Učiň lidu radost

„Z Ferdova vobsáhlýho vyprávění je zcela zřejmý, pane obrlajtnant, že tydle vokrajový kulty a kultíky pevně patřej i do postmoderní společnosti, aby když ňáká ztracená vovečka nemá kam jít, páč má hlavu v pejru z tý přemíry informací, co se na nás vodevšad valej, a korporátní ani vosobní život ji tak ouplně nenaplňuje, tak aby měla i vona možnost najít alternatývní životní naplnění, prostě se někam přihlásit do klubu, asi jako byly ty Rychlý šípy, a pak pevnou vejrou i jejím kázáním zachraňovat sebe, vostatní a svět. Mít ňákej smysl života, už konečně! Někam patřit, mít kámoše, co vás podržej!

Blbý jenom je, že těch vomezení a povinností je v těch náboženskejch vorganizacích až moc, a koho by to bavilo? Jó, udělat ňákej vychytanější, márketinkově pokročilej kult, to by se tam lidi hlásili ve velkym, a dobře by věděli, proč! Že si všestranně užijou, že uspokojej svý potřeby! Takže nezapomínat ani na poctivou divérzitu, páč kde jsou ženský, tam to dycky hezky žije!

Třeba taková správná dýza, jako byl ten slavnej ‘Diskoland’ u nás v Libni, to vám byly nezapomenutelný mejdany! Tam jsem vám potkal kolik vosudovejch krásek, a jak jsem se během tý duchaplný konverzace s nima duchovně povznesl! A že nám to pak nevyšlo, za to si můžu jen sám, viníkem byla jen moje vlastní blbost a citová pasývita! Dyk ty holky ve mně viděly svýho vysněnýho prince, za kterým by šly klidně na konec světa, jen aby mohly bejt se svou životní láskou! Jenže když věčně nejste doma, páč zrovna zase nasáváte v hospodě, abyste spláchnul blbý pocity a věčný životní krize, jak se pak máte se svou Julií potkat? Není teda divu, že si holka záhy shání jinej šlechtickej erb, do kterýho by se mohla s radostí zakoukat, a její srdečnost bude konečně vopětovaná!

Připomíná mi to ale, že esli má bejt byznys efektývní, musíte ze svý korporace taky udělat kapánek kult! Musíte ty lidi vtáhnout, přesvědčit je, aby nasáli vaší firemní kulturu, následovali jí i mimo práci, žili podle ní, a to znamená, úspěšně to šířili dál, rádi a dobrovolně, stali se prostě nadšenejma a sveřepejma vobhájcema vaší korporace, vaší jedinečný korporátní kultury! Šiřitélama vejry, kterou ze sebe vyzařujou, kamkoliv přídou, a voslovujou tak neprobuzený davy, dosud nenaplněný, lačný po zasvěcení do vyššího smyslu života!

Nemusí přitom jít primárně vo peníze, jako plat, co jim za to vznešený ousilí dáte, navopak! Vy musíte těm lidem nabídnout možnost uplatnění, seberealizace! Až do tý ourovně, že by pro vás dělali klidně i zadarmo, páč hodnoty, co u vás dostávaj, jsou cennější, než prachy, který se stejně hned rozkutálej, to vám dneska jde náramně rychle, když dorazej všecky složenky, nebo si zajdete někam vyhodit z kopejtka!

Dát jim teda třeba vosobní růst, po tom jsou lidi celý říčný! Nebo sociální síťování, networking! Možnost přímo se podílet na něčem, co má budoucnost, co kvete! Co má vysokej společenskej smysl! Tomu se třeba říká CSR, v překladu korporátní společenská vodpovědnost, vo tom jste už někdy slyšel? Moc dobrá věc, a kolik vám získá respektu a publicity!

Kdybyste nabídnul lidem záchytnou životní síť, ve formě správně modelovanýho kultíku, a s tím možnost seberealizace a naplnění, nó tak to za váma přece poběžej, ve vlastním zájmu, páč jim dáte všecko, co potřebujou podle tý pyramýdy Maslowovejch potřeb, nebo jak se ten vědátor jmenoval!

Halejte, a k čemu je to slavný schéma vlastně dobrý? Abych věděl, že se potřebuju nažrat a taky ňáký prachy, na to přece nepotřebuju moudrou bichli s vobrázkama, to dá rozum! Říkám vám to pořád, moc tydle pochybný vzdělance rozmazlujem, a voni pak z nudy, jak jsou vytržený z reálnýho života a věčně zahloubaný někde v potemnělý laboratóři, vymejšlej ouplný kraviny, který lidstvu pranic neprospějou, jen mu eště víc zamotaj šišky!

Vemte si taky třeba, jak je všude hrozná fluktuace, páč lidi jsou věčně nespokojený a pořád hledaj něco lepšího. Takoví pracanti jsou k ničemu – přídou, vošolíchaj to, vodejdou. Zato kdybyste jim ale pečlivě vložil do jejich bystrejch hlavinek, jako tou mystickou kultovní atmosférou, že u vás jim dycky bude nejlíp, vraceli by se k vám, jako můra k zářivý svíčce, nemohli by prostě nikdy na ten strašně příjemnej prožitek zapomenout, a eště by na vaši skvělou korporaci dávali tipy svýmu vokolí! A vy byste jim za to mohl dát ňákou slušnou provizi, že vám jako dohodili další kavky!

