Vojenskej hip-hop

„Já jsem ňákej Anton Kadlec, ale řikejte mi zásadně Magšot, na nic jinýho neslyším, na to teda předem bacha!” uvedl se rapper zostra, když osobně nakráčel do kanceláře Agentury.

„Mag-šot?” neubránil se nadporučík údivu.

„To je takovej ten hezkej vobrázek na památku, když vás vyblejsknou na fízlárně po zadržení, abyste měl suvenýrek z toho velkýho tóča, ve kterým jste byl samozřejmě ouplně nevinně, další voběť ouředního vomylu a nepřesnýho, ba křivýho svědectví ňákýho pitomce!” vyložil Švejk. „Píše se to ale MUGSHOT, je to prej englicky! Von totiž každej chytrej muzikant dělá svý songy rači v engliš, aby získal zahraniční publikum, prodal víc desek, a mohl se stát celosvětově slavnou persónou! S pár miliónama místních jste pořád jen béčko. Trendem je globální uvažování, využití možností! Vona i muzika je biz, a jak tvrdej! Dyk ji dělá každej druhej. Prosadit se, to chce speciální vopatření, doslova PSYOPS!”

„Docela kůl jméno, né?” žádal Magšot uznání. „Von je to takovej vychytanej dvojsmysl, vašnosto! Může to znamenat i ‚blbá trefa‘, něco jako, že narazíš na vostrou partu, který se nelíbí, že se jí s matrošem potuluješ po rajónu bez povolení, a když si ve tři ráno, kdy Praha patří jen drožkářům, fízlům, lehkejm holkám a nám máfosům, vyřizujete účty patrónama, chytíš jednu přímo do zadnice!”

„Vy tím teda asi naznačujete, že jste na policejní stanici dost často, a spíš než jako svědek podezřelý,” bránila se Denisa těžko smíchu.

„Nó, tak ňák! Život na ulici, to je šikmá plocha, rychlej sešup do pekla, bejby! Jeden den ti patří celej svět, když ti vyjde velká rána, a už druhej den tě nelítostnej vosud třeba zašlape do země! Všecko se děsně rychle mění, jen co se ráno probudíš, musíš hned dávat rány, taky je dostáváš, zepředu, zezadu, jizvy přibejvaj, jak furt bojuješ s lidma i vosudem, s jediným cílem, aby ses dostala z ghétta! Měla konečně to, co normální lidi! Klidnej šťastnej život, kdy se furt nemusíš votáčet přes rameno, držet si dotírající vlky vod těla, nosit po kapsách kudlu!

Žít na periférii, to se jeden den cejtíš, jako král, polonahý důry ti zobou z ruky a z koksu si můžeš stavět sněhuláka, a druhej den žereš trestaneckou polívku, a místo ve vile někde v Jevanech čumíš skrzevá mřejže na šedej dvůr!

To jsou takový neúprosný zákony street bizu, přeložim pro blbý, pouličního byznysu! Ale co člověku zbejvá, když se narodil v ghéttu, a je sociálně vyloučenej? Jsou mu vodpíraný možnosti, tak jak se má stát někym? Zbejvá jediná cesta: vydobejt si respekt ulice!

Máte tu docela chytrý kočky, hale! A vypadá i bystrá, že umí do pěti počítat, to mám u labutí nejrači! Teda, hned po pořádnejch… dyk víte! Ty zviřátka, jak mečej, když se jim šáhne na bradičku s těma dlouhejma fouskama!”

„A to vašim posluchačům imponuje? Že jste… zločinec?” neubránil se nadporučík rýpnutí.

„Tak moment, vašnosto, zatím mi nic neprokázali! Na mě jsou krátký! Dýluju totiž ve velkým, nejsem žádná malá bezcenná rybička z nároží, ty vybíraj denně podběrákama, ale na pořádnýho sumce už si netroufnou, tak to je, ten by jim ty sítě totiž protrhnul! S těžkou váhou už nepohnou!

Je samozřejmý, že mám krytí z nejvyšších míst, jako každej správnej hustler,” zamířil Magšot ukazováčkem vzhůru, a tvářil se tajemně. „Street biz není vo tom, vole, stát na rohu a čekat na kavky, to umí každej pitomec, ale je to i vo pečlivým budování kontaktů a krytí shóra. Prostě si stavíš impérium!”

