Vona je jak šídlo!

Když už Švejk chtěl odejít na důležité pochůzky do města, co mu byly svěřeny velením s vysokou důvěrou, a možná se i trochu ulejt z práce někde v knajpě, až to vše vyřídí, aby se trochu rozmazlil a užíval života, dokud trvá, Denisa ho zastavila.

„Říkal mi pan ředitel, že bychom potřebovali zařídit něco důležitého na radnici jisté městské části, pane Švejku. Směla bych vám s tím pomoct?”

Švejk se na ní podíval, trochu se zarazil, a nevěděl hned, zda s ní vůbec s ní má mluvit o samotě. Nicméně, nepřišlo mu vhodné, aby dal najevo, co si o ní s nadporučíkem mysleli, nějaké napětí, očekávání. Je to prostě jen kolegyně, nula po škole, neví nic, neumí nic, zkusil sám sebe přesvědčit. ‚Přece se nenechám rozhodit jednou fórovou holkou, já, skoro taky elitní voják!‘ ujišťoval se Švejk.

„Esli se chcete přiučit novejm dobejvacím praktikám, milostivá, tak račte jít kliďánko se mnou! Jde vo to, že potřebujem pro oučely vyššího zájmu zařídit něco, co je z hlediska vnímání veřejností kapánek kontrovérzní,” vyložil Švejk. „Von prostej lid holt nejni dostatečně kvalifikovanej, aby rozpoznal ve skutečnosti pozitývní vejznam našich zdánlivě negatývních kroků, tak se mu to nebude rači ani řikat, aby se mu nemotala zbytečně hlava, a upeče se to neveřejně, pěkně v kuloárech, tajný jednání podle protokólu, že by i kardinál Richelieu vejral na tu diplómatickou vobratnost!

Bude to asi pořádná levota, a náš elitní outvar se začíná brodit politickým bahnem, který ale k našemu modernímu, pokrokovýmu světu prostě patří! Esli jste ňáká slabší nátura, dívejte se rači stranou, vono se vám pak bude žít líp, tadle práce je pro votrlý zaměstnance!

Ovšem, že to všecko činíme pro blaho lidu, kterej dostane pádný důvody, aby konečně ctil svou hrdinnou Armádu, jak si vona zaslouží, a brzo! A my to dáme, zvorientujem se i v nesnadnejch polních podmínkách, a uděláme dycky správnou věc!

Takže žádný vejčitky, a pojďme směle naběhnout na toho frajéra starostu! Když vycejtí, že jsme vodhodlaný, pevný a věříme si, pude nám na ruku! Né špatný argumenty, ale slabost projížděj lidem kritický jednání! Stejně je to jen loutka, kterou držej u moci hlavouni, co si nejčko nalejvaj koňák někde v klubů džentlmenů, kterej je běžnýmu vobčanovi přísně uzavřenej, když neni z tý elitní kasty!”

„Přesvědčování je přesně můj obor,” zaradovala se Denisa a tvář se jí rozzářila. „Přidala bych se tedy k vám, pokud dovolíte! Pomoc a konzultace se můžou hodit. Mám rovněž speciální kvalifikaci!”

Švejk váhal, zda ještě nezajít za ředitelem a poradit se, ale připomněl si, že dostal široké kompetence, a smí tedy využít ve věci ‚radnice‘ jakýkoliv asset. Třeba Denisa? Včera by jí ještě dal korunu, jak mu připadala laciná, ale zdálo se, že může být opravdu nápomocná! A hlavně, uvidí ji také ‚pracovat‘ naživo, a může pak dát nadřízenému zajímavé hlášení!

„Tady stejně nejsme placený vod hodiny, jen pojďte!” pobídl ji. „Týmová práce, to je základ ouspěchu každý korporace! Velení si je dobře vědomý vašich speciálních kvalit, a brzo je budete moct všecky využít! Plánujem přece velký voperace, který votřesou světem! Začnem v malým, skromně, ale jednou…” zasnil se Švejk.

„Je radostné, pracovat s vámi, pane Švejku! Vaše nebývalé odhodlání tato pasivní země již dlouho potřebovala, jako sůl! A máte již rozmyšleno, jak na to dnes půjdete?” zajímala se mírným hlasem, zatímco vedle něj cupitala ulicí, a Švejk by přísahal, že to ranní setkání, jak na ně mocně zapůsobila, to se mu snad muselo zdát! Ale nadporučík tam byl taky, a taky to viděl, slyšel. Oba dva současně se přece těžko mohli mýlit!

