu, co votřese mediálním světem!

Nemusím připomínat, jak jsem se už cejtil kompletně blbě, prostě jak nuznej slouha, pucflek! Ale voni ty klucí vedle nás asi eště hůř a přišlo mi, že už jim to taky pomalu docvakává, jak to vlastně vypadá před lidma, veřejností! Ale asi si říkali, že holt služba je služba, a že je při jejím vodpovědným vejkonu nutný překonávat i blbý vosobní pocity!

Nakonec to vzdali, nevyplněný pokutový bločky si strčili zase zpátky do služebních brašniček, jen eště zahrozili, že prej si to s ním vyříděj pozdějc, že se z toho ten hřejšník jen tak nevyvlíkne, že mu to neprojde, že tu nikomu nejsou pro smích, a poklidně vodkráčeli číhat na starý vosvědčený místo, kde tejraj přespolní nebožáky. Já si voddech!

Nó a řízek si přicupital asi po půl hodině, podivně zchlíplej, rudou rtěnku měl snad i za ušima, strčil mi provinile další kilo a ptal se vopatrně: ‚Jak to šlo, dobrý?‘ a já mu na to pověděl: ‚Ouplně bez problému, vašnosto, služebníček!‘ A vodešli jsme s Béďou středem! Von prostě věděl, tendle chytrej vlastník Ferrári, jak ukočírovat svý lidi, aby ho zrádně nevyšplouchli!

To se holt pozná pravej máfos, kterej taky musí řídit velikou ilegální vorganizaci, a mít nesporný manažérský schopnosti, jinak by mu půlka zaměstnanců zdrhla s horkým matrošem a druhá si moc důvěrně popovídala s vopásanejma vo nový kariérní budoucnosti!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com