„A současný král? Jaký k němu máte vztah?” zajímala se Denisa prakticky.

„Mám s tím frajérem Excelsiórem nevyřízený účty eště z minulosti, překazil mi velkej kšeft s Kolumbijcema, kterej mě mohl udělat legendou libeňskýho podsvětí! Šlo vo sto padesát káček matroše, jako kil, to my takhle zkracujem kvůli vodposlechům, abysme vopásanejm neulehčovali džob, a jeho hřejchy můžou smejt jen dvě věci: buď pět míčů vodškodnýho, v keši, předanejch zejtra vo půlnoci na benzínce u Rudný, anebo, že ho počestně sesadím z trůnu, a vkráčím do síně hudební slávy, navždycky! Král může bejt dycky jen jeden!

Ten šupák vládne ouplně bez konkurence, vobklopil se takticky těma nejlepšíma nohsledama, co mu dělaj muziku i vídea! Špičkoví profíci, ty jeho shity maj top úroveň, to se musí nechat! Všici vostatní klucí ze scény jsou na něj krátký a chtě nechtě ho musej respektovat, aby jeli na vagónu s kapelou!

Vo tom, že jedině von z celý scény fakt prodává ňáký desky, ani nemluvím! Má prostě publikum, jeho koncerty jsou dycky narvaný, je to událost, šou! Když někam přijede, jak v Praze, tak někde v zapadlý bezejmenný vosadě, kde za posledním barákem už začíná boubínskej prales, kam se s voblibou vodkládaj různý nepotřebný věci i nepohodlný nebožtíci, tak lidi prostě zažijou skvělej mejdánek!

Musí se uznat, že to dělá dobře! Talent! Tím věčí je to vejzva, vystartovat po něm ve velkým! A vodstranit ho z trůnu, jednou provždycky! Máš jen jednu šanci, bejby, a jak jednou ztratíš respekt, zpátky už cesta nejni!”

„My bychom ale rádi pomohli Armádě,” připomněl nadporučík. „Pokud vám ten váš úspěch zasponzorujem, potřebujem něco dostat zpátky!”

„To není žádnej problém, s tím jsem srozuměnej předem a mou část dohody dodržím, vašnosti! Já jsem vo tom už tady s Pepíkem mluvil! Líčil mi, že jde vo jakýsi budování značky. Vy ji potřebujete, já ji potřebuju! Máme společnej zájem, jinejma slovama!

Pokavad bude naší společnou značkou ta vaše Armáda, tak proč né? Pro mě je to další možnost, jak si najít nahóře na vysokejch místech mocný přátele! Rád bych už skončil s hustlem a dál dělal jen muziku, jako ten americkej frajér 50 Cent, a časem možná pudu i do politiky, aby se poměry u nás konečně zlepšily, a mladý lidi dostali víc šancí! Pokavad se budu Armádě líbit, tak přece nasype další penízky, a vohlídá můj ouspěch? To je pro mě vejhodnej biz! Takže todle je v ól rajtu, milý zelený panstvo!”

„Vona je ta vlastní značka moc potřeba,” vložil se Švejk. „Bylo by trapný, kdyby Magšot zpíval vo tom samým, jako náš arcinepřítel Excelsiór! Jako pohrdání, dýlování, prachy a tak! Potřebuje mít něco svýho, vlastního, jedinečnýho, a nejlíp víc stravitelnějšího pro stát, kterej by ho dokonce fakt mohl proti Excelsiórovi podpořit!

Ten řízek už rozčílil moc slušnejch lidí. Moc na to tlačí a kazí nám mládežníky! Jak to zastavit? Tady máme asset, páni hlavouni! Dodejte podporu, a my zařídíme, že Excelsiór přestane se svou rozvratnou propagandou, a zaleze někam pod kámen, poníženej a poraženej, už se zmůže akorát tak na emigraci!”

„Von to tak vejslovně chce, a vlastně potřebuje, jako bejt kontrovérzní,” vysvětlil Magšot pravidla. „To patří k týdle muzice! Musíš bejt pořád slyšet, musíš bejt vostrej, vodvážnej, jako nikdo, extróvertní, trochu pruďas, trochu hérec, nečekanej, šokující! Musí bejt šou, jináč to kouzlo nefunguje! Lepší bejt nenáviděnej a kritizovanej, než ignórovanej!

