Už rači nešpekuluj

„A co když to Denisa chtít říct nebude?” nadhodil Švejk. „Jako ten Velkej Vont, taky mohl mluvit, stačilo ukázat prstem, a jeho klucí by toho zlotřilýho vejrostka vokamžitě rozkopali, a eště na něj poslali vopásaný, dyk von byl přece i na outěku z toho pasťáku!

Jenže von Vláďa nemohl, páč by vohrozil svýho tátu, kterej měl sám taky pořádný máslo na hlavě! Proto musel mlčet, a nesměl jít zpívat ňáký líbivý symfónie na fízlárnu, navopak, bejt s vejrostkem moc dobrej kámoš, a navalit toho mýtickýho ježka v kleci, páč tendle hamižnej, zkaženej vejrostek chtěl vejrobní plány toho hlavolámu prodat ňákýmu lačnýmu továrníkovi, a vyvařit na tom prachy, aby mohl utýct někam za voceán, a začít novej život bez byrókratickejch vokovů, kterejma ho stát vomotal, oudajně v počestným zájmu vochrany těch mládežníků,” připomněl Švejk volně děj knihy.

„Tak potom ale máme, Švejku, velikej problém! Patová situace, co jim nahrává, natož, vědí-li, že to ona, ani její zdroj, nemohou nikomu dál poslat! Pak jsou nám všichni shora k ničemu. Protože ona pořád bude, spolu s tím jejím zdrojem, trvající problém!”

„Není to ta její ségra, napadá mě?” odbočil Švejk. „Vono se tam vo ní přece pořád mluvilo! Ta u Armády, však víte? Vod toho Avendžru? Kde by se k tomu dostala, to nevím. Třeba v archivu, možná spí s archivářem, a ňák se to dohmátla! Voni i tydle pečliví archiváři maj svý tělesný potřeby, že jó!”

„Připouštím. Rodinnej svazek, a taky, jako v knížce, jsou v šachu obě. Teď jen, co my s tím vším? Půjdeme-li za Denisou, dopadneme jak Rychlý Šípy, když šly za Vláďou, aby teda řekl, co je to za průser, ale on je bez vysvětlení odmítl!”

„Halejte, pane obrlajtnant, ale na tu její ségru se dostanou časem taky! Až pochopěj, jako my, že tam jde vo rodinu, což je dycky jedna z prvních možností! Jakmile zjistěj, že Denisa nemluví, i když by měla a mohla, aby provedla protiúder, jasně uviděj, vodkud vítr fouká, a že je vodkrytá!

Proto nám řekli, abysme ji jako vyplašili! Čekaj totiž, esli přizná barvu, nebo bude mlčet. Esli vokopíruje chování Vládi Dratuše, nebo né. Proto říkali, že je jim jedno, esli něco cekne, nebo né! Budou vědět svý, v každým případě. Vona je vlastně tou mlčenlivostí sama přihraje k pravdě!

A teď, co když půjdeme za Denisou, a udeříme na ni, že víme, že to je přes ségru, nebo někoho jinýho z rodiny? Že ať to vyklopí, jináč zpravodajci prošetřej celou její famílii, a najde se tam to problematický spojení, kvůli kterýmu vona musí mlčet? Takže by jí to mlčení nepomohlo, pravda by se nakonec vyjevila!”

„Jenže v tý chvíli si ji taky můžeme poštvat proti sobě, vy blbe! Chápete? Pak proti nám půjdou docela všichni, jedna i druhá strana! Všem budem nepohodlný, a pak s koupačkou ve studený vodě počítejte!”

„Hm, a vocitnem se mezi dvouma mlýnskejma kamenama, voba nás budou semílat. Nó to je teda bezvadný! Tak co teď dělat? Nahlásit, nebo v tom Denisu nechat, a poslechnout je? Ať si to vyžere, nemůže nás dostávat svejma zájmama do průseru, nás, který voddaně sloužíme branný moci, sakra! Ňáká její vosobní věc prostě nemůže kazit zájmy celý Armády, potažmo státu!”

„No jo, Švejku! Ale představte si, že Denisa ví, že s náma mluvili. To mohl bejt taky taktickej tah, vod nich. Takže ona teď ví, že můžem bejt na stopě k pravdě, protože oni o její sestřičce nikdy neslyšeli, ale my ano, a to ona ví určitě!

Zatraceně, vždyť my pro ni můžem bejt fakt hrozba! Víme něco, co ona nechce, aby se vědělo, protože je to její slabý místo! A my dva teda máme v packách plnotučnýho Černýho Petra! Paradoxně se u nás totiž scházej zájmy obou stran: víme jak něco o nich, tak víme něco o ní! A to není dobrý. Ne oni, ale ona si to může spočítat. Ona po nás může jít!

Haha, a představte si, že nakonec je na nás pošle přímo ona! Jo! Udělaj totiž čestnou dohodu, že se pohřběj starý temný věci, tyhle zesnulí Dymoráci a zetlelý kostry ve skříni, začne se hezky odznova spojenýma silama, ale nejdřív se musej pevně utáhnout volný konce, což jsme my dva! Takhle to funguje. Prodá nás! A ještě na tom vydělá. Hernajs, i takhle důmyslně to mohla plánovat! Že nás prostě odstraní, touhle komplikovanou hrou.

Takže pokud ona s nima teďka jedná o míru, a o utažení těch volnejch konců… jsme chodící terče! A nepomůže nám nikdo. Zpravodajci, ani Policie. Oni mají trumfy, a oni mají zájem. I jedna z těch stran jako nepřítel by byla problém. Ale ne obě. Obě najednou, to je křížová palba! Absolutní taktická výhoda!”

