Zpátky ke kase, hrdino

Když prvotní příval emocí opadl, Švejk s nadporučíkem zašli ‚na kafe‘ za kapitánkou Klementovou, která jim vše docela otevřeně vysvětlila.

„Splnili jste vaše úkoly, a vaše zásluhy na obraně státu nebudou opomenuty! Ale vzhledem k východiskům, na základě kterých jsme celý projekt zřídili, museli jsme udělat zásadní rozhodnutí. Jako třeba, že ten nový způsob mediální komunikace Armády si bude žádat ještě podstatnější změny, než se čekalo, a než jste vy navrhovali, a k nim razantní přenos našich zájmů i metod do korporátní, privátní sféry nedílně musí patřit.

Pamatujete si, Švejku, jak jsem vám kdysi dávno říkala o těch nastupujících ‚Millennials‘, kteří změní vše? Jen se snažíme, efektivně přežít i za nových podmínek, a tak jsme učinili tato významná opatření! Nic jiného za tím nehledejte, jednalo se o příkazy z těch nejvyšších míst, které samozřejmě velmi důkladně sledovaly všechny vaše aktivity, analýzy, zkoumání, nálezy a dílčí závěry, přičemž ale bylo třeba, odvodit z nich finální závěry a důsledky, a pak učinit potřebná opatření v praxi!

No, a toto, co se stalo a co vidíte, to je výsledek! Z vaší malé, skromné Agentury je nyní mohutná, mocná organizace, Korporace, která bude všemožně tahat za nitky, v globálním měřítku, a nic to nesmí změnit! Veřejnost? Ta to přijme, protože ta preferuje moc a sílu, a taky změnu, pohyb! Nebylo v té vaší učebnici marketingu, Švejku, napsáno něco jako ‚motion creates emotion‘, že pohyb způsobuje emoce?”

„Něco takovýho se tam psalo,” potvrdil zaražený Švejk.

„Tak vidíte! A nic jiného neděláme, než že jdeme budoucnosti vstříc, a tím ji vlastně aktivně utváříme! To také patří k naší misi, jejíž všechny podrobnosti jste ale nesměli znát! Začalo se v malém, takříkajíc nenápadně, ve vašem kamrlíku někde v Dejvicích… ale to vše byl jen vrcholek ledovce! Nyní je z něj vidět více, a vy holt ustupujete do pozadí, když jste svou dílčí úlohu splnili. Nyní již nastoupily jiné assets!”

„A co s náma bude dál? Přece se s vostudou nevrátím na pracák! To mi přece za vzornej vejkon služby neuděláte!” dal Švejk najevo své obavy. Již si zvykl na určité postavení, natož na manažerskou pozici!

„Měl jsem to tak skvěle rozjetý!” fňukal Švejk. „Přece nemůžete všecky tydle skvělý nápady, co jsme tu ukuchtili, hodit takhle šmahem do kanálu, i se mnou! Taková věčná škoda! Chtěl jsem třeba navrhnout, že budem infiltrovat i Vorganizaci Spojenejch Národů, skrzevá mý unikátní nápady ve voblasti prevence kyber války, skrz ženský assets! Podíleli bysme se vyloženě na světovým dění!”

„Zajděte do Korporace, a zkonzultujte s nimi vaše další kariérní možnosti. Určitě si vaše originální nápady rádi poslechnou, a jistě pro vás též něco najdou, o svý lidi se vždy postaráme. Vy jste přece vyučenej prodavač s širokou praxí? Můžete dělat v kantýně, budete korporátním kravaťákům prodávat sendviče ke zdravému obědu, aby nestrádali,” poradila mu kapitánka cynicky, aby dala najevo, že je konec!

„Aspoň něco,” oddychl si Švejk. „Zajdu tam, vosobně, a ukážu jim tam všem, jak se dělá pořádnej byznys! Já vám dám kantýnu! Budu dělat v ekonómický sekci, a s hlavounama chodit na gábl do Hiltónu!”

A nepolepší si tím vlastně? Vždyť Korporace, to byl dnes celospolečensky uznávaný pojem, a pracovat pro ni, mít její jméno na vizitce… to bude něco!

Navíc, brzy chystali prý nějaké převratné oznámení, které údajně změní svět – ale nikdo zatím nevěděl, čeho se bude týkat! Ani ti nejpřičinlivější novináři nebyli schopni odhalit toto tajemství, a to ještě více přiživovalo zvědavost i spekulace, oč se asi bude jednat?

Každopádně, tato rozmluva ještě nebyla definitivním koncem Útvaru C102! Osud a jeden speciální rozkaz pro něj měly mít ještě jeden, poslední úkol, co možná taktéž ovlivní dějiny celé země.

Ostatně, jak by si jinak Švejk mohl vysloužit ten svůj vysněný metál?

Alan Svejk - alansvejk@alansvejk.com

alansvejk@alansvejk.com