„V první řadě něžně, aby se nám pan starosta nešprajcnul, a nevodkázal nás na podatelnu v přízemí a ouřední žádost, která je nám k ničemu, páč máme jen tejden času! To by ten případ ani nedoputoval příslušnýmu ouředníčkovi na stůl! Né né, musí se to spláchnout s ním, s voleným zástupcem lidu, vosobně!” vyjádřil se Švejk otevřeně. „Hlavně si na něj chci udělat názor, zjistit, co je zač, a kudy by se to dalo zařídit. Třeba něco naznačí, podívám se mu do vočí a uvidím, jak je pevnej. Voči nikdy nelžou!”

„Při vší úctě, to se jeví jako příliš neurčitá koncepce pro tak kritické jednání, pane Švejku! Prostudovala jsem si dnes nějaké případové studie ze zahraničních zdrojů, co se týkaly podobné problematiky a zájmových situací. Například otázky zpracování odpadu, ekologie obecně, stromy a parky, dopravní řešení, výstavba, bezpečnostní otázky,” vypočítávala Denisa systematicky.

Švejk si pomyslel, že ji sebou neměl brát! Byla jako šídlo! Byla všude, a cokoliv řekla, člověk si pomyslel, že je proti ní úplně neschopným! Začínal z ní mít, i vzhledem k její neradostně zamlžené roli v celém projektu, poněkud obavy, zejména, aby ho svou tvůrčí září nezastínila, protože jak by si na něj potom velení mohlo vzpomenout, až se budou udělovat zasloužené metály?

Na druhou stranu, nikoliv nadporučík, ale ona se jevila jako nejvyšší velení! Potom by snad mělo větší naději, pilně s ní naopak spolupracovat, nesoupeřit, a ukázat se jako skromný hoch, co podřizuje svoje zájmy prospěchu celku? Následně by se jí určitě nějaké to pozitivní doporučení na Švejka psalo lépe! Jde přece o jeho budoucí kariéru, která se musí budovat pečlivě, postupně, trpělivě, a takticky!

Byl to podivný obrat ten den, a Švejk zapomněl i na to, že ho po včerejší nerozumné barové jízdě mezi blikajícími automaty poněkud bolí hlava!

„Nemačkal bych ho,” dal Švejk najevo ochotu ke zdrženlivému, citlivému, ba opatrnému postupu. „Lidi mačkaný mezi dvouma mlýnskejma kamenama nejsou užitečný, páč nakonec mají sklony, rači utýct, a jako assets jsou k ničemu. Chci zjistit, co pan starosta potřebuje, co ho trápí. Musí bejt něco takovýho! A já tam budu, jako jeho chápavej a vstřícnej kamarád, kterej mu helfne v těžkejch časech!” upřesnil Švejk svůj plán.

„Barter je slušná taktika,” ocenila Denisa. „Co mu ale dát něco rovnou? Za pár měsíců jsou tu senátní volby. Začíná jít o tradiční koryta, a občani stejně ustupují do pozadí!”

„My mu ale zatím nemáme co nabídnout! Nejsme eště etablovaný, a nemáme teda ve zdejší lokalitě vybudovaný vůbec žádný vazby! Těžko mu můžu slíbit ňákou podporu ve volbách, a esli si budu vymejšlet, pozná to, není přece dnešní! Starostu přece těžko může dělat ňákej naivka a hlupák! A naše korporace nemá tolik peněz, aby do něj mohla investovat!

Nemáme tu ani žádný vejznamný zájmy, se kterejma by nám zdejší starosta mohl v budoucnu pomoct. Jsme tu jen vohledně určitý dílčí věci. Tadle čtvrť pro nás z taktickýho hlediska nemá velkou hodnotu! Sice jsem panu řediteli navrhoval, ať sem politicky vtrhnem, ale máme teď asi jiný, přednější oukoly!”

„Pochopitelně, že je vše na začátku, vždyť jsme začali kdy, předevčírem?” zamyslela se Denisa. „Ale to neznamená, že bysme nemohli dosáhnout rychlého úspěchu! Pane Švejku, dovolte mi, abych to jednání přesto vedla sama!

Já vím, jsem nová, asi mi moc nevěříte. Ale v tomhle se cítím dost jistá! Byla jsem vloni na stáži v Bonnu, kde jsme přesně tento model Public Affairs řešili nesčetněkrát! Ráda bych to zkusila i v reálných podmínkách, na tomto opravdovém politikovi. Co na to říkáte? Dáte mi tu možnost?”

Švejk jen zíral. Vybavila se mu slova nadporučíka, že by ‚objektem‘ jejího ‚zájmu‘ být nechtěl! Jeho vcelku praktická mysl mu však ihned napovídala, že na tohoto koně si lze spolehlivě vsadit. Chudák starosta! Neví, co ho čeká!

„Jak je libo, kolegyně! Budete ode mne žádat nějakou podporu?” snažil se Švejk tvářit vstřícně, přestože cítil, že se stává pouhým statistou.

„Stůjte za mnou, pane Švejku. To stačí! Klasika.”

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com