Tydle holky změněj svět

„Připadám si kapánek zbytečnej, pane obrlajtnant,” svěřil se posmutnělý Švejk nad druhým pivem. „Cejtím se zválcovanej dějinama. Jako tragická voběť vokolností! Zase! Co se nám to tady jen stalo? Podívejte se kolem sebe. Podívejte se do médií, votevřete si první časák, co najdete na stánku!

Najednou jsme všude, ale né my, vony! Tydle naše holky! Vona ani ta Veronika… promiňte, vlastně KAMIL… nakonec není tak špatná! Přijde mi, že se našla, i jako lidsky. Že se z ní stal lepší člověk, když v ní ty lidi věřej a spoléhaj na ní, že je konečně někým, že je důležitá. Nepočítali jsme přece, že se stane jednou z nás, měla nám toliko posloužit jako asset! Nechápu, co s ní Denisa provedla za mágii? Nikdy bych takovej mohutnej vobrat nečekal!”

„Tak to vidíte, Švejku. Časy se prostě mění! Společnost taky, lidi taky. Ale vidíte sám, že jim to jde moc dobře, tomuhle silnýmu týmu, se kterým máme tu čest pracovat. Naše PSYOPS cvičej se světem, a KAMIL není výjimkou. Vzpomeňte si, co nám tenkrát Denisa pověděla, že právě v našem skromným kanclíku to všechno začalo!

To, co dneska čtete v bulvárním časáku i seriózním deníku, nebo vidíte naživo v televizi, a jako jeden z mála vyvolenejch v tomhle státu víte, jaký je toho pozadí, to všecičko stačí vyjádřit pouze jediným pojmem: PSYOPS! V plný kráse, v nejryzejší moderní verzi, prostě ‚par excellence‘! A nelze zapomínat ani to, že jsme to byli právě my, vojáci, kdo kdysi dávno pomohl stvořit tento ultimátní poddruh vysoce strategickýho oboru, zvanýho Public Relations, skrze kterej elita realizuje tu svou moc nad společností!

A můžeme bejt nanejvýš hrdý i na skutečnost, že jsme tady v tom velikým bizu s nima,” pravil nadporučík pevně. „Bez nich bysme byli ničím, nikým! Já bych to, bejt váma, přijal, jak to je, a těšil se z toho, že jste u toho!”

„Všici máme svý místo, že jó,” vzdychl si Švejk, aby se ujistil, že ani on zde není zbytečný. „Jen teda nevím, čím si mám zasloužit ten vysněnej státní metál vod samotnýho prezidenta, když mi ty naše kočky vymlasknou všecko mlíčko? Zase vodejdu s prázdnou, je mi to už jasný! A přitom jsem v naší věci taky něco cennýho vykonal, nebo né?”

„Nezapomínejte, Švejku, že všichni někam patříme, a jsme užitečný právě tam, kde jsme. Vy, já, ony, my všichni! Sloužíme určitýmu vyššímu cíli. Nemá cenu řešit, jestli ona je žena, a vy muž, jestli dostanete metál vy, nebo někdo jinej. Důležitý je, že všichni něco přinášíme těm, který nás pověřili těma velkejma a náročnejma úkolama. A to je nejen velení a vyšší místa, ale i veškerej lid naší země, co je k nám dnes možná netečnej, ale zítra to bude jinak! Toho ony dosáhnou, získají jeho souhlas, a my jim v tom pomůžeme, jak jen budeme moct!

A uznání bych bejt váma neřešil. Hledejte stabilitu v životě. Ta je nad všechny peníze, i metály. Nejdřív musíte být šťastnej, abyste mohl být úspěšnej, jak říkal někdo moudrej!”

„Dám se teda do toho, a přinesu nový skvělý projekty. Můj slavnej seznam eště neskončil! Budete zírat, to vám povídám!” přislíbil Švejk, a tvářil se moc odhodlaně!

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com