Excelsiór právě tydle kouzla s lidma umí, proto je tam, kde je! Na špici! Vostatní prostě takovou šou neuměj, i když jsou třeba lepší umělci, maj lepší treky a samply a lyriku! Ale král je nakonec jen ten jeden, co dokázal dát posluchačům přesně to, co chtěli, chytit je prostě za srdce, uvýst je do vytržení!

Vobyčejně si klucí rappeři vylejvaj srdíčka, ukazujou svou drsnost, ale zapomínaj se na věc dívat vočima těch posluchačů. Excelsiór né, je to bystrej hajzlík, i když ze sebe dělá pitomce! Darwin taky řekl, že nepřežijou ty nejsilnější a nejvíc inteligentní, ale ty, co se dokážou nejlíp přizpůsobit! Povídám vám, že my hiphopáci bysme z fleku mohli přednášet na Fildě, vo tom, jak vovládnout život a společnost!”

„Poslyšte, pane obrlajtnant – nestojí za tím klukem taky někdo, že se vyhřejvá na takovým vejsluní? Netlačí ho někdo nahóru? Myslím, jako konkurence,” ukázal Švejk rovněž ukazováčkem ke stropu. „Rozvratná činnost. Diverze. Vyšší zájmy!”

„Abysme se pak ještě nezapojili do nějaký války bezpečnostních složek,” zamyslel se nadporučík. „Na takových věcech bývá zájem! A mně by taky mohli shora plísnit, že tu podporuju ilegální aktivity. Nedal by se z těch textů vystříhat aspoň ten ilegální prodej… substancí?”

„Ale prosím vás, pane obrlajtnant! Magšot stejně kecá, a je rád, že rozezná vomítku z baráku vod prášku do pečiva! A esli bude zájem? Tím líp! Život je krátkej, musí se riskovat! Dyk to všude doporučujou, abyste byl vodvážnej, abyste směle chytil svý sny za pačesy, než vám vodplujou navždycky! Jednou totiž už nebude žádný další ‚zejtra‘! Čas nás všech je silně vomezenej, a musíme ho využít naplno, dokavad eště běží! To je požehnání, kterýho si málo vážíme, že furt ztrácíme čas ňákejma kravinama! Nežijem naplno, necháváme si klidně vecpat vočekávání druhejch, co vůči nám maj jejich temný éga, aby nás vyždímali pro svý hry, a podle jejich falešnejch sobeckejch názorů si pak utváříme názor na sebe sama, na vlastní hodnotu!

Jak si pak sami sebe můžeme vážit? Proto je tak snadný, vovládat lidi, stačí je jen nenápadně ponižovat, aby se sami zničili v depkách, čehož s chutí využívaj rozličný vykukové, co jsou chvíli skvělí kámoši, že k nim přilnete jak štěně, a pak vás smetou, ouplně vynechaj, že jste nikdo, že nic neznamenáte, pro ně, ani pro svět!

A vaše zaskočená křehká mysl pak sama dodělá vše potřebný, že jdete chlastat, přežírat se nebo čumět pasivně na TV, votupělý, neschopný, slabý, zklamaný, smutný! Zlomený! Energetický upejři, manipulátoři všude kolem nás, vycejtěj naše slabiny, komplexy, nenaplněný tužby, a využijou jich… a že svýmu bizu rozuměj! Proto ten život prohráváme! Prostě jsme je neprokoukli, a vobviňujem rači sami sebe z neschopnosti! To je tak dokonale absurdní! Pěknej příklad zneužití PSYOPS, jen co je pravda!

Udělejme teda ten velkej tah hned, ať pak nelitujem! Pořád řešit ňáký cizí hry? Nezájem! Todle bude naše hra, budeme vysílat naší frekvencí, né pořád pasývně přijímat cizí kravál z éteru a sedat si z toho zbaběle na zadek, páč se na nás ňákej domnělej špión vejhružně podíval a zaťal svý pěstičky! Ať je akce, zmatek! Ať se to rozhejbe! Aspoň se vo nás bude tím spíš vědět! Publicita! A byli jsme to my, náš elitní outvar, kdo začal tahat za nitky v týdle velký hře!” kasal se Švejk.

„Pravda, kámo! Takhle hra funguje! Pojedem přesně podle učebnice!” přitakal umělec.

„A vůbec, konec keců a pochybností, co by nám akorát do mysli zasadily váhavost a slabost! Dáme se do vostrýho rapování, ať sám vidíte, jaká je v tom síla!