„To se mi snad jenom zdá, pane obrlajtnant!”

„Jo, Švejku, zahrávali jsme si! A je možná čas na ústup. Ne, na útěk! Zahodit kvér a bágl a sumky a všechny ty krámy, z toho nevyjímaje vojenskou knížku s tou vznešenou přísahou, a zachránit aspoň holej život! O nic jinýho se teď už nehraje. Klidně zapomeňte na povinnost k zemi a vyšší zájmy. Naše krky jsou teď ty úplně nejvyšší zájmy!

A co vaše holka, dáte jí nějak vědět, co se tu semlelo, kdyby něco? Správně byste neměl, však víte, konspirace.”

„Né, kdepák! Tím bych si vůbec nepomohl! Akorát by mě sváděla těma řečičkama typu: ‚To bude dobrý lásko, hlavně pojď domů, vyřešíme to!‘ A pošle mě těma svejma láskyplnejma hloupejma kecama akorát tak na krchov, a pak si bude šnuptychlem utírat slzičky, než ji ze smutku vysvobodí ňákej novej švarnej jinoch, se kterým vodkráčí ruku v ruce do západu slunce, jak v romantickým filmu!

Teď musím bejt silnej, a my vobá, pane obrlajtnant! Možná nečekaj, že bysme si to tak rychle a do důsledku spočítali. Myslej si, že za chvíli budem jak navedený likvidovat kancl a řešit to s ní, a vůbec nepochopíme, že vo ňáký blbý disky a data pranic nejde, že pochodujem přímo pod šibenici!

Mohli s ní bejt domluvený už dneska, a jedou podle plánu. Mrcha jedna! Že jsme jí nevyměnili hned, co říkáte? Zalepila nám voči lákavejma vizema vo sukcésu, a přitom nás pěkně vedla do bažin, do močálu. A teď jsme zahučeli do pěknýho bahna!”

„Hehe,” zasmál se nadporučík, „a možná ten loutkář je dokonce úplně vymyšlenej! Chápete, jen aby nás obě strany, Denisa i voni, zmátly! Víte přece, jak jsme tu furt řešili ty teorie, kde je pravda? Zaměstnali nás, vložili nám do hlav nějakou falešnou pravdu, a my pro samý spekulace přestávali vidět, co se doopravdy děje kolem. Ale nakonec jsme na to přišli.

A teď už to úplně přeženu. Dejte mi panáka!

Co když se nás chtěj zbavit úplně nejelegantnějc tím, že si vymysleli tuhle šarádu, a vědí, že tu teď sedíme a uvažujeme o dezerci, totálně vystrašený? Co když o to šlo úplně od počátku? Aby agošku ovládli, a těch 10 míčů rozpočtu? Klementová, Dvořáková, pátá kolona. Perfektní. Jsou to chytrý holky!

Takže máme taky možnost, jít teď do kanclu, všechny si svolat, včetně těch dvou cizích trotlů a starosty, a úplně všechny poslat do prdele, že jim to nežerem. A vymalováno!

Ahááá! Proto oni ty dva šašci věděli o všem, co děláme! Žádnej odposlech! Ta mrcha Klementová, nebo Denisa jim to sama řekla! Ta mrcha navedla starostu i je – proti nám! Proto s váma Denisa šla, proto se vložila. Oni byli jen statisti její hry. Žádný tajný info! Žádnej Dratuš, ani Dymorák! Jen pár hnusnejch podlejch krys, co hrabou do svejch koryt. To ta mrcha řekla úplně přesně.”

„Tak to je řešení dne, pane obrlajtnant. Všechny poslat do hajzlu, haha! Ale jak to provedeme prakticky?”

„Jak říká klasický heslo: ‚Rozděl, a panuj!‘ Nejdřív poštvi dosavadní kámoše proti sobě navzájem, aby nestáli v jednom pevným šiku proti tobě, a jak se budou hádat, pěkně je po jednom vyřídíš. To budu muset udělat sám, jako velitel.”

„Kdybyste padnul, pane obrlajtnant, ať už doslovně, nebo se vás zbavěj jinak, jako ouřední mašinérií, tak já je všecky po jednom vobejdu, a jako ten hrabě Monte Christo jim provedu ouplně to samý, co voni vám. Dostanou to spravedlivě!

A jednou třeba naše uznalá republika zjistí, zač jsme tady voba hrdinně bojovali, a ňáký ty zasloužený metály nám třeba eště dá, sice kapánek pozdě, ale přece, jak se říká!

Doprčic! Napadá mě, jak ho jen dostanu pro dědu, když vy skončíte? Já vás potřebuju živýho, abyste mi s tím pomohl!

Halejte… a nechtěli nás teda nakonec vodstranit kvůli tý kauze mýho dědy?”

„Švejku, no tohle je teda progres! Nakonec snad ještě zjistíme, že jsme oba byli odstraněný kvůli událostem před sto rokama! No to je neuvěřitelný! Co ten váš děda vlastně provedl tak tajnýho? Rukopis? To ale ví celý krajský velitelství, to tam Klementová kvákala všem, veřejně. Tak něco jinýho? Co se v jeho složce nepíše? A proto to utajování? Zpravodajci na něm měli zájem?

Já už fakt nevím. Asi tady dopijem tu flašku, půjdem do kanclu, všechny pošlem do hajzlu, necháme se zavřít do temný kobky, a pak se začnem, jako ten váš hrabě Monte Christo, prohrabávat ven!

Víte co? Běžte se domů ještě vyspat, ať vaše přítelkyně není sama, a nepomluví mě, že vás tahám po nocích po pajzlech, jako je tenhle. A přijďte ráno normálně do práce. Máme zejtra malý interní vyřizování!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com