Prostě jednou by si čuchli k tý nádheře, a pořád by je to lákalo, pořád by jim to připomínalo, kde ve světě najdou teplo, lásku, pochopení, podporu, což vopravdu nejsou hodnoty, který by se válely na každým rohu, nebo rostly v každým vovocným sadu a stačilo si je utrhnout! To by potom byla nevídaná spjatost všech zaměstnanců s korporací, co říkáte?”

„Zní to jako docela životaschopná úvaha, Švejku. A mimořádně v ní není nic kontroverzního, co by mě znepokojovalo! Vůbec tyhle kultový a byznysový věci jsou docela relaxační, to vám povím! Tady se doufám zdržíme co nejdéle, člověk si u těch keců o ziskách a víře tak krásně odpočine!”

„Vidíte, pane obrlajtnant, jak do vás taky vstoupila pohoda a klid! Vo tomdle požehnání přesně mluvím! Najednou nic není problém, vidíte všecko pozitývně, a život se vám tím dá do pohody, všecko se srovná a zastaví, dostaví se mír! Né proto, že jste sehnal svou vysněnou práci za děsný prachy, aby vám sousedi i kámoši záviděli, ale že je tam ta přidaná hodnota, která vás uklidňuje, ba až sladce konejší! Není to skvělej, dokonalej pocit, nejlepší, co jste kdy zažil, pokavad pominu ten slavnej den, kdy vám na ramena konečně přibyly důstojnický prýmky? Cejtíte se prostě skvěle, přiznejte to! Zázrak, co říkáte!

Kdybysme todle lidem dali ve velkým, i společenský poměry by se rozhodně zlepšily, vo našem velkorysým vobchodním sukcésu ani nemluvím! Velkej byznys je prostě krásnej svět, a kdyby mi moje velká vojenská kariéra náhodou zkrachovala, von ten život je někdy děsně nevypočitatelnej a rád vám jen tak pro srandu škrtá vaše pečlivě narejsovaný vosobní plány, hledejte mě voháknutýho v luxusním kvádru, někde v oficíně špičkový korporáce! A nebudu tam dělat žádnýho pucfleka, to mi věřte, to mě málo znáte! Patřím na vysokou manažérskou pozici v tom proskleným mrakodrapu, co se pyšně tejčí k vobloze a mejří ke hvězdám, vo tom není nejmenšího sporu!”

„S váma by to tak vytrhli, Švejku! Do roka a do dne by zkrachovali! Vaše zaručený rady by je přivedly akorát tak na zcestí, stejně jako brzy tuhle Agenturu!”

„Tak s dílčíma ztrátama se v lítým boji musí počítat, to dá rozum, pane obrlajtnant! Důležitý je, že na konci celý tý pohádky bude pořádnej vejvar… a ten vodpovědně zajistím!

A poslyšte, když se teď tak hezky bavíme vo tý rajcovní ekonómii! Slyšel jste někdy ten krásnej pojem ‘sebeplnící proroctví’? To tady znaj moc dobře, hlavně když se jedná vo ten run na banku, kdy se rozšíří ňáká negatývní zpráva, jako že je banka blízko insolvence, a co udělaj drobný vkladatelé, střadatelé, prostě vlastníci tamějších účtů?

Nó hned běžej, jak vo život, a vybíraj na přepážkách i z bankomatů ve velkým, aby eště zachránili z ouspor, co se dá, a nevocitli se pak bez prostředků, až na jejich domácí bankovní oustav bude uvalená ta nucená správa, to byste taky mohl čekat na svý prachy celý dlouhý roky, a esli byste je vůbec eště někdy dostal vod těch lhostejnejch hlavounů zpátky!

A jak tam ten dav vtrhne, tak se ta banka, i kdyby předtím byla sebezdravější, s trezórama plnejma naloupenýho zlata, nakonec v tý insolvenci vopravdu vocitne, páč jí ty davy outočníků prostě zruinujou! Vona totiž žádná banka na světě není tak likvidní, aby vokamžitě vyplatila všem majitelům účtů jejich prachy, jako najednou, když na ni naběhnou, má totiž svý aktýva rozložený všude možně, a dlouhodobě, aby se pořádně vydělalo, a to všecko nejde stáhnout hned zpátky do keše! Docela zajímavej rozvratnej mechánismus, né?

Fakticky se takhle dá vovlivňovat celá ekonómika, a ta ekonómická válka, to je taky jeden z našich zájmů, né? Von se tendle motýv používá v konkurenčním boji, je to vlastně taky taková vychytaná psychológická voperace!