Magšote, nástup! Vopona je nahóře, jeviště je jen tvý, seš král! Ukaž generálitě, co umíš! S citem, vole, celej svět se dívá!” vybídl Švejk kámoše.

Magšot se postavil, a se vší vážností spustil:

Jó!
Du na to
Už to musím říct!
Co se tehdá stalo
Co budu zejtra mít!

Začal sem jako ty, místo školy ulice
Dýloval sem shity, naběh sem si velice
Když nemáš prachy, prázdná krabice
Jedině tvý vzdechy, máš temný ambice

Řikali mi, to je naše území, vypadneš
Došlo mi, že bude válčení, to není lež
V kapse krchov, a touha po respektu
Pár těch slov, a máfos byl bez afektu!

Tady to máš, co jsi chtěl
Dostáváš, jen co jsi směl
Tak zvedni hlavu, je tam vobloha
Najdi tam chůvu, co ti pomáhá!

Ref
Všici se na mě vybodli, i rodina
Jen v zeleným kluci, ta Armáda
Dali mi tornu, flintu a běž
Staň se ty kluku, kým chceš
I metál snad dostaneš, taky keš
Já, tvůj věrnej druh Aleš, tam budu též!

Až rakety poletěj, až vobloha zrudne
Budu tak napjatej, moje tvář ztvrdne
Jak tehdá ta bitva na nároží, dyk pamatuješ
dyž havrani měli závaží, a noviny psaly lež!

Až granáty přeletěj, bajonety nasadíme
Půjdem v lítej rej, nepřátele roztavíme
Todle je náš život, naše poslání
Nemáš už důvod, činit pokání

Udělej správnej step, zajde se tam
Maj votevříno i teď, to nebude klam
Vo smyslu života, i vo krásný práci
I ty máš budoucnost, né jak ty žebráci!

Eště je tu spona, než se zatáhne vopona
Než dostaneš klepeta, co ti dá fízlyně Aneta
Zápěstí ti zatne, tvý sladký sny utne
Zavři ty zločinu vrata, čeká tě smělá karta!

Ale ty to dáš, věřím ti
Dyk to znáš, jak končej sny!

Vona bude čekat, pod lampou u kasáren
Bude tak lákat, abys za ní šel ven
Uvidí tvou uniformu, tvůj pohled bizóna
Vocení pomoc druhýmu, když ho tíží tórna

Jednou tě bude milovat
Jednou se to musí stát
Jednou ti to život musí dát
Jednou jí řekni, mám tě rád

Ale kdyby tě zrádně vopustila,
Tvá kumpačka tam věrně čekává
Vrátit se k nám můžeš dycky
Žencký sou jen hračky

Tady je tvý místo
Dávno už víš to
Plác na to
Dáš to
Tentokrát jó!

„To nebylo zlý,” zatleskal nadšený Švejk.

„A já bych udělala ten Lunetic! Přece jen, jsem holka, tak do duší mých mladších kolegyň vidím trochu líp. A můžu taky přispět malým textíkem?” osmělila se Denisa.

„Ukaž se, kotě! Potřebujem víc holek v muzice, který se nebojej, dělat pořádný treky, a předstoupit před hladový vobecenstvo! Ukázat, co vobnáší moderní ženská! Jak umí zářit, jak je tvůrčí, a taky sexy!” vyzval ji Magšot.

A tak se dívka též postavila, nejprve se trochu rozpačitě usmála na všechny tři muže kolem, a poté spustila vysokým zvonivým hlasem:

Svůj život skrýváš v mlze
Můj je otevřená kniha
Však schovávat city nelze
Svazuje tvé srdce stuha

Co jen musíš schovávat
Přede mnou a před světem
Tu lásku, co máš mě dát?
Pojď, společně to svedem

Tak uvěř mi už konečně
Že pro tebe tu jsem
Že budeš se mít báječně
Stanu se tvým snem

Ať se stane, co má se stát
Budeme si na lásku hrát
Za ruku se brát
Já mám tě rád

„Tak todle by šlo!” zhodnotil Švejk ty vynikající výkony. „My snad kromě na Hrad pro metály pudem i pro cenu v tý hudební branži, pro toho Anděla! To ale budou žně sukcésu! Dobrej tým, kterej my nesporně jsme, změní celej biz i svět!”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com