Valí se na nás sláva

Milý Pepíku, začínal Anny dopis, do kterého se Švejk začetl, celý udivený.

Nezlob se, že Ti píšu a neřeknu Ti to osobně, ale asi mi to došlo, že k sobě nepatříme, a proto odcházím.

Mám Tě ráda, ale poslední dobou ses změnil. Někdy se v tobě nevyznám. Mluvíš o podivných věcech, a to není nic, co bych chtěla mít v životě. Chci mít klid, nestojím o velkolepý sny a touhy, jako Ty, chci jen v klidu žít, a netrápit se ničím.

Přeju Ti samozřejmě úspěch na tvé nové životní cestě, zasloužíš si ho, po všech těch letech hledání, čekání a strádání, ale já po ní už nepůjdu s Tebou. Věřím, že moje důvody pochopíš.

Až se vrátím, odvezu si věci.

Hodně štěstí,

Anna

„Tak se mi zdá, že se se mnou asi rozešla holka, pane obrlajtnant! Vomlouvám se, že vás seznamuju se skutečnostma mimo služební potřebu,” svěřil se Švejk nadporučíkovi.

„Ale neříkejte? To mě mrzí! A řekla vám, proč?”

„Jó, něco napsala do dopisu, ale vlastně je to tak lepší. Vona je chytrá, a asi vycejtila, že stejně už za chvíli dostanu ten velkej metál, a pudu za lepším do Mónaka, nic mě tu nezadrží, ani vona! Tak asi pochopila, že se naše cesty nezvratně dělej, a ulehčila mi to. Jó, vona je holt ryzí charaktér!”

„Říkáte to, jako kdybyste ten rozchod vítal,” nesouhlasil nadporučík. „Abyste nezpustnul! Bez ženský ruky to jde s chlapem z kopce! Očekávám stále vzornou ústrojní kázeň!”

„Ale prosím vás! Prádlo si do pračky umím hodit taky, a hlavně, za chvíli už je to tady, cejtím to! Něco se stane, semele, a my budem ouspěšný, vobstojíme, a splněj se všecky naše sny! Dyk já už se ouplně tetelím! Valí se to na nás, ta sláva, to vám povídám! Už si pomalu dělejte místo na vašich ctěnejch nárameníkách, páč vám tam brzo přibyde pořádnej kus lesklýho kovu!

A kdybyste, pane obrlajtnant, dovolil, tak jsem na tendle velkej nadcházející vokamžik našeho slavnýho outvaru proaktývně připravil i takovej drobnej voslavnej song. Tklivej, ale současně vodvážnej, dunivej vojenskej marš!”

A za chvíli se již dokořán otevřenými okny nesl celými Dejvicemi bitevní chorál:

Tluče bubeníček,

tluče na buben,

a svolává hochy:

hoši, pojďte sakra ven,

žít svůj brannej sen!

Ať je slunko nebo mraky,

zahrajem si na vojáky,

holá holá héj,

nikdo nemeškej!

Tluče bubeníček,

tluče na buben,

a svolává hochy:

hoši, pojďte sakra ven,

metál nám dá prezident!

Zahrajem si na vojáky,

máme flinty i bodáky,

holá holá héj,

nikdo nemeškej!

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com