Kdyby se něco semlelo, budeme ouplně přesně vědět, jak položit nepřátele: prostě vo jejich bankách rozhlásíme, že krachujou, a poplašený nepřátelský vkladatelé udělaj zbytek práce za nás! A když jim ouspěšně nahlodáme ekonómiku, tak za co nakoupěj patróny na ňákou zlotřilou invazi, nebo válku? Dyk budou ouplně černý, jako já eště nedávno! A než se zase postavěj na nohy, připravíme takovou vobranu, že už to rači ani nezkusej, páč budou dobře vědět, že by vokamžitě dostali přes držku, a jak! Každej vobčan pěkně erární vidle do ruky, a garantuju vám, že to frajeří hnedka na hranicích votočej, páč by to bylo předem ouplně ztracený!

Nó, a nejni to vůbec nádherný? Tadle ekonómická válka, to je moc hezká věc! Nebude se bojovat flintama, ale kecama, vono to i vyjde lacinějc, a v tom jsem navíc fakt dobrej, dyk mě znáte! Ukecal bych i ty Eskymáky, aby si vode mně koupili ledničku, a eště by se ke mně za rok voddaně vrátili pro novej, vejrazně inovovánej vysněnej model, top prémium klasa luxus epes, paninko voháknutá v medvědí kožešině, s integrovanym džusovačem, pokročilým vejrobníkem ledu a digitálníma hodinama, abyste snad v tý Antarktýdě nezaspali, taková bílá noc je prevít a ráno se vstávat do worku musí!

NÁTO si mě eště bude náramně považovat, to vám povídám, až se dozvěděj vo tomdle zázračný konceptu Nekonvenční vojenský taktiky! Asi jdu hned vodeslat krasopisně vyplněnou přihlášku do toho Brusélu, jináč to nevidím! Cejtím se plně kvalifikovanej, stát se taky ňákým hlavounem, kterejch tam beztak živíme hejna, a mít taky děsně pomazanou hlavu, jako voni, ze který padaj zásadně jen převratný moudra, aby byl světovej mír zachovanej navždycky, dávno potom, co mě poslední flaška zklátí k zemi, jak podťatej smrk někde v lese, co překáží hladovýmu developérovi, co se vodpovědně rozhodl, zkultůrnit naši krásnou krajinu ze zavostalý zemědělský na moderní urbanizovanou, pokrytou asfaltem, aby se po ní kárám dobře jezdilo a nevošoupaly si pneumatičky!

Víte vy vůbec, kolik taková jedna guma dneska stojí? Drahá sranda, to vám povídám! A potřebujete hned čtyry, to dá rozum! V příštím životě chci mít kaučukárnu a pneuservis, to je snovej kšeft! Dvakrát ročně se vám tam navalej davy, že děláte pořadníky, jak na Ples v Opéře, holky vám lezou do pelechu, aby se jejich plechovejm miláčkům dostalo zvláštního zacházení, a všici cálujou, co si řeknete, jen aby už měli přezuto a mohli zase drandit vodnikuď nikam, ale na plnej plyn! Vono vůbec spousta lidí jsou votroci svejch kár! Najdou šrám na kastli, a skoro z toho brečej, jak jim to bebí na autíku poškozuje jejich sociální státus, na kterým tolik lpěj!

Von ale člověk musí mít velký cíle, jináč jen přežívá, a nikam to nedotáhne! A já už se dál předbíhat jinejma pitomcema ve frontě na vejkonný funkce a metály nenechám! Nejčko je řada na mně, abych dostal ňáký to požehnání vod lidu, mandát, aby se věci konečně změnily k lepšímu, a vybředli jsme z toho vobecnýho morálního marastu, jak vonehdá kvákal ten slavnej politik Vedral, jak ho pak načapali s ňákou mladičkou, naivní letuškou z druhořadejch érolinek při nesporným smilstvu, a von celý zemi směle tvrdil do vočí, že se jedná vo pouhý nedorozumění, a že prostej lid stejně nejni dostatečně filozoficky kvalifikovanej na to, porozumět jeho vysoce ušlechtilýmu životu a vejznamu duchovního spojení mezi dvouma spřízněnejma dušema!

Vona to ale jeho stará vzala pěkně do ruky, bez vohledů na morálku i duchovno, a kde je dneska frajérovi konec? Živoří někde na Jižáku ve vošuntělým šedivým paneláku, a panička si zatím rozmazuje z ouspor mladý hřebečky, a celej lid ji i přesto miluje, že nelítá někde ve vejšinách, ale má smysl pro vopravdickej život, kterej se nežije nad bichlema, a soudit zpatra vostatní, poučovat je vo morálce, vohánět se vlastní nabubřelostí a pejchou, to je až moc snadný, ale příroda je spravedlivá, takže to mívá spravedlivý následky!

Ale to vám ve slušným kultu nestane! Tam vám všecko hezky a názorně vysvětlej, že i blbej začne zářit z vosvícení, a stane se pochodní pravdy v temným světě! Aspoň tak jsem to vonehdá četl v jednom šestákovým románu vo tom Šerlokovi Holmsovi. To bylo takhle…”

Švejk 2: Elita Armády – Kapitoly

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com